Tři velikonoční události
Kázání pro květnou neděli
Vstupní slovo: Zach.9.9,10: Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. "Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen." Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země.
Čtení po modlitbě: Jan 12.12-19: Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský." Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: `Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.´Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
Mk.15.12-14: Pilát se [jich] zástupu znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?" Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
Čtení před káz.: Mk.16.9-15: Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. 16 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Závěr. slovo: Řím 16.25-27: Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.
Písně:
(Evangelický zpěvník 1979 2021)
331 707 Má víra pohlíží
406 277 Chval Pána svého
276 451 Slávy Pán přichází opět
346 549 Buď Tobě sláva
489 416 Tvé požehnání, dobrý Otče
Děkujeme Ti, že dnes, v poslední neděli v postním období, může být ve shromáždění Tvé církve. Chceme Tě společně chválit a naslouchat zvěsti Písma svatého. Děkujeme Ti za dar obecenství, děkujeme Ti, že se společně můžeme k Tobě modlit.
Děkujeme Ti za poselství velikonočních svátků, za to, že Pán Ježíš Kristus vzal břemeno našich vin na sebe. Děkujeme Ti, že tuto vzácnou skutečnost si můžeme uvědomovat a prožívat nejen teď v postním a velikonočním období, nýbrž stále. A prosíme Tě, pomoz nám, abychom ji ve svých nitrech nenechali zastiňovat jinými, v porovnání s ní malichernými záležitostmi. Prosíme Tě, abychom ve víře, že ostatní nám bude přidáno, věrni slovům našeho Pána a Spasitele skutečně hledali především Tvé království.
Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé církve, ať probíhají v rámci kterékoli církevní organizace. Děkujeme za rozmanitost Tvé církve a prosíme Tě o vzájemnou lásku a vnitřní jednotu křesťanů.
Prosíme Tě, buď svým Svatým Duchem přítomen i zde mezi námi.
Amen.
Četli jsme tři evangelijní oddíly. První se vztahuje k dnešní květné neděli, další dva pak se týkají událostí, které si budeme připomínat během příštího týdne – Ježíšova ukřižování a vzkříšení. Postavme si dnes tato tři svědectví vedle sebe.
Dnes, na květnou neděli, si připomínáme slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Zástupy tehdy jásaly. Radostné HOSANA se rozléhalo Jeruzalémem. Lidé jakoby si byli uvědomovali, že začíná nová éra historie lidstva. Asi si však neuvědomovali, co to znamená.
Synoptičtí evangelisté přinášejí ještě barvitější obraz oné veliké, všeobecné radosti, než jaký jsme četli v Janově podání. Ten ji však ještě doplňuje zmínkou, pozoruhodnou zvláště v souvislosti s dalšími událostmi: Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním." (J.12.19). Tuto reakci farizeů, nepříliš početné, avšak velice vlivné strany, jejíž mnozí příslušníci se stavěli vůči Ježíšovi nepřátelsky, uvádí Jan v souvislosti s tím, co ve svém evangeliu zmínil o málo dříve: Bylo krátce před židovskými Velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?" Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout. (J.11.55-57)
Na květnou neděli jakoby se zášť farizeů úplně ztratila uprostřed radosti jásajícího množství lidí vítajících Ježíše jako krále – krále pokoje, jak to i vyjadřovalo použití osla. Osek býval mírovým dopravním zvířetem, kdežto kůň válečným. ■ Politická situace daná poddanstvím Římu tížila všechny Židy. Ježíšův příchod na oslu jim připomněl dobu počátků jejich historie v zaslíbené zemi, kdy se jako Boží lid obešli bez krále a v případě potřeby do věcí obecných zasahovali soudcové, kdy soudkyně Debora do své vítězné písně vložila slova: Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte! Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám. (Sd.5.10-11).
Radost, jásání, vidina blízkého vítězství. Rozumíme učedníkům, že nerozuměli. Nedávná Mistrova předpověď utrpení, pak tajuplné nalezení oslátka či oslice s oslátkem, a teď – taková sláva.
Datování příběhů v Janově evangeliu nám potvrzuje, že necelý týden mezi Květnou nedělí a Velkým pátkem v našem kalendáři odpovídá tomu, jaký byl časový odstup mezi odpovídajícími událostmi v pozemském životě našeho Pána. Pár dnů po mohutném jásotu a provolávání slávy zní Jeruzalémem hrůzostrašné "Ukřižuj! Pontie Pilate, ukřižuj Ježíše! Propusť raději zločince Barabáše." A tuto strašlivou žádost adresuje dav přímo představiteli nenáviděného Říma.
Je dost možné, že mnozí – či aspoň někteří – byli v obou davech, že jednou manifestovali pro Ježíše a záhy pak demonstrovali proti Němu. Nevíme jistě, zda takoví lidé byli, a pokud byli, nevíme, kolik jich bylo. Rozhodně hlas veřejnosti vzal diametrální obrat. Evangelisté nepodrobují jeho příčiny sociologické či politologické analýze. Uvědomují si, že vše směřuje k naplnění Písma, k naplnění Ježíšových předpovědí utrpení, která Ho čekají. Masy lidí se dají zfanatizovat – to konečně známe z historie. A tak Ježíšovi zarputilí nepřátelé – ti, kteří nelibě nesli všeobecnou radost květné neděle – jistě využili a zneužili toho, že Ježíš neodpovídal běžně rozšířeným představám Mesiáše jako vysvoboditele z římské nadvlády. Židé všeobecně očekávali politickou obnovu Davidova království. Čekali návrat do starých slavných dob, od nichž je v té době dělilo tisíc let, a nebyli s to přijmout Toho, který snímá daleko těžší břemeno, než jakým byla římská okupace, neboť snímá břemeno osobního hříchu, ⨀ nebyli s to přijmout Toho, který nabízí návrat do situace nepoměrně slavnější a krásnější, než bylo Davidovo království, - do stavu před prvním hříchem, do Ráje, do Božího království.
■
--> Jásající dav při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma.
--> Běsnící dav před Pontským Pilátem.
==> Svědectví o vzkříšeném Ježíši nám již nepřináší žádný obraz se zástupem lidí. Vzkříšení se nestalo předmětem reklamy. – Jednotliví evangelisté se liší výběrem událostí ze 40 dnů pozemského života vzkříšeného Krista. I to naznačuje, jak po Velikonocích vše probíhalo v tichosti, nenápadně, bez publicity, mimo otevřený zájem veřejnosti.
Moc zla byla poražena. Ukřižovaný Ježíš, nevinný, svatý, Ten, který vzal na sebe vinu světa, vinu druhých lidí, i mou vinu, i naši vinu, vstal z mrtvých. Tím vyjádřil vítězství nad zlem – nad Satanem, nad svůdcem, nad pokušitelem. To je úžasná skutečnost! Zmanipulovatelný, zfanatizovatelný dav při tom není. Viditelný zájem veřejnosti není měřítkem důležitosti událostí.
Události z Ježíšova života jsou zcela jedinečné a neopakovatelné. Přesto však se sotva lze vyhnout vidění určitých podobností mezi tím, co se odehrálo před téměř dvaceti staletími v Jeruzalémě a různými situacemi, jimiž lidstvo v průběhu další historie. Mnozí z nás starších věkem se značnou dávkou nostalgie vzpomínáme na přelom předposledního a posledního desetiletí minulého století, na tehdejší všeobecné nadšení pro morální hodnoty a příklon k hodnotám duchovním, na to, jaké úctě a důvěře se u většiny národa – možná u té slyšitelné většiny – těšila církev a křesťanství. Dnes se vztah české veřejnosti k církvím pohybuje mezi nezájmem a nedůvěrou. Místo morálních a duchovních hodnot se vše točí kolem peněz a tzv. bohatství. Tato dnešní orientace společnosti přehlušuje to, co jsme prožívali ve vzpomenuté přelomové době po pádu komunismu. Hlas davu před Pilátem tehdy před dvěma tisíciletími také jakoby býval dusil to, co znělo Jeruzalémem o několik dní dříve. Avšak to, co se skutečně děje, se nemusí promítat do toho, co je pozorovatelné, co má ohlas.
Biblická zpráva o ukřižování to dokládá. Ukřižováním, chápaným jako konec Ježíše, → jedněmi milovaného, → druhými nenáviděného, zájem veřejnosti o dění kolem Něho končil. ⨀ Ukřižování však nebylo koncem, nýbrž středem, který odděloval → období vyučování a zvěstování Božího království → od naším rozumem nepochopitelného díla záchrany, vykoupení člověka z moci hříchu a vykoupení celého stvoření z důsledků lidského hříchu, od Kristova vítězství nad zlem, nad říší temnoty.
Boží dílo, velké Boží věci, se zpravidla dějí mimo veřejnou scénu. Podle starověkého počítání, které neznalo nulu, byl Ježíš v hrobě tři dny. Tři dny, kdy až na imponující čin Josefa z Arimatie a nějaké to židovské bezpečnostní opatření se nic nedělo. Tři dny hořkého zármutku Ježíšových blízkých. Tyto tři dny se v apoštolském vyznání víry promítají do slov Sestoupil do pekel a patří beze sporu k nejsložitějším předmětům novozákonní teologie. A právě s těmito třemi dny je spjata nejdůležitější skutečnost v historii lidstva.
Když se díváme kolem sebe a registrujeme hlas veřejnosti, může nám být třeba smutno. Smutní Ježíšovi učedníci nebyli připraveni přijmout diskrétně proběhnuvší div Velikonoční neděle. Ve své sklíčenosti nebyli s to vybavit si mnohá Mistrova slova. Ten po uzdravení nemocného u rybníka Betesdy řekl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." (Jan 5.17) Ano, náš nebeský Otec je při díle stále.
Ani současná situace světa, ani seriózně sestavené prognózy neinspirují k jásání a nedávají nárok na sebespokojenost. Řešením není nasazovat si růžové brýle. Důležité je, že člověk ani přes velké možnosti, které mu Bůh svěřil, nemá konečné slovo. Boží dílo neprobíhá nápadně, před hodnotícím zraky veřejnosti. Ani nevíme, jaké konkrétní záměry se světem Pán Bůh má a kde vymezí člověku mantinely.
Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne (2.Tm.1.12b) – píše apoštol Pavel Timoteovi. Víme, že Pán Bůh je stále při díle. Víme, že velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého (Jk,5.16b), jak píše apoštol Jakub. Víme, že Pán Ježíš Kristus zve k následování. Jeho tiché a nevtíravé, avšak zřetelné a důrazné pozvání se mnohým lidem ztrácí mezi senzacemi politického a obchodního dění, v ďábelsky vtíravé reklamě či uprostřed osobních starostí.
■
Evangelista Matouš zapsal Ježíšova slova:
Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt.6.31,33).
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám. odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. (Mt.11.28-30).
To nejsou výzvy, které by dávaly podnět k hromadným manifestacím, masovým shromážděním či podobně. Ježíšova slova směřují jednotlivě k člověku – ke každému člověku. Nenápadně, avšak jasně a jednoznačně. A – na rozdíl od halasných a dotěrných reklam i od nápadných žurnalistických sloganů – na Jeho slovo je spolehnutí. On – Beránek Boží, potupený a ukřižovaný, slavně vstal z mrtvých. On je cesta, i pravda, i život. Skrze Něho – skrze Jeho bolest i skrze Jeho vítězství vede cesta skutečného plně lidského života, cesta k nebeskému Otci, cesta k Božímu království.
Děkujeme Ti, Otče náš, za vzácné poselství Velikonoc. Děkujeme Ti za to, že Ti na nás, na jednom každém z nás, záleží. Vděčně přijímajíce Tvou lásku Tě prosíme Tě, abychom uměli milovat své bližní jako sebe samotné, abychom uměli s nimi sdílet radost i žal. ● Myslíme před Tvou tváří na ty, kdo prožívají zklamání, bolest, lítost, kdo jsou v obtížných životních situacích. Myslíme před Tvou tváří na naši českou společnost s jejími problémy a napětími. Prosíme Tě za naši evropskou civilizaci, budovanou na křesťanských základech a dnes ve jménu proklamované tolerance tento svůj původ zapírající a zrazující. Prosíme Tě za všechny, na něž těžce doléhají válečné konflikty. Prosíme Tě, aby pravda a láska vítězily nad dnes zdánlivě triumfujícími zlem a nenávistí. Prosíme, žehnej všem dobrým snahám.
Praha, 1.3.2026. Mírná úprava kázání z r. 1996.
Poslední úprava 2.3.2026
1996: Nusle, Úvaly, Modřany, Javorník n.Vel.,
1997: Jarov, Uhříněves, Říčany, Sv.Jan p.sk.,
1999: Česká Třebová,
2000: Žižkov 1, Hvozdnice
050320 (květná) Žižkov 2
070401 (května) Ochr. sen. Praha