Nad sdílením Božích darů
Jiří Nečas
1. Zdroje bohatství
Ekonomická teorie učí, že zdroji bohatství jsou
a) přírodní zdroje,
b) lidská práce,
c) kapitál.
Kapitál je přínosem minulých období k bohatství současnosti; primárními zdroji jsou tedy zdroje přírodní a práce. Přírodní zdroje jsou Božím darem lidstvu, práce pak je příspěvkem lidským .(Schopností pracovat ovšem člověka obdařil sám Bůh - Stvořitel.)
Vztahu mezi primárními a sekundárními zdroji bohatství se týká známý starozákonní příběh o seslání many (Ex.16). Bůh dal Izraelitům putujícím po poušti pokrm v míře dostatečné pro potřeby všech. Nedal jim ho však až do úst. Práce (sbírání many) byla nutná. Many si mohl každý nasbírat tolik, kolik potřeboval. Další pracovní úsilí pak mohl vynaložit na úpravu pokrmu, na kulturu stolování apod. Lidé nesměli many sbírat více než odpovídalo jejich potřebě, a pak ji použít k nějakým jiným účelům, vytvářet zásoby či dokonce z ní udělat předmět spekulace. Kdo tak učinil, byl potrestán zápachem zkažené plodiny.
Aby se lidé nasytili, potřebovali tedy jak Bohem darovanou plodinu, tak i vlastní pracovní úsilí, přičemž zde zcela zřejmě je Boží dar tou daleko významnější komponentou.
V modelovém biblickém příběhu ze 16. kapitoly Exodu Bůh sám dbá na to, aby Jeho dar nebyl zneužit. Dnes má lidstvo k nakládání s Božími dary velkou volnost. Bůh nám lidem dal rozum. Máme schopnost poznávat. Víme, jak říkal Gándhí, že Země je dostatečně bohatá pro potřeby všech lidí, nikoli však pro jejich (naši) chamtivost. Dnes nepochybně víme, že přírodní zdroje jsou omezené. Současná ekonomika však nerozlišuje mezi těmito vzácnými Božími dary určenými všem lidem a produkty lidské práce: vše přepočítává na peníze. Kdo má více peněz, má možnost z toho, co Bůh lidem dává sice v dostatečné, avšak zároveň v omezené míře, si brát více než ten, kdo má peněz málo. Jestliže si někdo bere více než mu náleží, na jiného se nedostává. Běžně používaná a přijímaná ekonomická pravidla vedou k takovémuto nemorálnímu rozdělování Božích darů. Evangelium přináší výzvu k hledání cesty z této situace. Usilovat o vytvoření z hlediska křesťanské etiky přijatelného ekonomického systému a strategie pro přechod k němu je dlouhodobým, avšak zároveň závažným a neodkladným úkolem,před nějž jsou Ježíšovi učedníci na konci 2. tisíciletí stavěni a před nímž nesmějí jako pštrosi strkat hlavu do písku.
2. Globalizace a integrace
Ve svých úvahách se nyní vrátíme k současným ekonomickým pravidlům porovnávajícím vše prostřednictvím peněz. Budeme při tom používat pojem bohatství, pod nějž zahrneme jak movitý i nemovitý majetek, tak - a především - příjmy.
Uvažujme určitou, aspoň do určité míry uzavřenou společnost, jako např. stát s „klasickými“ celními bariérami a nezasažený příznaky globalizace. Bohatství jednotlivých subjektů (jednotlivců, rodin) této společnosti se bude lišit. Jako přirozené lze považovat takové rozložení bohatství, kdy - velmi přibližně - n-tý nejbohatší subjekt má n-krát méně než absolutně nejbohatší (tzv. Zipfův zákon).
Proces globalizace a ekonomické integrace znamená, že menší relativně uzavřené společnosti se spojují. Dochází ke změnám v bohatství jednotlivých subjektů. Jestliže zůstane platit zmíněný předpoklad o rozložení bohatství, vede tento proces k zvětšení variability bohatství (zvětšení disperze a směrodatné odchylky - jde o zvětšení sociálních rozdílů), k zvětšení podílu těch, jejichž bohatství je podprůměrné apod. Pokud bohatí budou zneužívat své možnosti přístupu k omezeným zdrojům (a to je velice pravděpodobné), povede takovýto proces globalizace a ekonomické integrace ke zvětšování počtu těch, na něž se nedostane.
Bourání bariér mezi lidmi je samo o sobě něčím dobrým a radostným. Nesmí však být provázeno stavbou bariér nových, rozdělujících podle jiných kritérií a ještě pevnějších. Globalizace a ekonomická integrace, nejsou-li cílevědomě doprovázeny adekvátními opatřeními, vznik těchto nových bariér, které leží v sociální oblasti, přinášejí.
Současné procesy na sociálním, ekonomickém a politickém poli ukazují na aktuálnost biblické výzvy k bdělosti. To, co se jeví jako žádoucí a dobré, může být zneužito. (Boření bariér může být manévr zakrývající stavbu nových, „modernějších“).
3. Vy jste sůl země
Bohatým a mocným vyhovuje stávající ekonomický řád včetně svým tendencí. Ten však není spravedlivý a nespravedlnost se prohlubuje. Ježíš blahoslaví ty, kdo lační a žízní po spravedlnosti (Mt.5:6). Role Ježíšových učedníků je být světlem světa a solí země (Mt.5:13,14). Hlad a žízeň po spravedlnosti se musí promítat do osobní angažovanosti. Je nutno hledat odpovědi na otázky týkající se spravedlivého dělení Božích darů - těch, které nám, lidem, Bůh dává, a to nejen pro naši generaci, nýbrž i pro generace budoucí. Tyto otázky nejsou abstraktní; souvisejí s každodenní životní praxí - s nároky na spotřebu energie, na nerostné zdroje, na vodu, na prostor ve městech, na potraviny, na prostor pro odpad, jímž je i do atmosféry vstupující oxid uhličitý vznikající spalováním fosilních paliv, atd. Brát vážně Ježíšova slova z Jeho Kázání na hoře vyžaduje poznávat Boží stvoření v celé jeho šíři - to znamená křesťansky angažovaně studovat přírodní vědy i ideologiemi nezkreslené vědy sociální a při odpovědném užívání metod exaktních věd propojovat poznatky v jeden celek, a tak vytvářet ucelený pohled na Boží stvořitelské dílo.
Být světlem světa a solí země znamená nežít kdesi v ústraní. Ježíš vyzývá k modlitbě v duchu a v pravdě. Ve smyslu Pavlových slov „Bez přestání se modlete“ (1. Tess. 5:17) můžeme celou životní praxi, životní směřování a usilování považovat za součást modlitby. Modlitbě toho, kdo žije aktivně v souladu s Boží vůlí patří zaslíbení (Mt.21:22, Jk.5:16). ). Má smysl celou osobností sloužit Bohu. Má smysl angažovat se pro spravedlnost.
Dnešní svět je mnohem složitější než byl svět autorů biblických knih. Písmo je třeba číst a interpretovat se zřetelem k dnešku, k aktuální situaci v tom kterém místě. Zde leží jeden z hlavních úkolů teologie. Ta se proto nemůže izolovat od ostatních oborů; nestačí rovněž, aby komunikovala jen se společenskovědními disciplínami a stranila se oborů přírodovědných a exaktních, jak je, žel, dnes do znační míry běžné. Stvoření je důležitým teologickým pojmem, a stvoření je především příroda. Jen z hlubokého poznání stvoření může vycházet solidní ekonomická teorie, na které pak mohou stát eticky a teologicky přijatelná „pravidla hry“ praktické ekonomiky, respektující požadavek spravedlivě rozdělovat a rozumně užívat Boží dary.
Lidský hřích narušil vztahy v celém stvoření. Kristova oběť se však dotýká rovněž celého stvoření (J.3:16: Tak Bůh miloval svět). Kázat evangelium všemu stvoření znamená přijímat celé stvoření jako velmi dobré dílo Božích rukou a jako k takovému vytvářet a prohlubovat svůj vztah a promítat jej do životní praxe.
Stát na Boží straně, nebýt neužitečným služebníkem - to snad dnes ještě důrazněji než v dřívějších dobách znamená přivlastnit si Ježíšova přikázání lásky: Milovat Hospodina celými osobnostmi včetně mysli a síly a milovat své bližní jako sebe samé, a tedy plně se s nimi sdílet o vzácné Boží dary.