Jsem katolický kněz, hinduista, buddhista
Nadpis není osobním autorovým vyznáním; ten je ordinovaným presbyterem v Českobratrské evangelické církvi, vděčně se hlásícím k reformované a bratrské tradici, a způsobem uvažování exaktně orientovaným středoevropským intelektuálem. Onou nezvyklou kombinací na první pohled možná pro někoho až neslučitelných atributů se čtenářům představuje Raimon Panikkar v pozoruhodném článku Náboženství a kultura míru, uveřejněném v 11. čísle České metanoie. Článek zřetelně svědčí o autorově hluboce prožitém křesťanství. Je však pak oprávněn dávat si i ony další atributy?
V listopadu loňského roku proběhl ve vinohradském baptistickém sboru zajímavý cyklus setkání s izraelským novinářem Ludwigem Schneiderem, horlivým křesťanem a zároveň plně příslušníkem židovského národa a izraelským občanem. Při poslechu jeho přednášek si český posluchač uvědomil, že v Novém Zákoně jsou patrny dvě větve první církve, židovská a helénská. Dnešní evropské křesťanství leží na oné druhé, s výjimkou východní Evropy ještě dále ovlivněné kulturou západní římské říše. Výklady mesiánského Žida br. Schneidera zavedly českého křesťana jakoby do jiného duchovního světa. Židovské myšlení se specifickým dodržováním ustanovení Hebrejských Písem i Talmudu, a to jak v osobním, tak ve sborovém a občanském životě se nám "helenistům" 20. století jeví přinejmenším jako nezvyklé. A přitom ono porovnání našeho myšlení a myšlení mesiánských Židů probíhá na novozákonní půdě, mezi helénskou a židovskou větví první církve, o nichž obou na stránkách Bible nacházíme svědectví.
Setkání s br. Schneiderem kromě jiných přínosů inspirovalo k prožitku šíře Kristova evangelia, která nerespektuje kulturní hranice. Před svým nanebevstoupením však Pán Ježíš neomezil pokyn kázat evangelium na oblast židovské a helénské (či helénsko-románské) kultury. Jeho evangelium je určeno všemu stvoření. Má znít do všech kultur. To, že Nový zákon vznikl na rozhraní židovské a helénské kultury (napsán řecky, autorství pravděpodobně u 25 knih patří Židům, u dvou Řekovi) neznamená, že by v Božích očích byly jiné kultury méněcenné. Pouze se do jejich oblastí dostalo evangelium později či třeba jen o tamní ranné evangelizaci nemáme v Písmu zprávy. Vědomí rozdílnosti spiritualit helénské a židovské však umožňuje pochopit, že křesťanské myšlení, inspirované evangeliem a prodchnuté touhou následovat Krista, může uprostřed jiných kultur vypadat v mnoha směrech docela jinak než je u nás v Evropě běžné. A tak besedy s izraelským křesťanem - Židem mohou pomoci pochopit ono neobvyklé osobní vyznání přírodovědce, filozofa a teologa indicko-španělského původu R. Pannikara. Tváří v tvář světové univerzálnosti evangelia si uvědomíme, že být křesťanem neznamená zastávat nějaké učení, nějaký filozofický či politický názor. Křesťanství je cesta, je to následování Toho, který byl, který je a který přijít má, pro lidský hřích zabitého Beránka, který však je Slovem, skrze něž "všecko učiněno jest". Sestoupil k nám, lidem, a při té příležitosti nám poodkryl mnohá tajemství. Někdy hovořil přímo, jindy, abychom aspoň trochu porozuměli, používal podobenství. Je toho mnoho, co, pokud jsme v těle zde na Zemi, nemůžeme plně pochopit. Poznávat myšlení jiných lidí, utvářená v jiných kulturách, nám může pomoci do tajemných oblastí Božího tvůrčího díla tak trochu nahlédnout, ať už jde o hodnotový svět Indie či třeba o pozoruhodné procesuální myšlení Hopiů (pro ně je pohyb základnějším pojmem než klid; to může pomoci osvětlit, oč jde v následování).
Evangelium tu je pro všechny. A všechny volá k pokání, k metanoie, k hluboké obnově životů, týkající se celých osobností - mentality, myšlení, jednání, snažení, vytváření vztahů. A tato obnova, tato reorientace na kristovské hodnoty, na upozadění vlastního já a přenechání předního místa Pánu Ježíši Kristu, je nezbytná v každé kultuře. A k ní patří i přijímat druhé jako důstojnější sebe samých, nesoudit je a rozlišovat podle ovoce. Zmíněný článek R. Panikkara je výrazným svědectvím o tom, že za Kristem lze jít i svědeckou cestou ležící zcela jinde než v helenistickém či židovském světě. Různorodost kultur je bohatstvím. Jak zdůrazňoval Josef Vavroušek, jde o hodnotu analogickou různorodosti, diverzitě v přírodě. Dnešní svět s kultem mamonu však diverzitě nepřeje - ani v přírodě, ani mezi kulturami. Je na nás, křesťanech, abychom toto bohatství Božího tvůrčího díla svými úzkoprsými a dosah Boží lásky zmenšujícími představami nejen nerušili, nýbrž také je uměli vděčně přijmout. Raimon Panikkar může s plnou odpovědností vyznat "Jsem křesťan (katolický kněz), hinduista a buddhista". Odpovídá to velkoleposti Božího díla stvoření a doslova kosmickému dosahu Jeho díla spásy skrze Pána Ježíše Krista.
Jiří Nečas
(2001)