Živíme se auty? Dobrou chuť ...

Probíhá ekonomická krize. Nezaměstnanost roste, lidé mají oprávněné starosti, z čeho budou živi. A vlády to chtějí řešit - aspoň to tvrdí. Mezi možnými dílčími cestami se hovoří - a to nejen v Česku - o zavedení "šrotovného". Zkrátka, ti, kdo rozhodují, uvažují asi tak, že čím více se vyrobí a prodá aut, tím více budou mít lidé co jíst. A ještě takovýto počin halí do přírodě přátelského hávu: Nová auta budou k životnímu prostředí šetrnější. Tedy: Koupíte-li si nové auto, uděláte tím něco pro sebe (budete jezdit pohodlněji, rychleji, asi i příjemněji, kromě toho vám bude vyplaceno šrotovné, a ještě k tomu vám nové auto zlepší image [či imidž?]), pro bližní (pomůžete bojovat proti nezaměstnanosti), pro životní prostředí (nové auto je úspornější). Vypadá to jako úžasné řešení! Ale jak je tomu doopravdy?

Je pravda, že nové auto bude pravděpodobně mít šetrnější provoz než staré. Jenže výroba nového auta a likvidace starého - to je pořádné zatížení pro životní prostředí! A kromě toho nové (dokonce provozně šetrnější) auto bude svádět k "většímu využívání". Celkový konečný dopad na životní prostředí si čtenář už domyslí.

Pokud se omezíme na ekonomiku v rámci "laissez-faire", lze připustit že šrotovné (aspoň dočasně) ekonomiku pozvedne. Produkce automobilek bude žádána, automobilky tedy budou moci zaměstnávat lidi, a ti tak budou mít příjem. Stát při tom ušetří na podporách v nezaměstnanosti. - V Česku máme opravdu veliké výrobní kapacity automobilek! Jenže aut se nenajíme (aspoň já bych si na nich nepochutnal, to snad ještě tak kdysi mediálně známý Robot Emil), do aut se neoblékneme, auta by nám snad neměla zajišťovat bydlení. A auta budou dále produkovat skleníkový oxid uhličitý, budou zabírat prostor ve městech, houstnoucí provoz bude ohrožovat naše zdraví a životy. Kromě toho auta budou vyžadovat další a další komunikace, které nás budou připravovat o další a další cennou zemědělskou půdu. A protože se klima zřejmě mění, průměrná úrodnost půdy se pravděpodobně zmenší a značné její množství se promění v dno zvětšujících se moří a oceánů, a tak nakonec nejenže nás auta nenasytí, nýbrž podpoří hlad a nouzi.

Víme, že se najdou lidé, kteří zpochybňují tvrzení o probíhající klimatické změně. Avšak nezávisle na jejich svobodném názoru je velmi pravděpodobné, ba téměř jisté, že se s klimatem něco děje. My lidé - vlády a parlamenty, skupiny, právnické i fyzické osoby - bychom na to měli reagovat, a to nezávisle na tom, do jaké míry se člověk na tomto procesu podílí. Nad jiné důležitým krokem je vrátit úctu úrodné půdě jako vzácnému, nenahraditelnému zdroji (škoda, že označení "Boží dar" zní většině dnešních lidí cize). Z tohoto hlediska každé její obětování výstavbě silnic a dálnic je neodpustitelným barbarstvím (či spíše zločinem - snad s výjimkou nejnutnějších obchvatů měst a obcí v situacích, kdy tam silniční doprava přes centrum paralyzuje normální život).

Plánovaná výstavba dálnic se snad aspoň zpomalí - nikoli však jako akt zdravého rozumu, nýbrž kvůli ekonomické krizi. Ta by se nás mohla motivovat k zamyšlení nad našimi hodnotami, nad životním stylem, nad konzistencí našeho poznání a jednání. Mohla by nás vést k poznání, že náš současný způsob života je "trvale neudržitelný", že svým počínáním planetě Zemi škodíme a podmínky lidského života na ní ničíme. Kapitalistický ekonomický systém je "šit na míru" nekonečnému světu. A ten ve skutečnosti neexistuje, je jen "idealizací", která kdysi oprávněná byla, avšak při dnešní velikosti lidské populace a technických možnostech člověka své oprávnění ztratila. V reálném světě se dnes už pohybujeme u hranic únosnosti, ba - dost možná - jsme je už překročili. Je nezbytně nutné hledat nová "pravidla hry", která by nesměřovala ke kontraproduktivním řešením jakými jsou šrotovné či výstavba k přírodě nešetrných dopravních cest, nýbrž by sledovala především spravedlivé sdílení bohatství naší planety a ohleduplné zacházení s jejím úžasným systémem, který popsal James Lovelock a jemuž William Golding dal poetické jméno Gaia. Tento bez nadsázky živý organismus je nemocný, vinou člověka. A jedním z příznaků nemoci jsou přemnožená auta. - Dokud bude environmentálně příznivější přeprava vlakem dražší a hůře dostupná než cesta autem, je v našem ekonomickém (a možná i v politickém) systému cosi v nepořádku. A dokud se sice budeme hlásit k udržitelnému rozvoji, ale budeme přitom zvyšovat míru zátěže a degradace prostředí, je něco v nepořádku nejen v našem myšlení, nýbrž v našem lidství vůbec. My lidé máme rozum, dokázali jsme rozvinout úžasnou vědu, která sice především vede k poznání, že skoro nic nevíme, ale také nám přináší bohaté a cenné informace o světě a zákonitostech jemu imanentních. Nejsme však s to podle toho jednat. Chybí nám vůle, chybí nám vědomí sounáležitosti s celkem - s lidmi i s přírodou.

Je před námi velký úkol toto poznání o našem místě a možnostech v konečném, omezeném světě šířit. Vytvářet vztahy vzájemnosti mezi lidmi. Budovat vědomí odpovědnosti za svět, za přírodu, za lidskou společnost. Není nedostatek práce, je moc co dělat.

Jiří Nečas