Vzkříšení

Ježíš Kristus "třetího dne" vstal z mrtvých. Nechme stranou, že podle biblického svědectví byl interval mezi Kristovým ukřižováním a vzkříšením kratší než dva dny, tj. než 48 hodin (souvisí to se starověkým počítáním času, neznajícím nulu), a obraťme svou pozornost ke skutečnosti vzkříšení jako takové. Vzkříšení mělo svědky, avšak šlo o individuální svědectví. Zůstalo stranou zájmu davů. Přijímáme je vírou. Dalo by se filozofovat o tom, jaké podstaty bylo vzkříšené Ježíšovo tělo, jak to vše v biologickém smyslu probíhalo, ale o to biblickým svědkům nejde. Konec konců, každý takový popis by snižoval hodnotu víry. Je to něco, co se vymyká našim zkušenostem. Ale už svět matematiky, krásný, vznešený, ale mnohem skromnější než "svět Boží" či Boží království, ukazuje, že nás zkušenost může zavést na scestí. Uvedu dva příklady:

1. Množina může být stejně mohutná ("početná") jako její vlastní podmnožina. Např. množina všech celých čísel má stejně mnoho prvků jako množina všech sudých čísel – každému celému číslu x můžeme přiřadit sudé číslo 2x a různým celým číslům tak přiřazujeme různá sudá čísla, tedy sudých čísel nemůže být méně než celých čísel, přitom existují celá čísla, která nejsou sudá – jsou to všechna lichá čísla.

2. Pro jednotlivá lichá čísla n zjišťujme, zda je výraz 2ⁿ – 2 dělitelný číslem n. "Pozorováním" lze dojít k závěru, že výraz 2ⁿ – 2  je dělitelný číslem n, právě když n je prvočíslo. Funguje to déle, než může být v souladu s trpělivostí prostého smrtelníka. Až 2³⁴¹ – 2 je dělitelné číslem 341, a při tom 341 = 11.31 prvočíslem není.

A tak ony i ty ověřené zkušenosti mohou klamat.

Praha březen 2014