Svatodušní zamyšlení

Vánoce, velikonoce, svatodušní svátky.  Tři nejdůležitější, obecně přijímané křesťanské svátky. Jako senior "70+" vzpomínám, že v dobách mého dětství tomu tak bylo. Vánoce a velikonoce ve všeobecném povědomí zůstávají, byť v hodně zkreslené formě, jak dokazuje i nařízení o zákazu prodeje ve velkých obchodech (o tak významných svátcích, jakými jsou Velký pátek a Velikonoční neděle, se prodávat smí, kdežto na Velikonoční pondělí, které se v některých křesťanských zemích ani za svátek nepovažuje, se prodávat nesmí). Svatodušním svátkům - Letnicím - podobná deformace nehrozí; pracovní volno na svatodušní pondělí už po několik desítek roků není a autoři běžně vydávaných kalendářů ani u sedmé neděle po velikonocích neuvádívají, že jde o Neděli svatodušní. Taková je u nás realita. Zarážející je, že svatodušní neděle se v porovnání s vánocemi a velikonocemi poněkud vytrácí i v životě církve. Nabízí se otázka, zda zvěst svatodušní neděle nechybí v našem křesťanství podobně, jako chyběla efezským křesťanům, když tam přišel apoštol Pavel (Sk 19,1.2).

O velikonocích jsme si připomínali Ježíšovu oběť za nás, hříšné lidi, a pak především úžasnou skutečnost Jeho slavného zmrtvýchvstání, jasně demonstrujícího, že hřích nemá poslední slovo, že dobro vítězí nad zlem, že život vítězí nad smrtí. Když čteme v evangeliích o Ježíšových setkáních s učedníky po Jeho zmrtvýchvstání, uvědomujeme si, jak vše probíhalo nenápadně, diskrétně. V den padesátý se však tato nenápadnost ztratila (Sk 2). Dnešní církev v české či evropské společnosti nebývá výrazná. Vypadá to, jakoby se zastavila někde na cestě mezi Velikonocemi a Letnicemi, jakoby o dar Ducha sv. ani příliš nestála. V hlavním křesťanském proudu tomu tak může být z části i kvůli určitým obavám z teologie těch křesťanů, jimž zas svatodušní poselství příliš vyniká před ostatními důrazy evangelia. Letniční seslání Ducha sv. bylo naplněním Ježíšova zaslíbení (J 16). Prosba o Ducha sv., očekávání na něho a přijetí jeho daru patří k životu Kristova následovníka. Apoštol Pavel píše Timoteovi (2 Tm 1,7.8a): "Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu." Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus nás posílá zvěstovat světu evangelium. Přemýšlíme-li o dnešním světě, v němž bují nenávist, bezohlednost a sobectví, musíme si uvědomit, jak moc je současný svět potřebuje. Kristus je (jedinou) nadějí pro svět. Pavlova výzva Timoteovi "Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu" je aktuální pro každého křesťana. Bázlivost, často skrývaná za lépe znějící slovo "diskrétnost", rozhodně nepatří ke Kristovu učednictví. Bůh nám nabízí ducha síly, lásky a rozvahy. Toužíme po něm?  Chceme ho opravdu v plnosti přijmout, tak aby naše životy ve všech projevech - v postojích, ve slovech i v činech - byly svědectvím o Kristu, který jediný je Cestou, Pravdou i Životem? Evangelista Jan zaznamenal Ježíšova slova (J 14,12-14):  "Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám." I letošní svatodušní neděli můžeme přijmout jako pozvání k novému očekávání na Ducha sv., k novému přijetí výzvy svědčit světu o Kristu, který přišel spasit (= zachránit) svět.

Jiří Nečas

Praha, květen 2017

Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry