Kázat je sloveso předmětné

"Pavel napsal Filemonovi dopis". Tato krátká věta nám ukazuje, jak bohatě může být sloveso vázáno s podstatnými jmény. "Pavel" je podmět, "Filemonovi" nepřímý a "dopis" přímý předmět. Kdyby kterékoli z těchto podstatných jmen chybělo, byl by smysl věty méně jasný. Některá slovesa se obejdou úplně bez podstatných jmen (prší, hřmí), některá mívají jen podmět a předmět k nim nepatří (leží), jiná vyžadují jeden nebo dva předměty. Věta "Pavel napsal" by neměla smysl, ve větě "Pavel napsal Filemonovi" se přímý předmět "dopis" snadno domyslíme, věta "Pavel napsal dopis" něco o Pavlovi řekne, ale adresát dopisu chybí, sdělení je neúplné.

Pavlovy dopisy tvoří důležitou součást Bible. Biblické poselství je třeba tlumočit do dnešní doby. Velice významným prostředkem k tomu jsou kázání. Věta "Kazatel káže sboru evangelium" má obdobnou strukturu jako věta, jíž jsme toto uvažování začali. Ke slovesu kázat také patří dva předměty: nepřímý (komu) a přímý (co). Dost často je však slýcháme bez vyjádření předmětů: "Farář káže". Jaké (mluvnické) předměty si máme domyslet? Podívejme se, jak je tomu v Písmu. Ve svém 1. dopise do Korintu (1,23) Pavel píše "My kážeme Krista ukřižovaného." A po svém vzkříšení se Pán Ježíš obrací k svým učedníkům se slovy "Kažte evangelium všemu stvoření". Základním přímým předmětem ke slovesu kázat je Kristus nebo evangelium. Nepřímý předmět, vyjadřující cílovou skupinu posluchačů kázání, bývá zřejmý z kontextu či je vyjádřený nějakým zájmenem; velice důležitý je ovšem ten z posledně citovaných Ježíšových slov: "všemu stvoření". Kázání nemá být jen moudrou biblicky založenou "promluvou" určenou shromážděným křesťanům. Je zvěstováním evangelia, poselstvím o Boží lásce vyjádřené životem, obětí a vzkříšením Ježíše Krista, a nemá zůstat uzavřeno v okruhu církve. Kázání v křesťanských shromážděních by měla povzbuzovat posluchače nést evangelium dál do světa. Přitom by se neměla vyhýbat ani skutečnosti, že Bible hovoří i o Božím soudu. Podmanivá síla evangelia zřetelně vynikne právě na jeho kontrastním pozadí.

Když používáme sloveso "kázat", aniž bychom přímý předmět výslovně zmínili, pamatujme na to, že - v duchu Písma - jím má být Kristus nebo evangelium. A nebojme se jej v praxi více používat. Rád vzpomínám, jak jsem před necelými 60 lety navštívil jednoho baptistického kazatele v jeho bytě v činžovním domě. V té době se občas ještě dodržovala praxe na vizitce na dveřích uvádět povolání. Pod jeho jménem jsem četl "Kazatel evangelia". I naše necírkevní okolí by mělo vědět, že mluvené slovo v našich bohoslužebných shromážděních není jen nějakou moudrou řečí zvanou kázání, nýbrž je tlumočením úžasné radostné zvěsti - evangelia Ježíše Krista. Vděčně vzpomínám, jak profesor praktické teologie ThDr. Adolf Novotný (1891-1968) často a rád zdůrazňoval, že středem či cílem křesťanského kázání musí být Kristus. Tento jeho důraz je aktuální i více než padesát let po jeho úmrtí.

Jiří Nečas

Praha 21.10.2019; psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry