Svatý František a entropie
Spojení v názvu přednášky je asi pro mnohé přinejmenším neobvyklé. Svatý František, vzácný svědek Kristův z přelomu 12. a 13. století, v době, kdy přišel na svět Tomáš Akvinský, umírá. A až s Tomášem spojujeme začátky středověké vzdělanosti. A naproti němu stojí entropie, pojem z učebnic fyziky a teorie informace, pro mnohé spojený se začátkem "konce zdravého rozumu ve fyzice" – i když by se spíš mělo říkat, že entropie konečně vnesla do fyziky zdravý rozum, neboť bez ní nebylo možno vysvětlit, proč procesy probíhají jedním směrem a druhým nikoli, proč pozpátku puštěný film vypadá komicky a absurdně. Bez toho, co pomocí entropie vysvětlujeme, by se vůbec nemělo poznat, zda film běží dopředu či dozadu.
Kolem Sv. Františka se prolínají historická fakta s legendami. To nevadí. František se stal vzorem muže, který celé Boží stvořitelské dílo přijímá vděčně a s láskou, který hluboce prožívá sounáležitost s celým stvořením, který zcela potlačil osobní potřeby a jemuž jde jen o to sloužit Kristu, a tím i všem Božím tvorům. K jeho stylu života patřilo minimalizovat zásahy do fungování onoho úžasného systému, pro který téměř o 8 století později Wiliam Golding vymyslel poeticky, byť – žel – pro některé křesťany i poněkud pohansky – znějící označení Gaia (toto označení bylo dárkem pro Goldingova přítele, významného ekologa a environmentalistu Jamese Lovelocka[1]). František se stal symbolem radikálně skromného životního stylu, opřeného o víru v Krista, o spolehnutí na Jeho slova a Jeho zaslíbení.
Pojem entropie je pro mnohé čímsi záhadným. Konec konců, možná, že nakonec pro leckoho ona spojka "a" v názvu přednášky není tak úplně nepřirozená. Kdo se na Františka nedívá skrze jeho radikalismus víry, nerozumí mu, a je pro něho právě takovou záhadou, jako asi pro většinu lidí termodynamický pojem entropie.
Když lidé přišli na to, že nelze sestrojit perpetuum mobile, či přesněji perpetuum mobile prvního druhu, řekli si, že zas tak velká škoda to není: Nemůžeme sice vyrobit stroj, který by vykonával práci, aniž by byl "krmen", ale energie se také neztrácí, nýbrž jen přeměňuje. A tak usoudili, že když se neztrácí, bude jí vždy dost. Zákon zachování energie vešel do lidského povědomí a stal se součástí všeobecného vzdělání. Jenže záhy se ukázalo, že to tak jednoduché není. Celková energie se sice neztrácí, avšak volná, použitelná energie ubývá. Když mluvíme o přeměně (či o "výrobě") energie, jde vždy o ubývání volné energie. Tato jednosměrnost procesů v přírodě znemožňuje vyrobit tzv. perpetuum mobile druhého druhu, což by měl být stroj, který by plně respektoval zákon zachování energie a potřebou energii by získával neustálým odebíráním energie mořím a oceánům, případně tuhému zemskému tělesu, tedy jejich ochlazováním. Teď, když stojíme před hrozbou globálního oteplování, by se nám něco takového velice moc hodilo, jenže ono to nejde.
Skutečné procesy probíhají jedním směrem, nelze je obrátit. Uschlý strom neožije, z oslazené kávy cukr již bez použití speciálních, příjem energie vyžadujících metod, neoddělíme atd. Ubývání volné energie je charakteristické pro jednosměrnost procesů. Častěji ji však vyjadřujeme pomocí růstu jiné, hodně abstraktní veličiny, nazývané entropie. Entropii si můžeme představit jako míru neuspořádanosti. Přirozený proces znamená růst entropie, růst neuspořádanosti, ubývání volné energie. Boží tvoření, podle Genese přímo z chaosu, představuje opak. Jenže naše lidské počínání, spojené s přeměnou forem energie, je procesem, kterým je přirozený růst entropie ještě urychlován, který míří proti Božímu tvoření, který znamená ztrátu čehosi velice cenného a je směřováním ke zkáze, k zániku.
Pojem entropie, který těsně souvisí s jednosměrným plynutím času, by se měl stát jedním ze základních kamenů našeho vědění a vzdělání. Žel, jednosměrnost procesů, tak samozřejmá, když je pozorujeme, se svými důsledky do našeho povědomí nevešla a naše představy o všeobecném vzdělání ji nevstřebaly. Z termodynamiky se pojem entropie dostal do teorie informace, kde dostal záhy "domovské právo", a klepe na dveře i dalším vědním oborům, jako teologii, filozofii a ekonomii. Ty zatím odpovídají opatrně a nesměle. Americký ekonom Jeremy Rifkin poukázal na to, že co honosně nazýváme získáváním energie ze surovin, je vlastně zkázou cenné volné energie[2]. Mnohé z toho, co vnímáme jako budování, je vlastně kažením. Tato skutečnost by měla zcela změnit náš pohled na celou ekonomiku a na hrubý domácí produkt jako vyjádření její výkonnosti[3], a tedy na vnímání hodnot jako takové. Tak už se dostáváme na pomezí ekonomie a filozofie. Z této pozice Dr. Mario Sproviero, vedoucí katedry orientálních studií na Universitě v São Paulu, poukázal na to, že problém s růstem entropie přestaneme vnímat jako překážku, když přijmeme jiný pohled na svět; naše současné vidění světa spojené s konzumismem znamená slepou uličkou. Jako příklad jiného, nadějného přístupu ke světu, myšlení, vnímání a jednání, uvádí právě Svatého Františka z Assisi. Tento úžasný muž z přelomu 12. a 13. století skutečně žil v souladu s moderním pojetím světa, v němž entropie hraje důležitou roli. On neměl vědecké poznání o konečnosti světa. On však svět prožíval jako dar a předmět vzájemného sdílení. Dnes se vedou složité úvahy o vnitřní, neutilitární hodnotě přírody. On o tom neuvažoval, pro něho to byla naprostá samozřejmost.
Abstraktní pojem entropie nás zavedl až do oblasti víry a teologie. Může pomoci porozumět biblickému poselství o stvoření, a především nás vede k přemýšlení o plném životě a pravých hodnotách. Pán Bůh skutečně stvořil svět takový, že stojí za to usilovat o hodnoty, které především v Kázání na hoře vyzdvihuje Pán Ježíš, že opravdu je lépe skládat trvalý poklad v nebi než pomíjivý poklad na zemi. Připomenutím těchto slov z Ježíšova Kázání na hoře naše entropické (či entropijní) zamyšlení ukončíme: Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce (Mt.6.19-21).
Jiří Nečas
Praha,
září 2012; poslední úprava 15.1.2024
[1] Zemřel 22.7.2022 v den svých 103. narozenin.
[2] Rifkin, J. – Howard, T.: Entropy. A New World View. New York, The Viking Press 1980
[3] Jde o vyjádření z různých důvodů velice problematické; G. de Lepeleire z lovaňské university v článku Fyzika, životní prostředí (Čs. časopis pro fyziku, 1995, s. 185-189) připomíná, že v ráji byl hrubý domácí produkt nulový