Půst dnes

O půstu v životě Božího lidu staré smlouvy víme z Písma. Jako snad u všeho, co se příliš institucionalizuje, v průběhu času se z něho začal vytrácet smysl. Ježíš zdůrazňuje jiné hodnoty, postní praxe ustupuje do pozadí, avšak On sám, individuálně, mimo jakákoli pravidla, absolvoval dlouhý 40denní půst v odloučení na poušti, během něhož byl pokoušen od ďábla. Můžeme se jen dohadovat, zda byl Jeho půst především příčinou pokušení či zdrojem síly pokušení nepodlehnout. Avšak při těchto úvahách stejně skončíme u toho, že vztah Ježíšova plného lidství a plného božství leží mimo náš rozum.

Postní praxe jednotlivých křesťanských církví není stejná. A jde jednak o to, kdy se postit, tak i o to, co půst znamená, čeho se člověk během něho zříká. Římskokatolická církev drží jako postní den v týdnu pátek a před velikonocemi čtyřicetidenní postní období, které začíná na popeleční středu, což je 46 dní před svátkem Ježíšova vzkříšení; nepočítá se totiž do něho 6 postních nedělí. V tradičním pojetí při tom jde o zdržování se určitých pokrmů, případně o sexuální zdrženlivost. - Periodicky držený půst v životě protestantských církví ustoupil hodně do pozadí. Reformace se nestaví proti půstu jako takovému (jak si někteří členové církví vycházejících z reformace myslí), avšak před formou zdůrazňuje jeho obsah, vnitřní smysl. Střídmost by se měla stát součástí celého křesťanova života. Přesto však reformační vyznání podporují i půsty pro určitá období, a to jak pro církevní společenství, tak i pro jednotlivce. A takovým obdobím je i oněch necelých sedm týdnů před velikonocemi.

Postní újma od jídla kromě jiného je připomenutím, že Boží dary, potřebné pro život, nejsou jen pro mne, nýbrž mají být sdíleny s druhými lidmi. Je jich dostatek pro naše potřeby, avšak nejsou k tomu, aby se jimi plýtvalo či aby byly zneužívány či nadužívány. Půst tak orientuje lidskou mysl od vlastního "já" k druhým lidem a k celému stvoření. Jako takový je nesmírně užitečný a potřebný, i když jeho konkrétní forma může být hodně rozmanitá.

Ještě na počátku minulého století naprostá většina obyvatelstva pracovala v zemědělství, tedy jejich ekonomická činnost se týkala opatřování potravy. Dnes je situace zcela jiná. Aniž by ji potraviny ztrácely, více než dříve si uvědomuje vzácnost dalších komodit (tedy Božích darů), především volné energie. Úvahy o půstu a postní praxi se tak přirozeně rozšiřují na další potřeby k životu, především na energii. A tak, když se v postním období budeme chtít více zaměřit vzhůru a při tom si uvědomit, že nám opravdu stačí méně, že nemusíme náš pozemský domov tak ruinovat svými nároky a požadavky, soustřeďme se v nemalé míře na energii, jejíž rostoucí spotřeba není dobrým svědectvím o nás a našem způsobu života. A přitom nejde jen o konečnou spotřebu v našich domácnostech, ale i o spotřebu při výrobě předmětů, které si pořizujeme, a to často stále na kratší a kratší dobu, a třeba i zbytečně, neboť je nepotřebujeme. Když čtu o nátlaku na majitele aut, aby stará nahrazovali novými, vzpomenu si na souseda z dětství, který svou Pragu Alfu užíval téměř padesát let. Že stará auta jsou neekologická? To bohatě vykompenzoval tím, že nikdy nejezdil zbytečně. Když ovšem někdo v širokém okolí potřeboval nějak autem pomoci, třeba odvézt do nemocnice či převézt přiměřený náklad, nikdy neodmítl.

Současný stav naší, evropské i světové ekonomiky motivuje k omezování. Ukazuje se, že naše náročnost a nestřídmost znamená slepou uličku (či spíš třídu, "avenue"). A abychom se ohlédli k tradičnímu pojetí půstu, poznamenejme, že vzhledem k zatížení země značná konzumace masa takovou nestřídmostí je. Postní období je vhodnou příležitostí místo péče o opatřování hmotných statků a jejich užívání věnovat čas a prostor v našich myslích úvahách o tom, jak by udržitelná ekonomika - ekonomika mezilidského sdílení a ohleduplnosti vůči budoucím generacím - mohla vypadat a co jako křesťané pro její prosazení můžeme udělat.

Jiří Nečas

Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry a pro Kočku

Jazyková poznámka: Při skloňování slova půst se dříve "ů" z nominativu měnilo v "o" v ostatních pádech. Celkem nerad jsem od této praxe ustoupil, nicméně invaze anglického slova "post"je příliš mocná a vyvolává asociace skromnosti na hony vzdálené.

27.1.2009