Předpostní zamyšlení

Na popeleční středu, tedy letos 9. března, začíná postní období. Jako část církevního roku je bereme na vědomí, avšak často si nevíme rady, jak je "postně" prožít. Tradiční půst od masa je při různých formách stravování mimo domov někdy těžko uskutečnitelný a kromě toho dnes mnohdy bývají bezmasá jídla dražší než jídla masitá. A i když je pravdou, že rostlinná strava "přetransformovaná přes prasátko" je neefektivní, že získávání potravy chovem zvířat pro maso představuje zbytečné zatěžování životního prostředí a kromě toho bývá spojeno s utrpením zvířat, vztahovat půst jen na oblast přijímání potravy by dnes jeho ideu příliš zužovalo. V minulosti byla potrava, ať již pro lidi či pro zvířata, hlavním zdrojem mechanické energie. Až na nějaká ta vodní kola a plachetnice využíval člověk buď vlastní energii nebo energii trakčních zvířat (koní, oslů, velbloudů, psů atd.). Dnes je situace podstatně jiná. Zvlášť výrazně si to můžeme uvědomit v dopravě.

V osobní praxi jednotlivců a rodin velice často má mimořádnou roli osobní auto. Používá se, aniž by se uvažovalo, zda je jeho užití racionální. A na ohled vůči životnímu prostředí se zcela zapomíná. Často, velice často by to šlo bez něho. Což přijmout postní období jako výzvu a zkusit je nechat v garáži, případně podle vlastní situace aspoň jeho užívání výrazně omezit. Bylo by to užitečné hned z několika důvodů. Především by to znamenalo ohleduplnější chování k životnímu prostředí. A třeba by to nebylo jen na omezenou dobu postního období. Životnímu stylu bez auta lze přijít na chuť, ať již znamená příjemnou procházku, radost z jízdy na kole či příležitost k četbě (nebo i k setkáváním s druhými lidmi) v hromadném dopravním prostředku. A k tomu přistoupí i zlepšení vlastní fyzické kondice spojené s příjemným vědomí zdravějšího (pro sebe i pro okolí) životního stylu. A osvobození od auta může připomenout další stinné stránky automobilismu; nejde jen o spotřebu energie, ale i o mrtvé a těžce raněné na silnicích (nejen lidi, ale i zvířata), o hodnotu vzácné půdy, která se obětuje rozšiřování silniční a dálniční sítě, o nezdravý hluk v okolí silnic, o stresové situace v místech velké dopravní zátěže, o nedostatek fyzického pohybu při nadměrném užívání auta.

Autopůst (autor se za tento termín omlouvá všem čtenářům s vytříbeným jazykovým cítěním, ale nemaje k dispozici srozumitelný a stručný termín lepší, kapituluje a používá jej) může pomoci plně prožívat postní období, uvědomovat si jeho smysl,  a během něho se připravovat na Velikonoce, na svátky, které zřetelně svědčí jak o hlubokém smyslu oběti, tak o vítězství života nad smrtí.

Ekologická sekce České křesťanské akademie, Poradní odbor pro otázky životního prostředí při SR ČCE a Česká křesťanská environmentální síť zvou: připojte se k půstu od aut, ať již úplnému nebo částečnému.

Jiří Nečas