Prázdný klam filozofie

V 8. verši 2. kapitoly Pavlova listu do Kolosis čteme: Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu, resp. v překladu Bible pro 21. století: Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. Stojí zde tedy v protikladu prázdné a klamné filozofování na straně jedné a poznání, resp. následování Krista na straně druhé. Ulrich Wilckens v poznámkách k svému překladu Nového Zákona píše, že prázdným klamem filozofie Pavel nemyslí takové hluboké filozofické systémy, jakým byla filozofie řecká, nýbrž různé náboženské a pseudonáboženské kulty stavějící se do opozice vůči křesťanství. V naší kulturní oblasti roli tohoto kultu má jakési pseudonáboženství odvolávající se na rozum a přesahující do životní praxe tím, že se opírá o hodnotový systém stojící prakticky výhradně na penězích.

Dnešní člověk považuje, či spíš prohlašuje, za základní východisko zkušenostně rozumové poznání. Při povrchním čtení Pavlových slov bychom si mohli vytvořit představu, že prázdným klamem filozofie míní právě ono naše poznání. Ale ze zkušenosti víme, že ono prázdným klamem není; stojí na něm celá naše věda a technika, z jejichž přínosů připomeňme např. úžasné možnosti lékařství. A také dává nové možnosti, jak šířit evangelium. Je-li naše smyslově rozumové poznání spojeno s potřebnou pokorou, vede dokonce k hlubšímu prožívání Božího majestátu. Bůh nás obdařil smysly, abychom vnímali svět kolem sebe, Bůh nám dal rozum, abychom smysly přijatou informaci zpracovávali. Pohrdat těmito dary by znamenalo znevažovat Jeho dílo! My lidé máme tyto dary užívat, abychom plnili poslání, které ve stvoření máme (Gn 2,7-9.15-17). Bůh nám k tomu dává velký prostor, velké možnosti. Velké, ale ne neomezené. Zákaz jíst ovoce ze stromu poznání dobrého i zlého tyto meze symbolizuje. Lidské poznání je a bude omezené.

Skutečnost popisujeme oznamovacími větami. Ty obecně mohou být pravdivé nebo nepravdivé. Věta "Syrakusy leží na severní polokouli" je samozřejmě pravdivá. Naproti tomu "Syrakusy leží za severním polárním kruhem", je beze sporu věta nepravdivá. Věta "V Syrakusách teď prší" rozhodně buď je, nebo není pravdivá, i když v této chvíli asi naprostá většina čtenářů neví, jak to s její pravdivostí je. Uvažujme ještě oznamovací větu: "To, co právě říkám, není pravda". Mám pravdu, či nikoli? Pokud ji mám, tedy to, co říkám, není pravda, a tak ji nemám. Pokud ji nemám, tedy není pravda, že to, co říkám, není pravda, takže to co říkám, musí být pravda. A tak, nemám-li pravdu, tak mám pravdu. Je to zmatené až nesmyslné. Zde běžná logika nestačí. Jsou určitá konstatování, která prostě nejsou smysluplná. O pravdivosti svých výpovědí nemohu rozhodovat ze své úrovně. Člověk nemůže dělat abstraktní výpovědi překračující jeho postavení ve světě. Na základě zkušenostně rozumového poznání tedy nemůže dělat výpovědi o Stvořiteli. Naše rozumové možnosti jsou sice veliké, avšak omezené. Omezená je i použitelnost naší osvědčené logiky. Určité výpovědi dělat nelze.

 V ráji člověk snadno podlehl ďábelskému svodu a jedl zakázané ovoce ze stromu poznání. Člověk nechce hranice připustit. Protože však ty hranice existují, uchyluje se často k onomu prázdnému a klamnému filozofování. Nerespektuje hranice smyslově rozumového poznání, nerespektuje hranice prostoru, v němž se pohybuje, dokonce odmítá respektovat hranice vytyčené přírodními zákony: Chce neomezený materiální růst, neomezené zdroje energie, neomezené možnosti. Dnes se sice o určitých mezích píše, ale jejich existence se do praxe lidského rozhodování a jednání téměř vůbec nepromítá. Typický člověk naší civilizace se sice tváří jako racionalista, případně vyznává "víru ve vědu", ale při tom zcela iracionálně ignoruje to, co o světě a přírodě víme, a uctívá modlu neomezeného materiálního růstu, jehož součástí je i přijetí hodnotového systému stavějícího na penězích. Tím, řečeno slovy apoštola Pavla tlumočenými překladatelským týmem Alexandra Fleka, podléhá prázdnému klamu filozofie. A na něm staví lidské zákony a pravidla pro fungování společnosti.

●●●

Častou reakcí na kritickou zmínku o kapitalismu jako o slepé uličce, stavějící na klamu, na víře v neexistenci mezí, bývá odkaz na negativní zkušenosti s tzv. reálným socialismem. To, co jsme čtyři desetiletí v druhé polovině minulého století u nás prožívali, není však žádnou alternativou ke kapitalismu jako systému nerespektujícímu meze, nýbrž je jen jeho určitou modifikací. Vždyť jsme slýchali, že je třeba kapitalismus nejen dohonit, nýbrž dokonce předhonit! Apoštol Pavel jasně jako alternativu k prázdnému klamu filozofie staví poznání Krista a cestu za ním. Poznání Krista však už leží mimo zkušenostně rozumovou oblast; vede k němu svědectví Písma a Jeho následovníků, je věcí osobní víry.

Lidský život je plný nejrozmanitějších rozhodovacích situací. Člověk se chce rozhodnout co nejlépe, k tomu má určitý hodnotový žebříček, vyjadřující, co považuje za lepší a co za horší. Pro typického člověka dneška se tento hodnotový žebříček opírá o peníze. Černý pasažér v MHD vychází z odhadu pravděpodobnosti, že bude přistižen, a "racionální úvahou" dochází k závěru, že se mu vyplatí jet bez lístku. Pokuta násobená pravděpodobností, že bude přistižen revizorem, totiž bývá menší než cena jízdenky. Ani ho nenapadne, že se tak stává zlodějem, a že krást je hřích (nenábožensky řečeno: krást se nemá), že tím ztrácí něco z plnosti lidství. A podobných příkladů by se našlo mnoho. Že plnohodnotný lidský život je život mravný, život v souladu s Božími přikázáními, to typickému člověku dneška nepřichází na mysl. Dnešní člověk podléhá klamu, že peníze jsou hlavním rozhodovacím kritériem.

Následovat Krista nejen neznamená odsunout zkušenostně rozumové poznání, nýbrž ono se dokonce stává velmi důležitým, neboť umožňuje vytvářet dobré vztahy k celému stvoření, umožňuje aktivně milovat Hospodina, s využitím osobních schopností a znalostí, umožňuje sdílet se s bližními o Boží dary. Jen se toto poznání nesmí stát předmětem pýchy, nesmí vést k myšlenému stavění babylonských věží, nýbrž musí být spojeno s pokorou před Bohem a s úctou k Němu. Následovat Krista znamená radikální změnu. Apoštol Pavel píše: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2.Kor.5.17) Následovat Krista znamená přijmout Jeho hodnoty, které poznáváme v Jeho učení i jednání a nejvýrazněji jsou vyjádřeny v Kázání na hoře a v Přikázáních lásky. Jeho hodnoty jsou v souladu s přírodními zákonitostmi, jež jsou součástí stvoření. Kristus osvobozuje od různých pseudonáboženství a umožňuje prožívat plný lidský život. On otvírá přístup k Otci, do nebeského království, a to nejen pro eschatologickou budoucnost, nýbrž i pro pozemskou časnost.

Kristus je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži (Kol.1.15-20).

Jiří Nečas

Praha 2.10.2012 (Psáno pro Křesťanskou revui)