Podobenství o podivuhodném plži

Když si vyjdeme s otevřenýma očima na procházku do parku, můžeme vidět tolik věcí, které jsou hodny obdivu. Stačí zadívat se na koruny stromů, na růst větví, na ptáky, jejichž druhové složení se sice mění, ale stále obohacují naši přírodu. Když pozorujeme počínání pejsků a jejich hravost, mimiku a interakci s lidmi, přemýšlíme o bohatém duševním životě mimolidské části stvoření.  Boží stvoření je prostě úžasné. Jeho poklady můžeme poznávat jen z malé části, a pomáhají nám při tom různé knihy, filmy, informace z internetu i z dalších sdělovacích prostředků aj. Může se zde dobře uplatnit i rozhlasový pořad Meteor, seznamující se zajímavostmi z přírody i s lidským pronikáním do jejích tajů a s využíváním tohoto poznání. Druhou dubnovou sobotu Meteor začal zmínkou o různých pohádkách a pověstech, v nichž vystupují bezhlaví rytíři,  kteří sice součástí přírody nejsou, avšak posloužili posluchačům jako úvod k představení plže elysia marginata, žijícího v teplých vodách rovníkových moří a oceánů v oblasti jihovýchodní Asie. Ten sice neodkládá svou hlavu jako ony pohádkové bytosti, s hlavou je dokonce spojena jeho identita, ale je s to zbavit se celého těla, takže z něho zbude jen ta hlava. Je známo, že ještěrce může dorůst ocas, o nějž ji predátor připraví, nebo že chobotnicím mohou dorůst ztracená chapadla. Ale přijít o celé tělo a po čase mít nové – to je v přírodě zcela ojedinělý jev. Elysia marginata to umí.

Plž elysia marginata se obejde bez českého názvu a je s to obejít se i bez těla. Nemá krk, na pohled hlava a tělo souvisejí, nicméně elysia je s to úzký zářez, který mezi nimi je, zaškrtit a odvrhnout celé tělo se všemi orgány; zbaví se tedy i srdce, trávicího ústrojí a pohlavních orgánů. Zbývá jen hlava, u níž se vazby na tělo rychle zahojí. Toto torzo tvora, přestože nemůže trávit, tak přijímá potravu – živí se zelenými řasami. Z nich získává energii podobně, jako to dělají rostliny. Choroplasty z řas umístí do kůže, kde s využitím světla vyrábí cukr; je to jakési náhradní trávení. Kmenové buňky jsou rozesety tak, že genetická informace zůstane zachována. Zhruba do týdne si plž obnoví srdce a do 6 týdnů celý zbytek těla.

Elysia marginata žije asi 2 roky, tělo je však schopna vyměnit jen zhruba v prvním roce života. A proč to dělá? Staré, odvrhnuté tělo bývá plné cizopasníků, a tak si milý plž zkrátka vytvoří tělo nové, čisté.

Dochází ke změně, k očistě. Písmo vyzývá k pokání – ke změně myšlení a jednání. Biblických míst vyzývajících k nahrazení starého novým, nečistého čistým, časného věčným je celá řada. Učený farizeus Nikodém se tvářil nechápavě, když mu Pán Ježíš říká: "Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Možná by mu elysia marginata bývala mohla posloužit jako názorný příklad možné veliké změny. A může pomoci i nám, lidem v 21. století, k ilustraci toho, že radikální změna je možná, a stojí za to. Člověk nemusí měnit svou identitu, nicméně se může stát novým stvořením, může opustit to staré, hříšné, poplatné časným hodnotám, a narodit se znovu, přijmout za své Ježíšovy hodnoty a dívat se k nebesům, k Božímu království.

Podobenství o pozoruhodném plži v Písmu zapsáno není. Lidé tehdy o tomto zajímavém tvoru nevěděli. Žádné podobenství nemůžeme přijímat jako úplné zobrazení skutečnosti (odstrašující je příklad kazatele, který při výkladu podobenství o marnotratném synu pronesl "a to tele je Ježíš"). I to podobenství o plži v určitém směru pokulhává. Pro staršího plže může být už ke změně pozdě. Víme, že činit pokání a rozhodnout se následovat Krista lze v kterémkoli věku. Ale přesto nám elysia připomíná, že není dobré otálet. Může nastat situace, kdy už nebude příležitost. Poučení od onoho zvláštního měkkýše  tak zakončeme slovy proroka Izajáše:  "Hledejte Hospodina, pokud může nalezen býti; vzývejte ho, pokud blízko jest. (Iz 55,6)".

Jiří Nečas

Praha 20.4.2021

Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry