Ohlédnutí za pařížskou konferencí

Od 30. listopadu do 12. prosince 2015 se v Paříži konala Světová klimatická konference (Konference OSN o klimatické změně). Na změny klimatu je mezinárodní pozornost zaměřena už aspoň čtvrt století. Nejvýrazněji se projevují růstem průměrné teploty na povrchu Země; proto se mluvívá o globálním oteplování. V roce 1988 vznikl Mezivládní panel pro změny klimatu, do něhož jednotlivé vlády delegují odborníky z různých vědních oborů, které mají k vývoji klimatu co říci. Měnící se klima se týká celé biosféry, a tedy i lidstva, ve velice širokých souvislostech. Vždyť jde o měnící se životní podmínky! Přirozeně se objevuje řada otázek z nejrozmanitějších přírodovědných i humanitních oborů. Na většinu z nich nelze dnes dát jednoznačnou odpověď. My zde teď zůstaňme u klimatu samého. S ním těsně souvisejí především tyto dvě otázky:

1. Do jaké míry se na klimatické změně podílí člověk? 

2. Může člověk vývoj klimatu, který je převážně nepříznivý, změnit (ve prospěch svůj, resp. celé biosféry)?

I když je známo, že klima se měnilo ještě dříve, než se na Zemi objevil člověk, vztah současných klimatických změn (oteplování) a lidské činnosti (produkce skleníkových plynů, především oxidu uhličitého) je tak přirozený a zřejmý, že lze předpokládat výrazný lidský podíl na nich. Proto je morální povinností člověka změnit své chování tak, aby se nepříznivý trend aspoň zpomalil, i když je velice obtížné kvantifikovat, jak a kdy se žádoucí změna lidského chování do vývoje klimatu promítne. Světový klimatický systém je provázaným celkem, a proto je zde nutná široká celosvětová dohoda. Dřívější konference na mezinárodní úrovni v jejím hledání troskotaly. V Paříži se konečně našla shoda, že je třeba pro změnu klimatu něco dělat, především v oblasti produkce skleníkových plynů. Tedy rozhodně zmenšit spotřebu fosilních paliv. I když představy jednotlivých států neodpovídají ambiciózním cílům konference (které poněkud přehlížejí skutečnost, že člověk nemá vývoj klimatu plně ve svých rukou), přece jen se k nim přihlásily a prakticky nikdo je nechce bojkotovat. V environmentalistických kruzích se mísí radost z toho, že došlo k určité dohodě, týkající se lidské odpovědnosti za vývoj klimatu a lidského podílu na jeho současných změnách, se zklamáním, že se nedohodlo více; to že téměř vše má probíhat na bázi dobrovolnosti vede pesimisty (či i realisty?) k obavám, že zůstane jen při slovech.

Klimatická konference skončila. Světová populace se přihlásila k programu pro výrazné zpomalení nepříznivého klimatického trendu. Omezení spalování fosilních paliv je důležitou nutnou podmínkou pro dosažení tohoto cíle. Nicméně záhy po jejím skončení se v ČR opět mluvilo o možnosti prolomit limity těžby na okresech Most a Teplice, mluví se o rozšiřování ruzyňského letiště, o zahušťování silniční sítě. Jednání na vrcholové úrovni je tak s cíli konference ve zřejmém nesouladu. A můžeme se zamyslet každý nad svým osobním jednáním. Pařížská konference potvrdila, že spalovat nadměrně fosilní paliva či obecněji plýtvat energií je špatné, v křesťanské terminologii, že je to hřích. Je na jednom každém z nás nově si tuto skutečnost promítnout do svého rozhodování a jednání tak, abychom lásku k Bohu Otci vyjadřovali i svým vztahem k Jeho stvořitelskému dílu, abychom lásku k bližnímu projevovali úsilím o zachování co nejpříznivějších životních podmínek. Pařížská konference je oslovením a výzvou všem nám.

Jiří Nečas

Praha 12/03/2016, poslední úprava 16/03/2016

Určeno pro měsíčník Český bratr