Od 2. věty termodynamické k sv. Františkovi

Vzácným darem, který člověk od Stvořitele dostal, je schopnost poznávat. Vděčně si uvědomujeme, co dobrého technický pokrok založený na vědeckém poznání přináší. Dnes při tom asi především myslíme na medicínu a informatiku. Díky vědě však také poznáváme meze lidských možností. Víme například, že nelze získávat energii z ničeho (tedy nelze sestrojit perpetuum mobile prvního druhu) -  to je obsahem zákona zachování energie, nazývaného též první větou termodynamickou. Lidská touha po neomezeném zdroji energie tím však potlačena nebyla. Vždyť energie se neztrácí, jen se přeměňuje! A tak jí bude vždy dost. Záhy se však ukázalo, že tak jednoduché to není. Celková energie se sice neztrácí, avšak volná, použitelná energie ubývá. To říká druhá věta termodynamická. Když mluvíme o přeměně (či o "výrobě") energie, jde vždy o ubývání volné energie. Tato jednosměrnost procesů v přírodě znemožňuje vyrobit tzv. perpetuum mobile druhého druhu, což by měl být stroj, který by plně respektoval zákon zachování energie a potřebnou energii by získával neustálým odebíráním energie mořím a oceánům, případně tuhému zemskému tělesu, tedy jejich ochlazováním. Teď, když stojíme před hrozbou globálního oteplování, by se nám něco takového velice moc hodilo, jenže ono to nejde.

Skutečné procesy probíhají jedním směrem, nelze je obrátit. Uschlý strom neožije, z oslazené kávy cukr již bez použití speciálních, příjem energie vyžadujících metod, neoddělíme atd. Ubývání volné energie je charakteristické pro jednosměrnost procesů. Častěji ji však vyjadřujeme pomocí růstu jiné, hodně abstraktní veličiny, nazývané entropie. Entropii si můžeme představit jako míru neuspořádanosti. Přirozený proces znamená růst entropie, růst neuspořádanosti, ubývání volné energie. Boží tvoření, podle Genese přímo z chaosu, představuje opak samovolné změny, vzniká řád, entropie klesá. Jenže naše lidské počínání, spojené s přeměnou forem energie, je procesem, kterým je přirozený růst entropie ještě urychlován, který míří proti Božímu tvoření, který znamená ztrátu čehosi velice cenného a je směřováním ke zkáze, k zániku.

Navzdory lidské vynalézavosti 2. věta termodynamická připomíná existenci určitých daných mezí. Jde o vědecký poznatek, který není eticky neutrální, ukazuje na potřebu skromnosti a pokory, vlastností, které bytostně reprezentoval sv. František. Je pravda, že kolem něho se prolínají historická fakta s legendami. To nevadí. František se stal vzorem muže, který celé Boží stvořitelské dílo přijímá vděčně a s láskou, který hluboce prožívá sounáležitost s celým stvořením, který zcela potlačil osobní potřeby a jemuž jde jen o to sloužit Kristu, a tím i všem Božím tvorům. K jeho stylu života patřilo minimalizovat zásahy do fungování onoho úžasného systému, pro který téměř o osm století později Wiliam Golding vymyslel poeticky znějící označení Gaia. František se stal symbolem radikálně skromného životního stylu, opřeného o víru v Krista, o spolehnutí na Jeho slova a Jeho zaslíbení, životního stylu, který je plně v souladu s druhou větou termodynamickou, formulovanou téměř šest a půl století po Františkově smrti.

Pojem entropie, který těsně souvisí s jednosměrným plynutím času, by se měl stát jedním ze základních kamenů našeho vědění a vzdělání. Žel, jednosměrnost procesů, tak samozřejmá, když je pozorujeme, se svými důsledky do našeho povědomí nevešla a naše představy o všeobecném vzdělání ji nevstřebaly. Z termodynamiky se pojem entropie dostal do teorie informace, kde dostal záhy "domovské právo", a klepe na dveře i dalším vědním oborům, jako teologii, filozofii a ekonomii. Ty zatím odpovídají opatrně a nesměle. Americký ekonom Jeremy Rifkin poukázal na to, že co honosně nazýváme získáváním energie ze surovin, je vlastně zkázou cenné volné energie. Mnohé z toho, co vnímáme jako budování, je vlastně kažením. Tato skutečnost by měla zcela změnit náš pohled na celou ekonomiku a na hrubý domácí produkt jako vyjádření její výkonnosti (G. de Lepeleire z lovaňské university v článku Fyzika, životní prostředí a společnost [Čs. časopis pro fyziku, 1995, s. 185-189] připomíná, že v ráji byl hrubý domácí produkt nulový), a tedy na vnímání hodnot jako takové. Tak už se dostáváme na pomezí ekonomie a filozofie. Z této pozice Dr. Mario Sproviero, vedoucí katedry orientálních studií na Universitě v São Paulo, poukázal na to, že problém s růstem entropie přestaneme vnímat jako překážku, když přijmeme jiný pohled na svět; naše současné vidění světa spojené s konzumismem znamená slepou uličkou. Jako příklad jiného, nadějného přístupu ke světu, myšlení, vnímání a jednání, uvádí právě Svatého Františka z Assisi. Tento úžasný muž z přelomu 12. a 13. století skutečně žil v souladu s moderním pojetím světa, v němž entropie hraje důležitou roli. On neměl vědecké poznání o konečnosti světa. On však svět prožíval jako dar a předmět vzájemného sdílení. Dnes se vedou složité úvahy o vnitřní, neutilitární hodnotě přírody. On o tom neuvažoval, pro něho to byla naprostá samozřejmost.

 Abstraktní pojem entropie nás zavedl až do oblasti víry a teologie. Může pomoci porozumět biblickému poselství o stvoření, a především nás vede k přemýšlení o plném životě a pravých hodnotách. Pán Bůh skutečně stvořil svět takový, že stojí za to usilovat o hodnoty, které především v Kázání na hoře vyzdvihuje Pán Ježíš, že opravdu je lépe skládat trvalý poklad v nebi než pomíjivý poklad na zemi. On nás učí poznávat skutečné hodnoty. Díky za to!

Jiří Nečas