Nové stvoření

Dvě biblické knihy začínají slovy "Na počátku". Je to jednak kniha Genesis, tedy První kniha Mojžíšova, a Janovo evangelium. Vyjadřovací forma starozákonního textu je popisná, odpovídá našemu lineárnímu vnímání času. Text z Janova evangelia nás  uvádí do tajemství Božího času, který mohutně překračuje naše vnímání, který se "nevejde" do orientované přímky směřující od minulosti přes současnost k budoucnosti a jehož hloubku a komplexnost můžeme jen tušit. Pomocí lineárně vnímaného času vyjadřujeme různé události, přičemž za počátek bylo zvoleno Ježíšovo narození; nevadí, že dnes předpokládáme, že k němu došlo o několik roků dříve. Vztah volby začátku letopočtu k Ježíšovu pozemskému životu vyjadřuje, že tehdy se odehrávalo něco pro celou historii  neobyčejně významného, přímo nejvýznamnějšího, něco, co do historie sice zařazujeme, ale co veškeru historii přesahuje. V Kristu Boží stvořitelské dílo nabylo nový rozměr. Díky tomu, že žijeme až po oněch významných událostech, které se udály před dvěma tisíci lety na východním pobřeží Středozemního moře, můžeme vědět a radovat se z toho, že hřích nemá poslední slovo, že Bohu na stvoření záleží, že Bohu na nás záleží. V Kristu Stvořitel své dílo obnovuje – činí všechno nové, jak zdůrazňuje apoštol Pavel ve svém 2. dopise do Korintu (5,17): Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! Kraličtí bratři překládají: Aj, nové všechno učiněno jest. Ježíš Kristus nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit. Vede k pokání – ke změně myšlení a jednání. Co to znamená, velice pěkně ukazuje příběh z Lukášova evangelia (9.52-56, překlad Slovo na cestu): Na cestě přes samařské území (Ježíš) poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici. Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše. Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš. Ať ta vesnice shoří!“ Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci. Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachraňovat.“  Učedníci se zde zcela prostě odvolávali na Starý zákon. Tam podobná silová řešení jsou docela běžná. Avšak Ježíš, ten, v Němž Bůh přišel na svět, ten, který nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit, vidí věci docela jinak. Za stěžejní v celém Zákoně vidí dva nenápadné oddíly z 5. a 3. knihy Mojžíšovy (Dt.6.5, Lv.19.18):  Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své.  Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

Pán Ježíš Kristus tak přináší nový pohled na Zákon. Ze spousty různých ustanovení vystupuje centrální motiv: láska. Nepřišel na svět, aby jej soudil, nýbrž aby jej zachránil. Svědčí tak o tom, že Bohu na světě opravdu záleží. Tato skutečnost je základem i pro vytváření našich vztahů, nejen k druhým lidem, ale i k celé živé i neživé přírodě.  Skrze ni se máme dívat na svět a všechno, co se na něm děje.

Aj, nové činím všechno. To jsou slova vzkříšeného a oslaveného Krista. Vyjadřují úžasnou skutečnost, jejíž hloubku a dosah nejsme s to domyslet. A možná i málo o ní uvažujeme. Někdy to jsou různé mimořádné životní zvraty, které nás přivedou k uvažování o tom novém, co činí Kristus. A s nimi bývá spojen i pohled zpět a s ním prožitek vděčnosti za dosavadní životní cestu, za různá přínosná setkání s lidmi (Žd 13,7), za povolání na Kristovu cestu víry, lásky a naděje.

Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! A protože Boží čas není lineárně uspořádaný, vztahuje se do všech dob, vztahuje se i do minulosti, do níž se můžeme prizmatem této zvěsti dívat. To nové je i součástí prosby Přijď království Tvé z modlitby Páně. A týká se všeho, celého světa či vesmíru, všech objektů i vztahů. A tak i my lidé jsme zváni obnovit své vztahy k celému stvoření, k druhým lidem i k přírodě. Základem obnovených vztahů je láska.

V Ježíši Kristu se nám otevírá brána Božího království, která byla hříchem uzavřena. Otevírá se nám nový úžasný prostor svobody, bez pout hříchu, prostor, v němž se můžeme radovat a prožívat vděčnost – za naše životy jako takové, za druhé lidi, jimiž Bůh naše životy obohacuje, za krásu a bohatství přírody, a tak dále, a především za to, že sám Stvořitel k nám v Kristu přichází a tvoří vše nové, že jsme součástí  jeho úžasného díla, jehož nejvyšší hodnotou je láska.

Jiří Nečas

18.10.2021 

Psáno pro Okruh a střed