Nelze sloužit dvěma pánům

Podle prvního přikázání Desatera (Ex 20,3) úcta patří jedině Hospodinu, Bohu Abrahamovu, Izákovu a Jákobovi. Zákazu úcty jiným bohům rozumíme především ve vztahu k různým lidskou rukou zhotoveným modlám. Kniha Exodus svědčí o Mojžíšově zděšení, když s deskami Desatera sestoupil s hory Oreb a našel lid křepčící kolem zlatého telete. Ony tesané či jinak lidskou rukou zhotovené modly byly pro Boží vyvolený lid neustálou hrozbou a nástrahou. Izrael byl Božím lidem, lidem zvláštním, Božím zvláštním vlastnictvím. Byly na něj proto kladeny vyšší nároky. Nepotřeboval hmatatelné bohy, vždyť už během cesty z Egypta měl celou řadu zkušeností, že Bůh, který byl patrný jen v poněkud abstraktním ohnivém sloupu, byl s ním, vedl jej a obklopoval jej svou péčí. Ale přesto Izraelité svodům k modloslužbě podléhali. O jednom takovém zajímavém svodu píše prorok Izajáš (44,15-17): Jakýsi muž měl dřeva více než potřeboval; z toho, co měl navíc, zhotovil modlu a té se klaněl. Z nadbytku byl jen krůček k modloslužbě.

V dobách, kdy nám byl vnucován tzv. vědecký světový názor, který popíral existenci jakéhokoli boha či božstva, mohla mezi těmi, kdo věřili v Boha Hospodina, vznikat mylná představa, že úcta jiným bohům patří minulosti. Nešlo jen o různé talismany a podobné předměty, které s sebou někdy lidé nosí a kdesi hluboko ve svých nitrech si myslí, že jim přinesou štěstí či ochrání před něčím nepříjemným. Modloslužba v naší civilizaci – jak tehdy za komunistické totality, tak i dnes – přímo kvete. Na její častou a velmi nebezpečnou formu upozorňuje americký ekonom prof. Herman Daly (*1938) v předmluvě ke sborníku Toward a Steady-State Economy (K ekonomii stacionárního stavu): Tesané modly byly nahrazeny moderními modely aut, dalekými zahraničními cestami, cennými papíry a dalšími součástmi našeho způsobu života. Základní tón starozákonních proroků - varování před modloslužbou - je tak živý i pro současnou evropskou kulturu. Materiální bohatství, majetek přináší pokušení k modloslužbě.

I když Dalyho slova míří do civilizace konce  20. století, vedou nás zároveň i o dvě tisíciletí zpět, k Ježíšovu učení, a to k Jeho slovům z Kázání na hoře (Mt 6,24); v překladu Bible pro 21. století znějí: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

Vyskytuje se zde dnes téměř nepoužívané a těžko přeložitelné řecké slovo mamon. Ani v novozákonním originále není časté, setkáváme se s ním ještě na jednom místě u Lukáše. Mnohé překlady je ponechávají nepřeložené, v ekumenickém překladu je použito slovo majetek, některé překlady mají peníze či bohatství, Josef Kurz je překládá spojením peníze a majetek. Na pošetilost kultu mamonu ukazuje Ježíš v podobenství o bohatém muži (Lk.12.15-24).  

Vraťme se však ještě k putování izraelitů přes Sinajský poloostrov. Stály tam proti sobě kult Hospodina, Boha Stvořitele – který je vysoko nad světem, který přesahuje možnosti lidského poznání, a kult rukou zhotovených model, které jsou uchopitelné a nepřesahují hranice poznatelného světa. Pán Ježíš staví proti sobě uctívání Boha – Hospodina a kult mamonu. Předmět kultu mamonu se – podobně jako klasická modloslužba – vejde  do materiálního, smysly poznatelného světa. Mamonu je věnována kniha, o níž jsme dříve slýchali z mnoha stran – Marxův Kapitál. Její autor vycházel z představy, že mimo smysly poznatelný svět nic neexistuje. Vytvořil ucelený filozofický systém, na nějž navazovaly jeho ekonomie a sociologie, chtějící vytvořit zcela spravedlivou společnost, v podstatě přiblížit se Božímu království, ovšem bez Boha, v omezeném materiálním prostoru. Dějinná zkušenost potvrzuje, že se mýlil, že to nelze. Písmo svědčí, že na samém začátku dějin vstoupil do lidské společnosti hřích. Jeho tíhu přišel sejmout Ježíš Kristus. On zve lidi k novému životu ve znamení víry, lásky a naděje. Zve nás za hranice rozumem poznatelného světa. Jeho prostřednictvím Bůh působí, Jeho prostřednictvím Bůh tvoří. On zdůrazňuje, že nelze sloužit Bohu i mamonu. A říká: Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce (Mt.6.21).

Sloužit Bohu  vyžaduje vykročit za hranice rozumem a smysly poznatelného materiálního světa a přijmout Ježíšovo pozvání na cestu k nebesům. Naproti tomu služba mamonu se odehrává jen v tomto světě, který rozumem a smysly aspoň zčásti poznáváme. Tato dvojice cest nám připomíná jiná Ježíšova slova z Kázání na hoře o dvou branách a dvou cestách (Mt 7, 13.14). Služba Bohu odpovídá úzké cestě, služba mamonu cestě široké. Onu úzkou cestu poznáváme a nacházíme v Ježíši Kristu. On o sobě vyznává (J.14.6):  Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Skrze Něho, nikoli skrze mamon či bohatství. Jeho prostřednictvím poznáváme skutečné hodnoty. On je cestou k pravému, plně lidskému životu, cestou k Bohu Otci, cestou k Božímu novému světu, k Božímu království.

Jiří Nečas

Praha 2.9.2022