Město a příroda

Současné rozlehlé město, nemající nějaké výrazné ohraničení, se hodně liší od města středověkého, hradbami přesně vymezeného (v řadě jazyků město a hrad spolu etymologicky souvisejí). Když se města do hradeb už nevešla, hradby byly bořeny a na jejich místech bývaly zakládány parky s bohatým životem, ať už s tím, který tam vědomě vnesli lidé - především stromy, ale také trávníky, květiny, ryby umělých v jezírcích, tak i s tím, který tam vznikl spontánně (ptáci, drobní savci, hmyz). Parky se staly oázou klidu, příležitostí k setkávání a odpočinku, a úžasným regulátorem městského mikroklimatu.

Současné velkoměsto se rozkládá na území, jehož velikost nelze zanedbat. Např. hlavní město Praha svou rozlohou 496 km² zabírá asi 0,6% rozlohy celé ČR, a tak nechává za sebou šest evropských států. Hustota obyvatel je kolem 2600/km², tedy výrazně menší než je hustota obyvatel ve státech Monako či Singapur. V Praze jsou mnohé krásné přírodní partie, často jde o území cenná z hlediska ochrany přírody. A setkáváme se zde i s velkou mírou biodiversity.

I v Praze po zboření hradeb byly zakládány parky. Na východní straně byly, žel, téměř zničeny dopravním stavbami - severojižní magistrálou, rozšířením hlavního nádraží a stavbou metra, která mezi Muzeem a Hlavním nádražím probíhala v otevřené jámě.

Podobná přírodu ničící stavba probíhá dnes ve Stuttgartu, kde krásný park ustupuje megalomansky rozšiřovanému železničnímu nádraží. Města přírodu potřebují a oba zmíněné příklady ukazují na lidskou necitlivost, která směřuje k sebedestrukci. Parky jsou často ničeny kvůli dopravním stavbám. Přitom k růstu dopravy není žádný rozumný důvod, jak na to poukázal už Konrad Lorenz ve svých Osmi smrtelných hříších. Potřebujeme se ztišit, soustředit, občerstvit, setkávat v pěkném prostředí s druhými lidmi. Příroda ve městech je pro život nesmírně důležitá.

Jiří Nečas

Praha 17. února 2012