Levice a pravice

Levice a pravice vedle sebe jsou v Písmu zmíněny sporadicky, v Písni písní jde o poetické vyjádření vztahu ženy k muži, v Kázání na hoře Pán Ježíš tuto dvojici protipólů používá k vyjádření spontánnosti, kterou má být provázeno dávání. V tomto zamyšlení však budeme uvažovat o levici a pravici v politice. Hovorům na toto téma s křesťanskými sestrami a bratřími se mnohdy rádi záměrně vyhýbáme. Ono je to svým způsobem choulostivé téma. Ze sdělovacích prostředků vnímáme napětí a nevraživost mezi politickými stranami. A přitom víme, že nejen mezi voliči, nýbrž i mezi aktivními politiky jsou křesťané v různých, často dost protichůdně orientovaných stranách, v levicových i v pravicových, v konzervativních i v liberálních.

Při úvahách o politickém spektru stále hraje dost významnou roli pravolevá polarita. Politická pravice se nebrání velkým sociálním rozdílům, a je tak blízká spíš bohatým a bohatším, dává přednost menšímu objemu společných prostředků, a tedy i menším daním, staví se zpravidla odmítavě k progresívnímu zdanění příjmů a klade důraz na osobní odpovědnost. Naproti tomu levice usiluje o menší sociální rozdíly, a tak se staví na stranu chudších a chudých, snaží se o větší objem společných prostředků, což hovoří pro větší daně, a to mj. větším zdaněním vyšších příjmů; důraz klade na legislativně zakotvenou solidaritu, což sice dává větší sociální jistoty, avšak zároveň zmenšuje osobní odpovědnost.

Některé evropské politické strany mají přímo ve svém názvu přívlastek "křesťanská". A zpravidla jde o strany pravé části politického spektra.  V sousedním Německu je politická pravice reprezentována především křesťanskodemokratickou, respektive v Bavorsku křesťansko-sociální stranou. V Evropě tradičně bývalo a je křesťanství spojováno s politickou pravicí. Naproti tomu v Latinské Americe je mezi aktivními křesťany běžná levicová politická orientace. Charles Monroe Sheldon ve své známé knize V Jeho šlépějích vodítko pro to, jak se rozhodovat, vidí v odpovědi na otázku (často ovšem obtížně rozhodnutelnou), jak by si v dané situaci počínal Kristus. Víme, že se angažoval pro chudé, nemocné, slabé, stojící na okraji společnosti Naproti tomu před bohatými a bohatstvím dost varoval, i když je nezavrhoval. Tedy na první pohled zřetelně levicové zaměření!

Ježíšův pozemský život probíhal před dvěma tisíci lety v úplně jinak organizované společnosti, než je ta naše. Jistě není pro nás snadné vcítit se do tehdejší politické situace Římany okupovaného Izraele. Ježíš zřetelně odmítal náboženský, tedy židovský establishment své doby. A beze sporu nebyl fanouškem vládnoucích Římanů. I v tomto smyslu skutečně levičákem byl. Rozhodně mu však nešlo o to za každou cenu se stavět proti tehdy platným zákonům. Povinnost platit daň - poplatek okupantskému Římu - nejen neodmítal, nýbrž považoval za správné ji splnit (Mk 12,13-17). Ve stejném duchu píše apoštol Pavel o vztahu k vládní moci křesťanům do Říma (Ř 13). K tomu dodejme, že  by bylo bývalo zcela nemístné těmito Pavlovými slovy omlouvat kolaboraci s komunistickým režimem či režimy jemu podobnými; známá jsou Petrova slova před židovskou veleradou (Sk 5,29): Je třeba více poslouchat Boha než lidi. Vládní moc, ať už v kterémkoli zřízení a reprezentovaná kteroukoli stranou, však přináší určitá pravidla soužití, nutná pro život společnosti, v níž lidé na určitém území spolu komunikují, dochází mezi nimi k dělbě práce, navzájem se potřebují a mohou si i navzájem překážet. Ač Ježíš zřetelně stojí na straně těch nejodstrkovanějších, těch nejmenších ve společnosti, nepřipravuje žádnou občanskou revoluci (vyzývá ovšem k revoluci v lidských srdcích, k pokání a znovuzrození). Naděje těch Izraelitů, kteří mu nerozumějí a revoluci očekávají, jsou tak zklamány, avšak On přichází a otvírá daleko důležitější a krásnější obzory, na něž ukazuje slovy (J 18,36):  Moje království není z tohoto světa. Celou svou činností ukazuje, že nepodceňuje to, co probíhá zde v časnosti, ale zároveň ví, že existuje něco, co ji nesrovnatelně převyšuje, a tím směrem své následovníky orientuje.

K otázce vztahu k politickému uspořádání má hodně co říci krátká Pavlova epištola Filemonovi, bratru v Kristu, a zároveň otrokáři. Pavel na Filemona netlačí, aby otroka Onezima propustil. Jeho argumentace míří jinam - nikoli bourat stávající řád, jehož součástí může být také relace otrokář-otrok, nýbrž i do tohoto řádu promítnout evangelium, naplnit své jednání, své vztahy láskou.

Už sama skutečnost, že Pán Ježíš, který se tolik angažoval pro lidi stojící na pokraji společnosti, nepřipravoval žádnou politickou revoluci, ukazuje, že cesta k cíli vede někudy jinudy. Lidé chudí, nacházející se na okraji společnosti potřebují především lásku, porozumění, skutečný zájem, potřebují člověka, který by v pravou chvíli byl s nimi, pro něhož by byli opravdu důležití (J 5,7).

Stav společnosti záleží především na lidech, a až pak na politickém systému a momentálně vládnoucích stranách. Záleží na jednání každého z nás, na našich konkrétních vztazích, záleží na našich modlitbách. Ježíš řekl (J 18,36): Moje království není z tohoto světa. Nepohrdá tímto světem, vždyť jeho příchod na něj je vyjádřením toho, že Bůh svět miluje (J 3,16): Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Boží království, Kristovo království, sice není z tohoto světa, ale dotýká se ho a zasahuje do něho. Známá jsou Ježíšova slova (L 17,21): "Boží království je mezi vámi!"

Je toho mnoho, co by se na světě mělo změnit. Ježíš říká svým učedníkům (Mt 5,13.14):  "Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa." Věrnost Kristových učedníků je nesmírně důležitá. Naděje pro svět je evangelium. Evangelista Marek zaznamenal Ježíšova slova (Mk 16,15): "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." Lidé potřebují evangelium. Lidé potřebují Krista.

Berme odpovědně volby na nejrůznějších úrovních, referenda, podpisové akce atd. Odpovědnost patří k cestě za Kristem. Nicméně ještě důležitější je, abychom šli životem pevně jako Kristovi učedníci a svými slovy, postoji i činy svědčili o tom, kdo je skutečným pánem světa. Ať jsme voliči kterékoli strany, nejdůležitější volbou je Boží království, nejdůležitějším hlasem je hlas pro Krista. On je Cesta, Pravda i Život: Cesta ke skutečnému, absolutně smysluplnému cíli, nerelativizovatelná Pravda i opravdový, tělesnou smrtí nekončící Život.

Jiří Nečas

Pro Český zápas, 20/03/ 2019