Seslání Ducha svatého

Sk.2.1-13: Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"

Ježíš slíbil, že po svém odchodu z tohoto světa sešle Ducha svatého, Ducha utěšitele, Ducha pravdy. Za sedm týdnů po Jeho vzkříšení k této důležité události, která znamenala založení církve, došlo. Šlo o něco zcela mimořádného, šlo o zázrak. Tomu odpovídá i její popis v druhé kapitole Skutků apoštolských.

Mnohé biblické zázraky mají racionální vysvětlení; jde v nich o skutečnosti, které se nevymykají tomu, co o světě víme a jak jej známe, ale jde v nich o události nepravděpodobné, které jsou jako zázrak oprávněně vnímány, a přirozeně i popisovány.

O prvních letnicích si lidé rozuměli. Je pro nás obtížné si představit jazykovou různorodost té části světa, z níž se lidé tehdy sešli v Jeruzalémě. Jazyky tehdy neměly svou kodifikovanou formu, a jazykové vzdělávání probíhalo jinou formou než dnes v našem školském systému.

S učením cizím jazykům mám problémy a slušně neumím žádný. Nejdéle zápasím s angličtinou. Nejsem s to se ji naučit, nicméně vzpomínám na některé příležitosti, kdy jsem se jejím prostřednictvím velmi slušně domluvil. První takovou zkušeností byla účast na protisovětské demonstraci 21. srpna 1968 v Paříži, která se po policejním zákazu jít před velvyslanectví hlavních okupantů proměnila v manifestaci přátelství Pařížanů s Čechoslováky. Mezi sebou jsme mluvili anglicky. Necítil jsem problémy. A podobný pocit dorozumění jsem měl i při některých příležitostných setkáních se sestrami a bratry z ciziny, kdy touha po dorozumění byla větší než ty veliké mezery v mé angličtině.  

O prvních letnicích po Ježíšově vzkříšení vrcholilo očekávání Jeho věrných. Prožívali při tom vzájemnou jednotu. Určité povědomí o jazycích oněch druhých jistě rozšířené bylo. Běžně to k dorozumění nestačí. Ale tehdy nebyla běžná situace. Stal se zázrak. Lidé si chtěli rozumět. Lidé si porozuměli.

Vnější pozorovatelé jejich chování vnímali jako opilství, možná spíše jako jeho velmi mírnou formu, která se vyznačuje celkovým uvolněním a padáním zábran.   Vzájemná důvěra a porozumění k uvolnění, odstranění napětí a mezilidských bariér vede. Dnešní doba s sebou často přináší stres, člověk člověku nedůvěřuje, upřímnosti je mezi lidmi málo. K poselství letnic, k působení Ducha sv. patří i radost z druhých lidí a vzájemná důvěra, touha druhému porozumět a vzájemně se dorozumět.

Někdy si v církvích posteskneme, že dnes Vánoce a Velikonoce ztrácejí něco ze své duchovní náplně, ze svého poselství. Na Letnice, na svátek seslání Ducha sv. se však zapomíná úplně. O letošní druhé červnové neděli slýchám mezi křesťany mluvit prostě jako o 8. červnu a nikoli o Svatodušní neděli. Neztrácí se nám s tímto významným svátkem i jeho obsah?   I ta jeho "pozemská" komponenta. Nechybí nám radost z druhých lidí, vzájemná důvěra, touha druhému porozumět a vzájemně se dorozumět?  

A že by za to mohli jen vydavatelé kalendářů, kteří Svatodušní neděli jako svátek neuvádějí? Buďme vděčni, že tam jsou uváděny Velikonoce, a odpočítat sedmou neděli po neděli Velikonoční by snad v národě, kde je základní vzdělání povinné, neměl být problém.

Jiří Nečas

Praha 31.5.2014 (nepublikováno)