Květnonedělní zamyšlení
Květná neděle, jindy též nazývaná nedělí palmovou, vrbovou, nedělí větví apod., je poslední z řady šesti nedělí v postním období Připomínáme si při ní radostnou událost – Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma – ne na válečném koni, ale na mírovém dopravním zvířeti – na oslu. Myslíme při tom na onu slávu, ovšem v kontrastu s tím, co přišlo po pěti dnech – hrozné utrpení, odsouzení, ukřižování. Někdy mluvíváme o postních nedělích, jenže neděle jsou ze čtyřicetidenního předvelikonočního postního období vyjmuty; od popeleční středy do bílé soboty je 46 dní, když odečteme 6 nedělí, dostaneme právě čtyřicetidenní postní období. Můžeme si klást otázku, zda se vůbec do vážného postního období hodí připomínka radostné události Květné neděle. Časově do období před oněmi historickými velikonocemi před téměř dvěma tisíciletími spadá. Pět dnů po slavném vjezdu do Jeruzaléma byl Ježíš ukřižován. My tuto hrůznou, tragickou událost už můžeme vnímat přes poselství velikonoční neděle. Kristovo vzkříšení proběhlo docela nenápadně, žádná taková veřejná sláva jako na květnou neděli se nekonala. Nicméně, Kristus vstal z mrtvých. K této největší, nejvýznamnější a nejradostnější události dějin skutečně došlo, a to necelé dva dny po ukřižování, použijeme-li náš současný způsob vyjadřování intervalů mezi událostmi.
S otázkou po tom, jak poselství květné neděle do postního období zapadá, souvisí jakási základnější otázka, totiž co půst a postní doba znamenají. V protestantismu se žádná standardizovaná forma půstu nevytvořila. (Omlouvám se, že při skloňování slova půst nekrátím ů na o; je to proto, že by mohla vznikat asociace s ne zrovna pěkným slovem post, do češtiny zavlečeným z angličtiny, znamenajícím pozici či místo.) Někteří reformátoři prohlašovali půst přímo za nebiblický – a je pravda, že Nový Zákon k půstu nijak výrazně nenabádá (verš Mt 17,21, který k půstu nabádá, je zřejmě pozdějším dodatkem, vytvořeným jako argument pro postní praxi). O reformátoru Ulrichu Zwinglim se dokonce traduje, že v postním období provokativně pojídával svou "veřejnou klobásu".
Dnes, snad i v důsledku ekumenického sbližování, dochází v protestantských církvích ke snaze předvelikonoční půst nepřejít jen tak jako něco, co se nás netýká. Přitom tradiční forma omezení nebo vyloučení masa se nejeví jako ta, která by nejlépe postihovala smysl postního období. Konec konců, někdo je vegetarián, leckdo dá přednost moučnému jídlu před masem apod. Uvědomujeme si, že máme daleko více nejen potravy, nýbrž i jiných životních potřeb, než většina obyvatel světa. Hovoří se o mezích růstu, a ty se zdaleka netýkají jen potravy. Jde o energetické zdroje, o pitnou vodu, o schopnost prostředí absorbovat naše odpady a zplodiny, o prostor, který zacpáváme svými stavbami a z něhož tak vytlačujeme život včetně životodárné vody. Náš styl života je neudržitelný. Postní období nabízí příležitost zkusit žít jinak: omezit spotřebu, omezit náročnost – v naději, že změna nemusí s postním obdobím skončit.
Ježíš na otázku, proč se jeho učedníci nepostí, když jak Janovi, tak farizejští učedníci se postí, odpovídá (Mk 2, 18-20): Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit. Co to však znamená? My přece vyznáváme, že je Ježíš s námi stále. Jistě, svědecký život víry v mnohých situacích, např. v zemích, v nichž není svoboda vyznání, může znamenat velké sebezapření, jehož součástí je i půst. Ježíšův učedník nesmí lpět na materiálních složkách života. Sama skutečnost, že Ježíš je s námi, znamená radost.
Velikonoční poselství osciluje mezi nepředstavitelnou radostí z Kristova vzkříšení a vítězství nad smrtí a nepředstavitelnou bolestí ukřižování. Evangelium jako celek je radostnou zprávou. Bohu na člověku a na celém stvoření záleží. Záleží mu na jednom každém z nás. Záleží mu na tom, v jakém prostředí žijeme. Záleží mu na lidech kolem nás. Nabízí nám možnost žít plný, bohatý, radostný život. K němu však patří i oběť. Ježíš Kristus prošel těžkým utrpením a ponižováním pro nás, abychom my měli bohatý život. Když se přirovnává k dobrému pastýři, pečujícímu o svěřené ovce, říká: "Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti", či, jak překládá Bible21, "já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti" (J 10,10). A k životu v hojnosti a plnosti patří i druzí lidé a sdílení s nimi. Patří k němu umět něco ze svého "já" obětovat. Oběť je součástí evangelia – radostného poselství.
Evangelium je radostná zpráva. Zasmušilý farizejský půst očekávající obdiv druhých a zakládající si na vlastním počínání nemá s evangeliem nic společného. Naproti tomu hledání jednoduššího způsobu života, který by znamenal i obohacení pro ostatní lidi, i pro přírodu, to z evangelia beze sporu vyplývá. Usilovat o dobro znamená radost. To není ve sporu s tím, že k tomu patří i osobní omezování a uskromňování ve prospěch druhých, lidí i přírody – tedy ve prospěch celého stvoření, jehož jsme jeden každý z nás součástí. Ono dobrovolné omezení či uskromnění tak nakonec znamená pro každého přínos, obohacení.
Zařazení postního období před velikonoční svátky má v církevní tradici své opodstatnění. Ježíš Kristus se obětoval pro druhé, pro nás. Snad i tuto významnou skutečnost lze výrazněji prožít při postním režimu života, při hlubším uvažování o celém Stvoření. Můžeme myslet na zvířata, která jsou kvůli naší spotřebě masa chována často v krutých – "nezvířecích" – podmínkách . Můžeme myslet na volnou energii, kterou nám Bůh dává, ale ne v neomezeném měřítku, a kterou my bezohledně spotřebováváme. V posledních letech slýcháme aktuální výzvu k "autopůstu", která sleduje omezení škod, působených naší nadměrnou automobilovou dopravou. A lze se postit řadou dalších způsobů, ne tak, abychom křečovitě čekali na konec postního období, ale abychom prožívali vnitřní radost z toho, že přispíváme k dobru, v naději, že – třeba v menší míře – nepůjde jen o změnu dočasnou.
Pán Ježíš ve svém učení přináší hodnotový systém, který je hodně odlišný od toho sobeckého, založeného na penězích, který naše společnost běžně přijímá. Ježíšův hodnotový systém je v souladu s tím, co patří k plnému, radostnému, bohatému lidskému životu. Apoštol Petr píše "Sám Kristus trpěl za vás, a tak vám dal příklad, abyste šli v jeho šlépějích" (1Pt 2,21). Oběť patří k plně prožívanému lidskému životu. Ne jako samoúčel, ale jako možný projev sounáležitosti s celkem, s druhými lidmi, s přírodou, se světem – se vším tím, co Bůh stvořil. Předvelikonoční a velikonoční období – půst s radostným poselstvím Květné neděle, Velký Pátek, Vzkříšení – to vše nás obrací k tajemství života, které těm, kdo nejsou ochotni překročit hranice materiálního světa a pseudoekonomických peněžních hodnot, zůstává zcela zahaleno, nicméně které tvoří součást Božího stvořitelského díla završeného spasením, vítězstvím dobra nad zlem, vítězstvím života nad smrtí. Toto vítězství je skutečností i v dnešním světě naplněném bolestí a nenávistí. Ono je nejdůležitější událostí v celém jsoucnu. "Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!" (Evangelický zpěvník 2021, píseň 549.)
Jiří Nečas