Klimatická nouze?

Klima se mění. Měnilo se i v minulosti. Jenže rychlost současných změn je zřejmě zcela bezprecedentní. A lidská činnost, především emise skleníkových plynů či ovlivňování přítomnosti a rozložení vody v krajině, tento proces podporuje. Jak velký je lidský podíl na globálním oteplování Země, to se nedá přesně kvantifikovat, a tak se spokojme s kvalitativním vyjádřením, že s velikou pravděpodobností je hodně výrazný. Hlasy, že by člověk s tím konečně měl něco dělat, se už neozývají jen od environmentalistů, ať už amatérských či profesionálních, nýbrž doslova z nejrůznějších stran. Probíhají konference na nejvyšší úrovni, státy přijímají své závazky týkající se především omezení emisí skleníkového oxidu uhličitého.

Dnes už žije hodně lidí, kteří nezažili závazky za komunistů; tehdy jsme se museli zavazovat kde k čemu, ale výsledek pak už téměř nikoho nezajímal, případně "se vytvořil administrativní cestou". Když dnes čteme o závazcích, které státy přijímají, a současně o přípravě nové dráhy na Letišti Václava Havla či o rozšiřování dálniční sítě, vypadá to, že ani závazky států (či našeho státu) ve prospěch klimatu nejsou míněny odpovědně, že se podobají zmíněným závazkům za vlády komunistů.

Varování před antropogenními vlivy na klima zní naléhavě. V poslední době se až určitým šlágrem staly výzvy švédské studentky Grety Thunbergové. Je hodně pravděpodobné, že jí věcně lze dát za pravdu. Forma, jakou své varování prezentuje, však může být kontraproduktivní. Nikde v Bibli nečteme, že "tím největším" by byly klima či atmosféra. Pavel píše do Korintu zcela jednoznačně, že největší je láska. Pán Ježíš jako nejvyšší normativ pro lidské jednání klade přikázání lásky. Jakékoli snažení bez lásky je marné. "Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu" (1Kor 13,1-3).

Jako křesťané víme o odpovědnosti za stvoření. Ta se musí projevit i v současné "klimatické nouzi". Máme být světlem světa a solí země. Je třeba volat k pokání - ke změně myšlení a jednání. Změněný způsob života by nepotřeboval ani novou letovou dráhu, ani další dálnice. Nade vším však je láska. Ta musí pronikat našimi myšlenkami, cíli i jednáním. Netrpí dnešní svět především "nouzí lásky"?

Jiří Nečas

Praha 10.10.2019

Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry