Entropie
Nadpis tohoto zamyšlení nad naším vztahem k přírodě
je možná pro někoho hodně cizím slovem. Snad po jeho přečtení se stane aspoň
trochu bližším.
Když lidé přišli na to, že nelze sestrojit
perpetuum mobile, či přesněji perpetuum mobile prvního druhu, řekli si, že zas
tak velká škoda to není: Nemůžeme sice vyrobit stroj, který by vykonával práci,
aniž by byl "krmen", ale energie se také neztrácí, nýbrž jen
přeměňuje. A tak usoudili, že když se neztrácí,bude jí vždy dost. Zákon
zachování energie vešel do lidského povědomí a stal se součástí všeobecného
vzdělání. Jenže záhy se ukázalo, že to tak jednoduché není. Celková energie se
sice neztrácí, avšak volná, použitelná energie ubývá. Když mluvíme o přeměně
(či o "výrobě") energie, jde vždy o ubývání volné energie. Tato
jednosměrnost procesů v přírodě znemožňuje vyrobit tzv. perpetuum mobile
druhého druhu, což by měl být stroj, který by plně respektoval zákon zachování
energie a potřebou energii by získával neustálým odebíráním energie mořím a
oceánům, případně tuhému zemskému tělesu, tedy jejich ochlazováním. Teď, když
stojíme před hrozbou globálního oteplování, by se nám něco takového
velice moc hodilo, jenže ono to nejde.
Skutečné procesy probíhají jedním směrem, nelze je
obrátit. Uschlý strom neožije, z oslazené kávy cukr již neoddělíme atd. Ubývání
volné energie je charakteristické pro jednosměrnost procesů. Častěji ji však
vyjadřujeme pomocí růstu jiné, hodně abstraktní veličiny, nazývané entropie.
Entropii si můžeme představit jako míru neuspořádanosti. Dostaneme se tak
blízko k představě stvoření z chaosu, po stvoření tu byl stav s minimální
entropií (tedy maximálně uspořádaný) a s maximální volnou energií. V zeleném
okénku nám však nejde o filozofování či teologizování,
nýbrž o životní praxi.
Pojem entropie, který těsně souvisí s jednosměrným
plynutím času, by se měl stát jedním ze základních kamenů našeho vědění a
vzdělání. Žel, jednosměrnost procesů, tak samozřejmá, když je pozorujeme, se
svými důsledky do našeho povědomí nevešla a naše představy o všeobecném
vzdělání ji nevstřebaly. Z termodynamiky se pojem entropie dostal do teorie
informace, kde dostal záhy "domovské právo", a klepe na dveře i
dalším vědním oborům, jako teologii, filozofii a ekonomii. Ty zatím odpovídají
opatrně a nesměle. Americký ekonom Jeremy Rifkin[1]
poukázal na to, že co honosně nazýváme získáváním energie ze surovin, je
vlastně zkázou cenné volné energie. Mnohé z toho, co vnímáme jako budování, je
vlastně kažením. Tato skutečnost by měla zcela změnit náš pohled na celou
ekonomiku a na hrubý domácí produkt jako vyjádření její výkonnosti[2], a tedy na vnímání hodnot jako takové.
Tak už se dostáváme na pomezí ekonomie a filozofie. Z této pozice Dr. Mario Sproviero, vedoucí katedry orientálních studií na
Universitě v São Paulo poukázal na to, že
problém s růstem entropie přestaneme vnímat jako překážku, když přijmeme jiný
pohled na svět[3];
naše současné vidění světa spojené s konzumismem
znamená slepou uličkou. Jako příklad jiného, nadějného přístupu ke světu,
myšlení, vnímání a jednání, uvádí Svatého Františka z Assisi.
Tento úžasný muž z přelomu 12. a 13. století žil v souladu s moderním pojetím
světa, v němž entropie hraje důležitou roli.
Abstraktní pojem entropie nás zavedl až do oblasti
víry a teologie. Může pomoci porozumět biblickému poselství o stvoření, a
především nás vede k přemýšlení o plném životě a pravých hodnotách. Pán Bůh
skutečně stvořil svět takový, že stojí za to usilovat o hodnoty, které Pán
Ježíš vyzdvihuje v blahoslavenstvích, že opravdu je lépe skládat trvalý poklad
v nebi než pomíjivý poklad na zemi. U Kázání na hoře naše entropické (či entropijní) zamyšlení ukončíme.
Jiří Nečas
[1] Rifkin,
J. – Howard, T.: Entropy. A
New World View. New York, The Viking Press 1980
[2] Jde o vyjádření z různých důvodů
velice problematické; G. de Lepeleire z lovaňské university v článku Fyzika, životní prostředí (Čs.
časopis pro fyziku, 1995, s. 185-189) připomíná, že v ráji byl hrubý domácí
produkt nulový