Dvojí počátek

Ve 3. kapitole Janova evangelia čteme, jak sympatický a vzdělaný farizeus Nikodém přišel za Ježíšem, raději v noci, tajně, aby se od Něho něco dověděl. Návštěva rozhodně nebyla marná. A tím, že evangelista Jan o ní zachoval svědectví, byla přínosem nejen pro Nikodéma, nýbrž pro celou, v té době ještě neexistující, Církev. Nikodém, vážený občan, slyší něco pro něho zcela nepochopitelného, totiž že se musí znovu narodit. Zrození je spojeno s tajemstvím života. Nabízí se uvažovat o vztahu početí a zrození, avšak tím bychom se asi dostali mimo základní linii tohoto Ježíšova rozhovoru, v němž se o početí nemluví. Zde jde o život pozorovatelný , a ten začíná zrozením. To Nikodém věděl. Teď však slyší, že jedno narození nestačí. To je přece nepředstavitelné! "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit" (J 3, 4). Ježíš to však staví jako podmínku vstupu do Božího království. Nové zrození je něco, co přesahuje náš rozum. Ovšem totéž platí i o Božím království. My tato Ježíšova slova určená předně Nikodémovi známe. Víme, že bývají v církvi různě chápána. Někteří křesťané uvádějí na den či dokonce na hodinu přesně okamžik svého znovuzrození. Jiní to chápou jako povlovný proces, související se stále probíhajícím pokáním – měněním myšlení a jednání při působení Ducha svatého. Slova "Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha" (J 3,8)  nám naznačují, že to někdy může být tak, jindy onak. Působení Ducha se nedá popsat nějakou šablonkou. Z Janova evangelia víme, že nové narození je velice důležitou skutečností v lidském životě. Nicméně týká se vztahu člověk–Bůh či člověk–Kristus a do vztahu člověk–člověk se jen promítá tím, že druzí lidé jsou našimi sestrami a bratry před Boží tváří.  Ježíšova slova adresovaná Nikodémovi svědčí o důležité skutečnosti, totiž že plný život, směřující nikoli k zániku, nýbrž k Božímu království, přesahuje oblast našeho rozumového poznání, přesahuje to, co jsme schopni smysly vnímat a pak rozumem analyzovat a přidávat k oné velkolepé stavbě lidského poznání. Přesahuje ovšem i možnosti mezilidského sdělování. Nový život je život v Duchu a z Ducha.

Narozením začíná život jednotlivce. Dvě biblické knihy začínají slovy "Na počátku" – Genesis a Janovo evangelium. Týkají se ovšem počátku celého bytí. Můžeme mezi nimi vidět souvislost: V první biblické knize čteme několikrát "Řekl Bůh" a evangelista Jan píše, že na počátku bylo Slovo. A přidává, že to slovo bylo u Boha, ba dokonce tím slovem byl sám Bůh. Další kontext vede ke ztotožnění Slovo – Kristus. Přijímáme-li trojiční učení, věříme-li, že Kristus je Bůh, není v tom žádný rozpor.

Příběh o stvoření je v prvních dvou kapitolách Bible ve dvou různých verzích. A již ve třetí kapitole čteme o lidském hříchu – o oné hrozné skvrně na krásném Božím díle. Písmo pak svědčí o tom, že toto porušení harmonie ve stvoření nemá poslední slovo – Bůh tvoří dále a posílá mezi lidi svého jedinečného Syna Ježíš Krista – Spasitele, Vykupitele. Jeho dílo se týká celého světa či vesmíru. Člověku se v Kristu otevírá možnost nového života, nového zrození.

V líčení počátku podle Genese můžeme vidět jakousi obdobu tělesného narození, vztaženou ovšem k celému bytí, Janovo svědectví o počátku je pak obdobou nového zrození, kde bytí je prodchnuto Boží přítomností, Božím Duchem. Čas u Boha není tím lineárním časem, který my vnímáme, ono naplnění Božího díla v Kristu se jistě týká i doby před Ježíšovým působením na Zemi, ono se týká všech dob a všech míst, avšak my, kdo žijeme v době s kladným letopočtem a máme k dispozici svědectví o Něm, o tom, co On vykonal, máme velké privilegium: Onu vzácnou informaci o Kristu máme, a tak se nám také dostává pozvání k novému narození.

Počátek z Janova evangelia není nějakou konkurencí počátku z Geneze. Ukazuje na Boží tvůrčí dílo obohacené o duchovní rozměr. Svědčí o tom, že Bůh je stále při díle, jak připomíná evangelista Jan (5.17), když cituje Ježíšova slova "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji". Nové zrození, o němž Ježíš hovoří s Nikodémem, neznevažuje zrození v biologickém smyslu, ale obohacuje lidský život o vertikální rozměr, o pohled k Božímu Novému světu, v Bibli zpravidla označovanému jako Boží království, v německých překladech to bývá Gottesreich či Gottes Herrschaft, v ukrajinských Carstvo Bože. Tento Boží Nový svět přesahuje možnosti našeho rozumu i našich smyslů, nicméně v Kristu přichází do našeho světa, mezi nás lidi. Přichází i do dnešního rozbouřeného světa, v němž to na první pohled vypadá, jakoby vítězila nenávist. Evangelista Lukáš (17.20-21) však svědčí: "Když se farizeové [Ježíše] otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!"  A apoštol Pavel píše do Korintu: "Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!" Boží Nový svět je mezi námi a je nám otevřen. Život tak dostává novou dimenzi, přesahující hranice materiálního světa. To je úžasná skutečnost!

Jiří Nečas