22. dubna je Den Země

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." Těmito slovy začíná Bible. Spojení "nebe a země" je starověkým označením vesmíru. A kniha Genesis pokračuje líčením jednotlivých "stvořitelských dnů", přičemž několikrát čteme, že Bůh viděl, že to, co stvořil, bylo dobré. Když šestý den skončil tvoření materiálního světa, viděl, že vše, co stvořil, je velmi dobré. A  následoval den sedmý, den odpočinutí a radosti z krásného díla.

I když zemi v prvním biblickém verši poplatném starověkým představám nemůžeme plně ztotožnit s planetou Zemí, na níž žijeme a jednáme, je Země součástí onoho krásného, velkolepého a harmonického celku, který Bůh stvořil a jehož se počátek Písma týká. Země je místem pobývání nás lidí, na Zemi přišel Spasitel Ježíš Kristus, aby odtud sejmul břemeno lidského hříchu. Země je předmětem Božího zájmu. To by mělo být východiskem pro náš vztah k ní. Skutečnost však je taková, že člověk si vůči Zemi počíná sobecky a bezohledně, vykořisťuje ji, aniž by myslil na stvoření jako celek či bral ohled na budoucí generace. Den Země chce připomenout naši závislost na pozemském domově a jeho bohatství. Má inspirovat k hledání cest, jak naše myšlení a jednání přizpůsobit možnostem Země s celou její neživou i živou přírodou. Na to myslil americký technik a myslitel, hluboce věřící křesťan John McConnell (nar. 1915), když s myšlenkou slavit Den Země na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století přišel. Vybral pro něj datum 22. dubna, tedy v období, kdy se na severní polokouli probouzí jaro, dny se rychle prodlužují, a tak krásu a bohatost forem života vnímáme nejvýrazněji. 

Kořistnickému přístupu k Zemi podléháme i my, křesťané. Výzva Dne Země směřuje tak i do křesťanských církví a společenství. Je příležitostí zamyslet se nad tím, jak my s Božími dary, které dostáváme prostřednictvím bohatství planety Země, zacházíme a kde "máme rezervy", kde můžeme své jednání zlepšit, ať už jde o spotřebu energie v nejrůznějších formách, o zacházení s životodárnou půdou, o produkci odpadu a případnou možnost recyklace, o znečišťování prostředí různými chemikáliemi atd. Den Země vede k zamyšlení nad naším způsobem života.

V naší republice je křesťanů málo. Když však svým učedníkům Pán Ježíš říkal, že jsou solí země, věděl, že množství soli v pokrmu je také malé, a přesto je důležitá. Do konkrétního počínání promítnutý vztah k našemu dočasnému pozemskému domovu může být důležitou součástí našeho svědectví o Boží lásce. Jejím odleskem ve smyslu dvou největších přikázání má být naše láska k Bohu a k bližnímu. Lze však milovat Boha a necitlivě kazit Jeho dílo? Lze milovat druhého člověka a nesdílet se s ním o to, co dostáváme k společnému užívání?

Den Země patří do rytmu života Církve Kristovy. A je příležitostí s novým důrazem připomenout si ony dva zdánlivě nenápadné verše z Deuteronomia a z Levitiku (Dt.6.5, Lv.19.18), které Pán Církve zdůrazňuje jako dvě největší přikázání.

Jiří Nečas