22. dubna je Den Země

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století si lidé výrazněji začali uvědomovat, že vliv lidské činnosti na planetu Zemi nelze zanedbat, ať už jde o vyčerpávání surovin, produkci odpadu, znečišťování vod a atmosféry či produkci skleníkových plynů. Vznikaly různé iniciativy k omezení těchto nežádoucích dopadů. Mezi nimi byla i idea slavit Den Země, kdy by si lidé výrazně uvědomili svou odpovědnost za pozemský domov. Nezávisle na sobě s ní přišli v USA demokratický senátor Gaylord Nelson (1916-2005) a filantrop, publicista a mírový aktivista John McConnell (1915-2012). Zejména druhý z nich, syn letničního kazatele, zdůrazňoval odpovědnost, kterou má člověk za časný domov před Bohem i před druhými lidmi. Den Země, pro nějž se nakonec prosadilo Nelsonem navrhované datum 22. dubna, připomíná lidem povinnost dobře o náš časný domov pečovat.

Náš vztah k Zemi se stal v poslední třetině minulého století významným a aktuálním tématem. V průběhu 60. let formuloval britský přírodovědec James Ephraim Lovelock (*1919) svou slavnou hypotézu Gaia (tento název vymyslil známý spisovatel William Golding), která přinesla nový pohled na Zemi a její fungování: Země se chová jako živý organismus s životu příznivými samoregulačními vlastnostmi, které ovšem, jak to v takových případech bývá, jsou funkční jen v určitých mezích. Lidská činnost planetu Zemi k těmto mezím nebezpečně přiblížila. Na tuto skutečnost nezapomínejme. Teď se však orientujme na jiný Lovelockův přínos: Vědecky koncipovaná hypotéza či teorie Gaia vede k údivu nad úžasným systémem planety Země s celou živou i neživou přírodou.

Náš vztah k Zemi je ovlivňován stavem poznání. Newtonovská fyzika svou jednoduchostí a přehledností fascinovala filozofy, vědce a techniky. Až do závěru 19. století se věřilo, že se pomocí ní vysvětlí všechny procesy v přírodě. Pro Boha v tomto systému zbylo nanejvýš místo známého "hodináře", který celý vesmírný stroj vytvořil, ale ten už dále funguje sám. To ovšem neplatí už pro fyziku 20. století, která přináší jiný pohled. Její svět není deterministický. Z hlediska vědeckého popisu tak v něm je prostor pro náhodu, která ovšem může být interpretována různě. Kvantový fyzik David Bohm (1917-1992) mluví o skrytých parametrech. Ty jsou "v podstatě věci". Nikdy nemůžeme všechno poznat či všemu porozumět.

Pohled vědce Jamese Lovelocka na Zemi vede k údivu. Lidské poznávání skutečnosti (přírody, planety Země) se všemi procesy na ní se nevejde do logicky racionálního uvažování a vyžaduje i citovou, uměleckou složku osobnosti. První rektor lublaňské univerzity Josip Plemelj (1873-1967) má na pomníku u bledského jezera vytesána slova "Matematika mi je životní potřebou a uměleckým prožitkem". Tím více přináší umělecký prožitek, spojený s údivem a úžasem, celé Boží stvořitelské dílo, které vnímáme především prostřednictvím planety Země se vším, co na ní je. A nejde jen o různé objekty, ale i o vztahy a vazby! Jde o život v celé jeho komplexnosti, o život s vírou, láskou a nadějí.

Schopnost divit se patří k plně prožívanému lidství. My někdy sklouzáváme do jakési vyprahlé, zašedlé racionality, která lidství - tedy stvoření k Božímu obrazu - zplošťuje či omezuje. Co rozumem nevysvětlíme, jako by nás nezajímalo. Avšak nepleteme si někdy vysvětlení s pouhým popisem a hledáním souvislostí?  Naprostou většinu toho, co je předmětem popisné astronomie, můžeme vysvětlit pomocí tří základních Newtonových pohybových zákonů a jeho gravitačního zákona. Proč však tyto zákony platí? Víme, že jejich platnost je součástí světa, v němž žijeme, tedy součástí Božího stvořitelského díla. A vděčně si můžeme uvědomit, že ve světě, kde tyto zákony platí, můžeme žít. Ono „proč“ ovšem zůstává nezodpovězeno.

Země, a vlastně celý vesmír je úžasným komplexním Boží dílem, plným nejrozmanitějších vazeb a vztahů, přírodních zákonů a parametrů. Někdo může namítnout, že to zas tak úžasné není. Vždyť ve světě bují násilí, nenávist, terorismus atd.! A nejen násilí vůči lidem, ale také vůči přírodě. Porušení do světa vnesl lidský hřích. Nerozumíme tomu, proč to Bůh dopustil. Není na nás všemu rozumět. Rozhodně na pozadí hříchu si můžeme uvědomit hodnotu dobra. A hřích nemá poslední slovo. S lidským hříchem Boží tvůrčí dílo nekončí. Vrcholí tím, že poslal na svět Svého jedinečného Syna, aby z něj tíhu hříchu sňal, aby zlo zvítězilo nad dobrem, aby život zvítězil nad smrtí, aby láska zvítězila nad nenávistí. To je ovšem další důvod k údivu. A tak se při letošní úvaze ke Dni Země dostáváme o týden zpět, k Velikonocům. Bez velikonoční zvěsti by smysl Dne Země byl vyprázdněn. Celé Země se týkají Janova slova "Neboť Bůh tak miloval svět(tím můžeme rozumět planetu Zemi), že dal svého jediného Syna, aby kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný". A zcela obecně platí, že Ježíš Kristus je ta Cesta, i Pravda, i Život.

Jiří Nečas

Praha 7/3/2017 (poslední úprava 11/3/2017)

Psáno pro měsíčník Český bratr