Česká, a přesto cizí slova

Každý živý jazyk se vyvíjí, některá slova mizí, jiná mění význam a nová slova se objevují. Mizení slov souvisí s tím, že se týkají věcí a činností, s nimiž se již nesetkáváme. To ale nemusí být způsobeno tím, že se současného života netýkají. Příkladem takového slova je hřích. Hláska "ř" svědčí o tom, že jde skutečně o slovo české, a přesto pro většinu dnešních lidí je to slovo cizí. Ne že by se hříchu vyhýbali, ale současného člověka hřích nezajímá. Do určité míry to platí i o nás křesťanech. Skutečnost, že Boží milosrdenství je silnější než lidský hřích, jsme si zvykli přijímat natolik samozřejmě a zjednodušeně, že o hříchu jako takovém ani nepřemýšlíme, "hřích" se stává cizím slovem.

Evangelista Jan (či možná některý pozdější redaktor jeho poselství) zaznamenal příběh o tom, jak Ježíš zachránil ženu přistiženou při cizoložství před rozhněvaným davem samospravedlivých. On, svatý Boží Syn, zachraňuje hříšnici před zbožnými lidmi! To je na první pohled paradox, i když my, zvyklí na Ježíšův kritický pohled na farizeje a na skutečnost, že nepřišel volat spravedlivé, ale hříšné k pokání (Mt 9,13), jej zde zpravidla nevnímáme.

A máme před sebou další české a zároveň cizí slovo - "pokání". Často bývá mylně chápáno jako určité sebemrskačství, dobrovolné přijmutí trestu, avšak ono znamená nové, vyšší poznání, jehož důsledkem je změna hodnotového systému, myšlení a jednání. A i když v některých textech Nového zákona dodatek "k pokání" chybí, z jiných míst Písma je zřejmé, k jakému způsobu života náš Pán lidi volá.

Ve 4. kapitole prvního Pavlova listu do Tesaloniky se několikrát setkáváme se slovy "posvěcení" či "svatost". To jsou další českému jazyku téměř odcizená slova. Souvisejí se směrem lidského usilování. K plně prožívanému lidskému životu usilování patří a s ním i sledování určitého cíle. Krásným a vzácným cílem, který Ježíš nabízí, je Boží království. On sám nám ukazuje cestu k němu, cestu lásky k Bohu i k druhým lidem, do níž zaznívají Pavlova slova (1Tes 4,3) "Boží vůle je toto: vaše posvěcení."

Myslíme-li ve světle evangelia na svou roli ve světě, neobejdeme se bez oněch běžnému jazyku se odcizujících slov. Bůh v Kristu dokázal, že miluje hříšného člověka. Kristus přišel na svět, aby nás tíhy hříchu zbavil, aby nám ukázal, že hřích je kaz na plně lidském životě, že na cestě k Božímu království je třeba postavit se proti hříchu, činit pokání a usilovat o posvěcení či svatost. Boží milosrdenství je silnější než lidský hřích. To neznamená, že by lidský hřích byl zanedbatelný. Naopak, lidský hřích je hrozný. Stál život svatého Božího Syna. On svým vzkříšením však dokázal, že hřích nemá poslední slovo. To má Bůh - Láska skrze Krista a Ducha svatého.

Jiří Nečas

Praha 13.11.2019; psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry