Ohlédnutí za egyptskou klimatickou konferencí

Velké konference věnované klimatickým změnám se staly součástí života na naší planetě. Lidé si uvědomují, že se něco děje, něco nežádoucího, na co je třeba reagovat. K těmto změnám pravděpodobně hodně velkou měrou přispěl člověk. Průměrná teplota planety Země roste. Mění se tak životní podmínky, nízko položeným oblastem hrozí zaplavení, přibývá požárů apod.  Jako vysvětlení se nabízí růst koncentrace skleníkových plynů, především oxidu uhličitého, v atmosféře. Oxid uhličitý vzniká ve spalovacích procesech v dopravě, v energetice, při vytápění bytů a jinde. Člověk uspokojuje své stále rostoucí požadavky, Země trpí. Na panelových sídlištích bývalo běžné mít ústřední topení zapnuté na maximum, chodit v zimě doma polehku a teplotu regulovat otvíráním oken. Dnes takové počínání považujeme za absurdní, ale není neméně absurdní hrát hokej v létě, vytápět trávníky fotbalových hřišť či prostory předzahrádek restaurací, atd.? Známá jsou Gándhího slova, že Země je dostatečně bohatá pro lidské potřeby, avšak nikoli pro lidskou chamtivost. A my křesťané si uvědomujeme, že ono bohatství Země jsou Boží dary, které máme vzájemně sdílet.

Lidé si konečně uvědomují, že se naše zacházení se Zemí musí změnit. Potvrzují to i mezinárodní konference, na nichž se hledá řešení. Nastavují se pravidla, přijímají se závazky. Ne vždy se však dodržují. A když se dovídáme, co provádí agresor na Ukrajině, nevyhneme se otázce, zda vůbec existuje cesta k řešení. Do těchto úvah zaznívají Ježíšova slova, která zaznamenal evangelista Jan (14,6): Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Od něho v Jeho kázání na hoře i při dalších příležitostech se dovídáme, jak žít. Zdůrazňuje lásku, sdílení s druhými lidmi. Cílem života není mít, ale být a konat dobro. Chamtivost vede k prázdnému, neradostnému životu. Stav naší planety ukazuje, že je nutné se uskromnit. Uskromnění ovšem znamená obohacení.

Už v první biblické kapitole čteme o tom, že Bůh stvořil člověka k svému obrazu (Gn 1,27). Člověk se tak má podílet na dobrém Božím stvořitelském díle, které stále probíhá (J.5.17). K tomu patří i hledání cest k důstojnému životu bez poškozování zemského domova. S vděčností vnímáme velký pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů energie či energeticky úsporných staveb.

Klimatická změna je velkou výzvou – ke změně stylu života, ke sdílení s druhými, k hledání nových technologií, k přijetí Ježíšova hodnotového systému. On je ta pravá cesta. A On, Vzkříšený,  na konci svého pozemského působení pověřuje své učedníky (Mk 16,15; Mt 28,18-20): Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. - Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.  Proto jděte a získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Tato slova s novou důležitostí zaznívají do klimatické současnosti.

Jiří Nečas