Buďme vděčni

Vděčnost je nedílnou součástí křesťanova života. V Pavlově dopisu do Kolos je součástí či završením hluboce významné výzvy či prosby "Ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni" (Kol.3.15). Pavel nevyjmenovává, co všechno má být předmětem vděčnosti. V některých křesťanských rodinách se uplatňuje praxe hlasitých modliteb díků za pokrmy. V mnoha sborech či církvích se na podzim slaví díkůvzdání za úrodu. K životu však potřebujeme nejen pokrmy a nápoje, nýbrž také oblečení a bydlení. A ono je toho daleko více. Potřebujeme přátele, potřebujeme poznání, potřebujeme lásku, ... Když o předmětech vděčnosti uvažujeme, uvědomíme si, že Bohu patří vděčnost za celé stvoření. To ovšem není jen soubor objektů kolem nás, na Zemi či ve vesmíru. Ke stvoření patří i jejich vlastnosti, patří k němu i vztahy a vazby mezi nimi. Buďme vděčni za druhé lidi, za živou i neživou přírodu. To vše patří do úžasného celku Božího stvořitelského díla. Některé jeho součásti jsou natolik abstraktní, že často nás při vzdávání díků na ně ani nenapadne pomyslet. Myslím při tom na zázrak života, na dar poznávání světa. Někteří teoretičtí fyzikové se zamysleli nad tím, jak by vypadal vesmír, kdyby některé základní fyzikální konstanty, jakými jsou např. náboj elektronu, Newtonova gravitační konstanta či rychlost světla, měly o trochu jinou hodnotu než jakou mají, a dospěli k závěru, že v takovém vesmíru by život (aspoň ve stávající formě) nebyl možný. Neznamená to však, že např. i hodnoty fyzikálních konstant představují důvod k vděčnosti? A že důvodem k vděčnosti jsou i fyzikální zákony, vyjádřené třeba diferenciálními rovnicemi, které ani nemusejí být analyticky řešitelné. A je spousta podobných skutečností, na něž běžně ani nevzpomeneme a které nedílně patří k onomu obdivuhodnému systému, jímž je Boží stvořitelské dílo, systému, k němuž jeden každý z nás patříme. Je dobré si tuto skutečnost uvědomovat, a tak onen životní postoj vděčnosti v sobě pěstovat. Skutečná vděčnost není možná bez lásky a pokory a inspiruje k chválení Boha.

Vděčnost za celé stvoření nám připomíná svatý František, jehož svátek připadá na začátek října. Vděčnost před Bohem a chvála spolu úzce souvisejí. A tak, pokud v Pavlově výzvě k vděčnosti, adresované prvotně koloským křesťanům, někomu chybí předmět, může si jej v duchu dosadit ze známé Františkovy Sluneční písně (z moderní italské verze přeložil autor):

Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,

Tvé jsou chvály, sláva a čest

a každé dobrořečení.

Chválen buď, můj Pane,

všemi svými tvory,

zvláště pak bratrem Sluncem,

který dává jasný den.

Je krásný, mocně září.

Vše to má od Tebe.

Chválen buď, můj Pane,

sestrou Lunou, a hvězdami.

Na obloze jsi je vytvořil

jasné, vzácné a krásné.

Chválen buď, můj Pane,

bratrem větrem, a vzduchem, a mračny,

a každým počasím,

jimiž obživuješ všechny své tvory.

Chválen buď, můj Pane,

sestrou vodou

Je užitečná, a pokorná, a vzácná, a cudná.

Chválen buď, můj Pane,

bratrem ohněm,

jímž dáváš světlo do noci.

Je krásný, a veselý, a mocný, a silný.

Chválen buď, můj Pane,

naší matkou Zemí,

která o nás pečuje a nás živí.

Dává vzrůst rozmanitým plodům,

zeleným bylinám a barevným květinám.

Chválen buď, můj Pane,

těmi, kdo pro Tvou lásku odpouštějí

a snášejí nemoci a utrpení;

blahoslavení jsou, kdo činí mír,

ti od Tebe, Nejvyšší, získají korunu.

Chválen buď, můj Pane,

naší sestrou tělesnou smrtí,

jíž žádný žijící člověk nemůže uniknout;

běda těm, kdo umírají ve smrtelných hříších

blahoslavení jsou, kdo budou zastiženi

při plnění Tvé nejsvatější vůle,

jimž druhá smrt neuškodí.

Chvalte a dobrořečte mému Pánu,

a děkujte Mu,

a služte Mu s velikou pokorou.

Jiří Nečas