Budete mi svědky...

Uprchlická krize, příliv imigrantů do Evropy, to je dnes velmi časté téma rozhovorů, úvah a i kázání. Setkáváme se s širokým spektrem názorů, tvořených velice často na základě neúplné či zkreslené informace. Kdo jsou ti, kdo přicházejí hromadně do Evropy? Pronásledovaní, lidé ve veliké nouzi? Proč však nezůstanou v první bezpečné zemi a směřují až do Německa či Skandinávie? Či jde o bojovníky z Islámského státu? Proč však nevolí bezpečnější způsob přepravy? Složení přišedších do Evropy je určitě rozmanité a víme o něm jen málo. Jsou mezi nimi lidé v nouzi, jsou mezi nimi jistě mnozí, kteří chtějí využít, či spíše zneužít sociální systém některých evropských států, a je třeba počítat s tím, že takto přicházejí do Evropy i skuteční či potenciální přívrženci Islámského státu. Spousta lidí má strach, který po silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem a dalších západoevropských a severoevropských městech rozhodně není neoprávněný. Jak si mají na tuto situaci reagovat politici, církve, křesťané, jak jí máme rozumět a počínat si my jako jednotlivci? Politici by si rozhodně měli počínat racionálně, ve vědomí toho, že nerozhodují sami za sebe, nýbrž jsou odpovědni svým voličům.

Některá křesťanská kázání pro aktuální situaci vyzývají až nekriticky k angažovanosti ve prospěch uprchlíků, spojené s respektem k jejich náboženskému, tedy téměř vždy islámskému vyznání, přičemž se dost násilným a nepřirozeným způsobem odvolávají na různá starozákonní i novozákonní místa. K evangelizaci uprchlíků nevyzývají, ba spíš od ní zrazují. Přitom základní novozákonní motto pro kontakt křesťana s nevěřícím je získávat ho pro Krista. Nejde jen o verše, citované v závěru tohoto zamyšlení. Evangelizace rozhodně není aktem násilí na druhém člověku a respektuje jeho lidskou důstojnost. Je tou nejdůležitější službou, kterou křesťan může poskytnout tomu, kdo Krista nepoznal. V Písmu nejde o diskuse o tom, zda má pravdu Kristův následovník či jinověrec. Pravdou je totiž sám Kristus. Při hledání dohody mezi křesťany z Židů a křesťany z pohanů (Sk.15) šlo o něco docela jiného, totiž o hledání správného způsobu následování Krista; když se na ně díváme z dnešního hlediska, vnímáme je jako krok směřující k pochopení, jak úžasná je svoboda, již Kristus přináší. On však je jejím základem a středem.

Oprávněné je tvrzení, že dnešní Evropa je "vykořeněná". EU se ani formálně ke křesťanství nepřihlásila. Nepřispíváme k tomu my, křesťané, vágností a mdlobou víry? Nemizí Kristus se svými výzvami a nároky z našich myslí a srdcí? Očekáváme naplnění Duchem svatým?

Ježíšova slova jsou určena i církvi 21. století. Připomeňme si ta ze závěru Jeho pozemského působení: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku" (Mt.28.18-20). "Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země" (Sk.1.8). Kéž nás tato slova provázejí i při reflektování problémů současného světa.

Jiří Nečas

11/1/2016

Psáno pro ET KJ