Pád Babylona

18. kapitola Janova Zjevení (doplněná o začátek 19. kapitoly) přináší jeden z živých obrazů budoucnosti, které Jan na ostrově Patmos viděl a zaznamenal. Někdo zde může vidět kus jakéhosi scénáře filmu popisujícího budoucnost. Je však třeba pamatovat na to, že Bible není historiografickým dílem ani křišťálovou koulí věštící budoucnost; i v textech, které jsou formulovány tak, jako by popisovaly minulou či budoucí historii, jde o vyjádření Boží vůle, o vyjádření vztahu mezi Bohem a člověkem. Bible se obrací do současnosti: formou přímo do současnosti pisatelů jednotlivých textů, obsahem do kterékoli doby, tedy i do naší současnosti. Platí to jak o těch biblických textech, které vypadají jako líčení minulosti, tak o těch, které hovoří o budoucnosti. Celá historie ukazuje onu rozumem nepochopitelnou a našimi lidskými prostředky plně nevyjádřitelnou vzájemnost Boží suverenity a lidské svobodné vůle. Naše odpovědnost před Bohem a celým stvořením znamená využívat svobodné vůle k dobrému jednání, a proto je nutné vidět budoucnost jako otevřenou, dávající prostor svobodné vůli a lidskému rozhodování, a tedy spojenou s neurčitostí.

Janovo vidění pádu Babylona je vyjádřeno převážně v přítomném čase. Babylonu původní čtenáři rozuměli jako symbolickému označení Říma - centra utlačovatelské politické moci. O místo ovšem nejde. Geopolitická situace se mění, Písmo zůstává živé a aktuální. - Babylonu Janova zjevení rozhodně náležel přívlastek "prosperující". Prosperita jako taková není Písmem a priori odmítána. Prosperita nebyla důvodem toho, že na Joba přišly zlé věci. Praotcové izraelského národa prosperovali; víme, že prosperita byla znamením, jímž se Bůh přiznával k Jákobovi před Lábanem. Konec prosperujícího Babylona v Janově apokalyptickém obraze znamenal pro mnohé velký sociální otřes, skok z bohatství do bídy. Podobného sociálního zvratu se bojíme a snažíme se vyhnout se mu i za cenu mnohých obětí, pochopitelně takových, o nichž si myslíme, že se nás bezprostředně netýkají. Obětujeme často něco ze Země, z našeho velkého, avšak ne nekonečného, ne neomezeného domova, který nám náš nebeský Otec dal k přebývání během tělesného života. Zájmenem nám nemyslím jen nás Evropany či bělochy, nýbrž lidi z celé Země, všech dob a všech ras, a nejen lidi, nýbrž nás všechny Boží tvory. My občané ČR ze začátku třetího tisíciletí po Kristu z obav před nutností se uskromnit a před růstem nezaměstnanosti v západní části Ústeckého kraje jsme s to uvažovat o ortelu smrti nad Horním Jiřetínem a dalšími obcemi, pod nimiž je uhlí. Přispěli bychom tak sice k dalšímu nebezpečnému růstu podílu oxidu uhličitého v atmosféře, ublížili tím celému stvoření, a také naznačili, že závazek z loňské pařížské konference nebereme vážně, tedy že se pohybujeme ve lži - hlavně když jakž takž prosperující ekonomický systém by navenek fungoval dále. Pro jeho fungování přinášíme i mnohé další oběti - tam, kde byla životodárná půda, rostou nákupní centra, skladovací haly, průmyslové zóny a dálnice. Dáváme přednost naší pomíjivé prosperitě před vzácnými, nenahraditelnými Božími dary, které mají sloužit nejen nám dnes, nýbrž jsou určeny i všem těm, kdo snad mají na Zemi žít po nás. Tato scestná preference se promítá i do oblasti kultu. Máme ohromné chrámy konzumu, kam mnozí chodívají trávit den Páně. Říkává se jim "nákupní střediska" či vznešeněji "obchodní centra". Lidé se odtud vracívají se spoustou nakoupených věcí, které často vůbec nepotřebují, zatímco člověk jdoucí tam koupit si něco konkrétního, po čem touží a co potřebuje, odejde s velkou pravděpodobností s nepořízenou - na informační tabuli se nedoví, kde dostane ten který druh zboží, nýbrž to, kde prodává ta či ona firma, tedy kde je kaplička zasvěcená tomu či onomu svatému, uctívanému při kultu mamonu a konzumu.

Prosperita sama o sobě není špatná. Prosperita Babylona však byla spojena s hříchem. Součástí tohoto hříchu byla ztráta vlastní identity, ztráta smyslu bytí. Prosperita naší společnosti - dnes už poněkud nahlodaná příznaky politické krize - je také spojena s hříchem, k němuž rovněž patří ztráta vlastní identity, ztráta smyslu bytí. Konec Babylona byl neodvratný. ... - Byl důvodem velké radosti v nebi. Ne proto, že skončila babylonská prosperita, nýbrž proto, že skončil babylonský hřích. Písmo neříká "ne" prosperitě jako takové, avšak říká "ne" prosperitě vyrůstající z hříchu. Ekonomická prosperita v naší civilizaci se opírá o hřích - o drancování toho, co nám Bůh svěřil k pečování a co má sloužit celému stvoření, o nespravedlivé rozdělování Jeho darů. Když někde vzniká hřích či pohoršení, je třeba proti tomu jednat, byť by to bylo za cenu oběti něčeho dobrého, užitečného a fungujícího; připomeňme si Ježíšova slova z Kázání na hoře:  „Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.  A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla“ (Mt 5, 29-30)

S jiným než kapitalistickým ekonomickým systémem máme hodně špatné zkušenosti. To však neznamená, že bychom si ten současný systém měli stůj co stůj udržovat. Pohanský kult konzumu, kult, který škodí celému stvoření, i když lokálně a dočasně vykazuje mnohé sociálně dobré rysy, zde kvete a bují. Přikázání "Nebudeš mít jiného boha mimo mne" sem mluví zcela zřetelně.

Odklon od jediného pravého Boha, charakteristický pro Babylon Apokalypsy, je příčinou současného stavu. Tvrdé a bezohledné jednání vůči druhým lidem i vůči ostatnímu stvoření je důsledkem odklonu od Boha k baalovi konzumu a neomezeného materiálního růstu. Janovo vidění obsahovalo radost v nebi nad pádem bezbožného Babylonu. Pán Ježíš také hovoří o radosti v nebi (Lk 15, 6.7). V nebi je radost nad jedním každým, kdo slyší výzvu k pokání a příjme ji. Je však v současné Evropě, v České republice výzvy k pokání slyšet? Prostor kázat Krista jako toho, který přišel, aby hledal a zachránil, co by zahynulo, zůstává do značné míry nevyužit. Tato skutečnost je výzvou všem nám, kdo se ke Kristu hlásíme a chceme jít Jeho cestou.

Kult baala konzumu a růstu je přestoupením prvního přikázání desatera. Přináší porušení do celého stvoření. Činit pokání, následovat Krista - to znamená postavit se proti hříchu. Nejde o to bořit ekonomický systém, nýbrž změnit životní orientaci, o změnit myšlení a jednání. Jde o to nové, co činí Kristus. A k tomu z lidské strany patří i promýšlení ekonomických vztahů a zákonitostí a hledání spravedlivého sdílení Božích darů a ohleduplného nakládání s tím, co On stvořil.

"Aj nové činím všechno". Tato slova slyšel a zaznamenal Jan v závěru svého zjevení (Zj 21,5 – kralický text). Bývají vztahována k eschatologické budoucností, nacházející se mimo náš čas - nikoli ovšem za naším časem nebo po skončení našeho času. Boží budoucnost, Boží království mohutně přesahuje materiální svět, avšak týká se i jeho a zasahuje i do současnosti. My jsme zváni směřovat k Božímu království a dívat se na svět z jeho perspektivy. To neznamená nějaký útěk z reality, nýbrž právě naopak: plně, smysluplně prožívat život zde, na zemi - celými osobnostmi, myšlením, usilováním, jednáním. Náš Pán a Spasitel říká: Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a vše ostatní vám bude přidáno (Mt.6.33).

 Jiří Nečas

Praha, září 2016 (psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry)