Autopůst 2013

(kratší verze textu)

Životní styl se změnil. To vede k zamyšlení nad konkrétní náplní postního období. Jistě, jde o to něco si odepřít. Když uvažujeme o tom, co by to mělo být, kde se uskromnit, je třeba myslet na to, zda to přinese něco pozitivního druhým lidem, popř. celému Božímu stvoření. Jedním ze symbolů dnešního způsobu života jsou osobní auta. Ta mají na jednotku přepravního výkonu větší spotřebu energie než jiné pozemní způsoby dopravy, bývají zdrojem znečištění ovzduší, zabírají drahocenný prostor ve městech a kvůli nim dochází k nežádoucím zásahům do krajiny. Celé planetě Zemi by prospělo, kdyby se auty jezdilo méně. S tak stojí za to rozhodnout se pro autopůst, tedy omezit v postním období jízdy auty jen na ty opravdu nejnutnější případy, jako je třeba transport nemocných. Autopůst dává příležitost uvědomit si, že se často skutečně lze bez auta obejít a nahradit je použitím hromadné dopravy, která je na energii i prostor daleko méně náročná, jízdou na kole, přinášející navíc i zdravý pohyb, a někdy i pěší chůzí, sice pomalejší, ale také přinášející zdravý a potřebný tělesný pohyb a často umožňující cestou rozjímat.

Jiří Nečas

Připojme se k autopůstu 2013

(delší verze textu)

Letos již 13. února začíná postního období. To bývá tradičně chápáno jako období újmy od masitých pokrmů. V církvích, v nichž se nestaví na tradici, se půstu často věnuje jen okrajová pozornost. A pokud jde o půst od masa, není málo těch, jimž na jídelníčku vůbec nechybí, ať už jde o vegetariány či o ctitele zeleninových nebo moučných jídel. Půst má své poslání jako prostředek přípravy na velikonoce. Má smysl omezit či zříci se v této době něčeho, co máme rádi, co považujeme za samozřejmou součást našich životů. Umožňuje to více se soustředit na věci duchovní, věnovat větší prostor v životě modlitbě a meditaci, více - řečeno s autorem 1. žalmu - rozjímat nad Hospodinovým Zákonem.

Uvažujeme-li o tom, co si odepřít, kde se uskromnit, je dobré myslet na to, zda to přinese něco pozitivního druhým lidem, popř. celému Božímu stvoření. Při tradičním způsobu života předmětem uskromnění bývalo především maso. Dnes se žije jinak, energetický výdaj lidského organismu je mnohem menší, než býval, nicméně celková materiální náročnost člověka vzrostla. Mnozí si nedovedou představit život bez osobního auta či bez počítače. Mezi těmito dvěma symboly naší civilizace je však veliký rozdíl. Moudře využívaný počítač usnadňuje kontakty mezi lidmi, čímž se stává prostředkem vzájemného sdílení, dále pak snižuje spotřebu papíru a tím, že může nahradit cesty, i spotřebu energie. Naproti tomu osobní auta mají na jednotku přepravního výkonu větší spotřebu energie než jiné pozemní způsoby dopravy, bývají zdrojem znečištění ovzduší, zabírají drahocenný prostor ve městech a kvůli nim dochází k zásahům do krajiny, nežádoucím z řady důvodů (charakter krajiny, ztráta a kontaminace zemědělské půdy apod.), a i když také mohou sloužit prohlubování mezilidských kontaktů, daleko častěji posilují lidský individualismus a bezohlednost. Užívat auta ve výrazně menším měřítku a zmenšit závislost na nich je z celospolečenského hlediska nesmírně žádoucí. A tak omezit v postním období jízdy auty jen na ty opravdu nejnutnější případy (třeba transport nemocných; jen s velikými rozpaky však mezi ně lze zařadit přepravy související se školními jarními prázdninami) je velice dobrou náplní postního období. Tento autopůst je příležitostí uvědomit si, že se často skutečně lze bez auta obejít a nahradit je hromadnou dopravou, která je na energii i prostor daleko méně náročná, jízdou na kole, přinášející navíc i zdravý pohyb, a někdy i pěší chůzí, sice pomalejší, ale také spojenou se zdravým a potřebným tělesným pohybem a často umožňující cestou rozjímat.

Jiří Nečas