Stalo se v Antiochii

O prvních letnicích po Ježíšově slavném vzkříšení vznikla Církev jako společenství Jeho následovníků. Ještě před touto slavnou událostí budoucí Církev dostává pověření (Mt 28,19-20): "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Věrni slovům svého Mistra nesli první křesťané svědectví o Něm do světa. Viditelná křesťanská komunita vznikla v Antiochii, tehdy v jednom z největších měst římské říše, které - dnes pod názvem Antakya - se nachází s jižním tureckém výběžku mezi Středozemním mořem a Syrií. Komunita byla natolik výrazná, že její příslušníci dostali charakteristické označení "Kristovci", tedy ti, kdo jdou za Kristem  (Sk 11,26). Do češtiny toto označení proniklo ve tvaru "křesťané", což mu ubírá na výraznosti a vede spíše ke spojení s křtem (jehož smysl v obecném povědomí je hodně zkreslený) než s Kristem. Charakteristickým pro křesťana není monoteismus – či přesněji víra v Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, k níž se hlásí také židé a muslimové, nýbrž vědomé přijetí Božího Syna Ježíše Krista jako Pána a Spasitele, následování Jeho vzoru, spočinutí na Jeho cestě. Zastavme se nyní u dvou novozákonních příběhů.

První z nich je zapsán v počátečních 10 verších 7. kapitoly Lukášova evangelia. Římský setník zde prosí Ježíše o uzdravení svého otroka. Onen důstojník byl jistě člověkem mimořádným – velice mu záleželo na otrokovi, měl rád židy, sponzoroval stavbu synagogy. Nicméně zůstával pohanem. Obrací se ovšem s naléhavou žádostí na Ježíše. Dostalo se mu o Něm svědectví, věděl o Něm. A projevuje velikou víru. Uvědomuje si, že Ježíš je více než nějaký šaman či zázračný léčitel; věřil v Jeho moc natolik, že netrval ani na tom, aby k nemocnému Ježíš osobně dorazil. Ježíš skutečně na dálku otroka uzdravuje. A vyjadřuje se k setníkově víře: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli (Lk 7,9b)". Víra v tom nejryzejším smyslu, tedy ve smyslu, v jakém o ní mluví Ježíš, není vázána na monoteismus. Nejde totiž o filozofický názor. Jde o víru v Něho, v Božího Syna a Spasitele. Jde o životní cestu, o cestu za Ním. Jeho pozvání není vázáno na nějakou skupinu lidí. Říká: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží (Mt 11,28-30)."

Druhý ze zmíněných příběhů je zapsán v počátečních 12 verších 4. kapitoly Skutků apoštolských. Jsme jím uváděni do konfliktní situace, kde na obou stranách jsou lidé, kteří věří v jednoho Boha, Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, a přesto si nerozumějí. K držitelům tradice a náboženské moci, k těm, kteří ovládají Zákon, doléhají svědecká slova apoštolů: "Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni (Sk 4,11-12)." Cosi oněm znalcům zákona uniká. Ve spleti různých ustanovení se jim ztrácí to, co je v Zákoně nejpodstatnější a co Ježíš zdůrazňuje: "Milovat budeš Pána Boha celou svou osobností. Milovat budeš svého bližního jako sama sebe". Pro křesťanskou víru jsou podstatná Pavlova slova "litera zabíjí, ale Duch dává život" (2 Kor 3,6b).

Živý vzkříšený Kristus je hlavou Církve, jejíž hranice zná jen On. Když se v modlitbě Páně modlíme "Buď vůle Tvá", pamatujme na úzkou souvislost této prosby s prosbou předchozí "Přijď království Tvé". Boží vůle je, aby Jeho království přišlo na naši zemi, mezi nás lidi. Dal nám ovšem svobodnou vůli. V této svobodě k myšlení a jednání můžeme žít v souladu s Ježíšovým učením. Svými životy, vztahy, myšlenkami, činy můžeme ony dvě prosby modlitby Páně podpořit.

Ježíš Kristus nejen že má pravdu, on je Pravda. Věřme Mu a následujme Ho. Život s Ním je životem plně lidským, životem zbaveným břemene hříchu, které On vzal na sebe.

Jiří Nečas

Praha, srpen 2021

Psáno pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry