Adventní očekávání
Očekávání Krista
Advent je dobou očekávání - očekávání Vánoc, a především očekávání Krista. Jak dnes očekávat Krista, tomu lze různě rozumět. V církevní tradici adventní očekávání se vztahovalo především k Jeho druhému příchodu. To se promítá i do tradičně čtených evangelijních textů, mezi nimiž je i známá "evangelijní apokalypsa" (Mt 24, Mk 13, Lk 21).
Vzpomínám si, když před padesáti až šedesáti lety jako horlivý mladý křesťan jsem vyhledával rozhovory s lidmi, kteří šli po cestě víry déle, a věděl jsem, že víra v Krista je pro ně opravdu důležitá, nejednou se řeč stočila právě na druhý Kristův příchod. Písmo o něm svědčí, ale dnes si uvědomuji, že není naší věcí si o něm vytvářet nějakou konkrétní představu (Mt 24,23; proti vytváření takových představ se staví i druhé přikázání Desatera - Ex 20,4). V době svého mládí jsem se setkával u různých sester a bratří s jeho rozmanitými představami. V současné době, podobně jako Boží soud, se asi dost z křesťanského uvažování vytrácí.
Evangelista Lukáš (12,54b-57) zaznamenal Ježíšova slova, která motivují k rozpoznávání znamení doby: "Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: `Blíží se liják,´ a je to tak. Když fouká jižní vítr, říkáte: `Bude horko,´ a bývá. Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas? A proč ani sami nepoznáte, co je správné?"
A jaký je teď čas? V Matoušově podání evangelijní apokalypsy (24,37-39) čteme Ježíšova slova: "Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka." Ze starozákonního kontextu je zřejmé, že Pán Ježíš zde má na mysli nezřízené jedení a pití (podle barvitějšího kralického překladu nejedli, nýbrž "žrali") a živelné sexuální vztahy. Nejsou dnešní nevázaný sex provázený opouštěním instituce manželství a místy i nerespektováním onoho úžasného párového či dvojpohlavního principu, který prostupuje celou Bohem stvořenou živou přírodou, v naší civilizaci tak běžné trestuhodné plýtvání a zneužívání Božích darů, sobectví nabývající nebývalých rozměrů (říká se mu zpravidla respektování ekonomických zákonů), naprostý nedostatek pokory (nazývaný asertivitou) a mnohé další současné jevy zřetelným znamením doby?
Když v adventu myslíme na první Kristův příchod, připomínáme si, jak učení znalci Božího zákona byli nepřipraveni. Nepoznali, že se naplnil čas. Jak je tomu s Kristovou církví dnes? Ježíš říká (Mt 24,44)[1]: "Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete." A této žádoucí připravenosti může napomoci sledování toho, co se děje, prizmatem Písma.
Jádrem biblické zvěsti je láska. Ale víme, že Boží láska k člověku a světu vede přes kříž. Boží milost je drahou milostí. Bůh ve své lásce k nám lidem mluví. Nasloucháme mu? Mluví i prostřednictvím znamení doby. Ta připomínají, že se čas naplňuje. Připomínají to proto, abychom se těsněji přimkli ke Kristu, abychom si s novým důrazem připomněli, že On nás posílá být Jeho svědky. Šířit poselství o Jeho lásce, k níž patří úzká cesta za Ním. Kéž i letošní Advent a Vánoce přinesou duchovní obohacení nám i všem těm, s nimiž se setkáváme.
Jiří Nečas
Praha 20/11/2017 (pro Evangelický týdeník Kostnické jiskry)
[1] Evangelista Lukáš (Lk.17,28-30) zde uvádí i Ježíšovu připomínku poměrů v Sodomě (dodatečná pozn. 22/11/2017).