Začátek roku (2024)

F = U - TS

Vstup: J.13.34,35 (ekum.): (Pán Ježíš říká:) Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Čtení: Kz.1.2-11 (B21): Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky. Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má. Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vracejí se. Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vracejí, aby pak odtamtud znovu plynuly. Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením! Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem. Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi! Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.

Text: Zj.21.1-7 (ekum.): A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.

Závěr. slovo: Gal.5.13,14,16,6.18 (ekum.): Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. ● Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s [vámi, bratří] námi. Amen.

Písně

483 Slyš, jaká to libá píseň

725 Den po dni ubíhá

620 Moc předivná

749 Tvá, Pane Kriste

709 Ó ujmi ruku moji

Děkujeme Ti, Otče náš, že můžeme dnes, druhou neděli nového kalendářního roku, být v bohoslužebném shromáždění, že se společně ve světle biblického poselství můžeme zamýšlet nad časem a jeho plynutím. Vděčně se ohlížíme za před dvěma týdny skončivším rokem. Děkujeme Ti za všechno krásné, dobré a příjemné, co jsme v loňském roce mohli prožívat. Děkujeme Ti za sílu, kterou jsi nám dal k překonávání překážek, úzkostí a bolestivých míst. Pokorně vyznáváme, že jsme často byli malověrní, že jsme věci brali příliš do vlastních rukou a řešili je podle lidských měřítek. Děkujeme Ti, že navzdory tomu všemu jsme v Tvých rukou.

Na začátku roku myslíme na to, co bude, co nás čeká jako jednotlivce, jako rodiny, sbor, církev, národ. Co čeká Evropu, před čím stojí lidstvo? Klademe si tyto otázky před Tebou a v pokoře svých srdcí Tě prosíme ... <PAUZA>

Prosíme Tě o víru, o pohled do budoucnosti, vycházející z víry a směřující přes příští hodiny, dny, týdny, měsíce, roky... až k onomu slavnému eschatologickému horizontu, k potvrzení definitivního Kristova vítězství, k Tvému království. Prosíme Tě, veď nás tak, abychom prostor, který nám dáváš, využívali jako následovníci Kristovi.

Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám. Prosíme, provázej nás rokem 2024. Prosíme Tě i za toto shromáždění. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Přibližně před 322 hodinami začal rok 2024, někde, třeba na Novém Zélandě, o něco dříve, jinde, například na Aljašce, zas trochu později. Předěl mezi roky je věcí konvence, konec konců, církevní rok už začal adventem a pro astronomy je předělem mezi roky průchod Země jarním bodem, jarní rovnodennost, okamžik stejný pro celou planetu Zemi. ● Pro nás starší věkem je přechod mezi kalendářními lety spíš připomenutím periodicity našeho pozemského času než něčeho nového. Vždyť máme za sebou už několik desítek změn kalendářního letopočtu. Roční perioda se svými čtyřmi obdobími, s kalendářními svátky, včetně Silvestra a Nového roku, souvisí s délkou velké poloosy oběžné eliptické dráhy Země a se sklonem zemské osy vůči ní. Do vnímání této až fádní periodicity zapadají čtená kazatelova ne zrovna optimisticky laděná slova. Jenže ona monotónnost či jednotvárnost bez nějakého směřování není dominantní vlastností Bohem stvořeného světa. Ve světě či vesmíru se setkáváme nejen s periodickými procesy, s tím poněkud fádním věčným koloběhem, jenž ve starozákonním kazateli budí pocit marnosti. Máme zkušenost, že jednou v kávě rozpuštěný cukr z ní už nikdo neodstraní, že kuře, které je na talíři, se už na dvůr ani do drůbežárny nevrátí, že lidský život probíhá od narození přes aktivní období až ke stáří a ke konci, z astrofyziky je známo, že podobně určitými po sobě následujícími fázemi probíhá vývoj hvězd atd. V přírodě určité směřování je zřejmé. Aby je mohli kvantifikovat, zavedli fyzikové abstraktní pojem entropie jako veličiny, která v přírodě může jen růst. Pro větší názornost pak k vyjádření nevratnosti začali používat poněkud konkrétnější pojem volné energie – ta se na rozdíl od celkové energie nezachovává, ale může jen ubývat. Odtud už byl jen krůček k představě, že celý vesmír spěje do stavu neživotné rovnováhy, do naprosté neuspořádanosti, do tepelné smrti.

● ● ●

Už více než před půl stoletím byl založen Římský klub. Jeho cílem bylo sdružit výrazné osobnosti různého zaměření, aby varovaly před lidskou rozpínavostí na světě, která výrazně zhoršuje životní prostředí, zhoršuje podmínky plně lidského života na Zemi. První zprávy vydané Římským klubem vedly ke zvýšenému zájmu o vztah našeho lidského počínání k planetě Zemi, k našemu časnému domovu: k jejím možnostem a k dopadu naší činnosti na ni jako celek. Vzbudily i zájem o to, jak souvisí naše činnost s onou časovou jednosměrností, vyjádřenou růstem entropie, či názorněji, úbytkem volné energie. Ten je totiž lidskou činností výrazně urychlován, a to zejména takzvaným získáváním energie ze surovin. Kult ohavné modly současného pohanství - hrubého domácího produktu a jeho růstu - tak přináší do Božího stvořitelského díla porušení a zkázu. A tak racionální, i když často zcela nenábožensky vyjádřené úvahy, vedou k přehodnocení našeho počínání, našeho chápání hodnot, a tedy k pokání. Inspirovaly a inspirují k hledání trvale udržitelného způsobu života. ● Před delším časem mě velice zaujal na internetu uveřejněný rozhovor se sinologem Mariem Sprovierem. Tento profesor z brazilského São Paula má za to, že problém s růstem entropie přestaneme vnímat jako překážku, když přijmeme jiný pohled na svět; naše současné vidění světa spojené s konzumerismem znamená podle něho slepou uličku. Jako příklad nadějného přístupu ke světu, myšlení, vnímání a jednání uvádí Svatého Františka z Assisi. Tento úžasný muž z přelomu 12. a 13. století skutečně žil v souladu s moderním pojetím světa, v němž entropie hraje důležitou roli. On neměl vědecké poznání o konečnosti světa, neznal pojmy entropie či volná energie. Avšak prožíval svět jako dar a předmět vzájemného sdílení. V naší době se vedou různé úvahy o vnitřní, neutilitární hodnotě přírody. František o tom neuvažoval, pro něho to byla naprostá samozřejmost. On nemusel teoretizovat o udržitelnosti, ta bytostně patřila k jeho způsobu života. Jistě, Svatý František byl neopakovatelnou osobností. Ale v určitém smyslu se k jeho ideálu lze blížit – v tom smyslu, který je pro udržitelnost žádoucí. Co mám na mysli, naznačím citátem z jedné knihy z dílny Římského klubu, a to z "Překročení mezí", vydaných v posledním desetiletí minulého století:

V moderní kultuře není dovoleno mluvit o lásce – s výjimkou nejromantičtějšího a nejtriviálnějšího smyslu slova. Kdo se dovolává schopnosti lidí uplatňovat v praxi bratrskou a sesterskou lásku, bude spíše zesměšňován než brán vážně. Nejhlubším rozdílem mezi optimisty a pesimisty je jejich pozice v debatě o tom, zda jsou lidské bytosti schopny spolu pracovat z lásky. Ve společnosti, která v lidech systematicky pěstuje jejich individualismus,soutěživost a cynismus, jsou pesimisté v ohromné převaze. Domníváme se, že tento pesimismus je největším problémem současného sociálního systému a také nejhlubší příčinou neudržitelnosti.

            Tím autoři knihy manželé Meadowsovi a Jørgen Randers nepřímo vyzývají k optimismu. A k němu bych rád toto zamyšlení směřoval. Začali jsme úvahami o cyklickém čase, bez nějakého směřování. S nimi souzní kazatelovy ne zrovna radostné úvahy. Odtud jsme přešli k entropii a volné energii, tedy vlastně k směřování vesmíru k jeho tepelné smrti. I když by měla být kdesi daleko v nedohlednu, veselé uvažování to také není, zvláště když si uvědomíme, že my lidé svým počínáním, svou materiální náročností a bezmyšlenkovým přijímáním vzorů na jejím základě vytvářených tento proces urychlujeme. Avšak na pozadí této temnoty jasně září poselství o Božím zájmu o celé stvoření, o vesmír, o svět, o člověka. Zákon růstu entropie platí v materiálním, Bohem stvořeném světě, avšak sám Bůh, Tvůrce je i nad tímto zákonem. V biblické zprávě o stvoření bývá dnes zdůrazňována myšlenka, že Bůh z totálního chaosu vytvořil skvěle provázanou strukturu. Stvoření tedy jde proti zákonu růstu entropie, vymyká se zákonitostem stvořeného materiálního světa, přesahuje jej. A víme, že ani náš lidský život se na materiální svět neomezuje. Pán Ježíš orientuje naše mysli vzhůru, za jeho hranice, odvrací nás od kultu mamonu a materiálního růstu a vede k spoluúčasti na Božím tvoření.

● ● ●

            Dnes končí druhý týden Nového kalendářního roku. Nechme si touto skutečností připomenout to nové, co náš nebeský Otec činí. Dějiny se nevyčerpávají ve věčném koloběhu ani jejich cílem není tepelná smrt vesmíru. Součástí Bohem stvořeného světa je otevřená budoucnost. Bůh dává prostor pro modlitbu, pro svobodné rozhodování a jednání. A při tom víme, že On, milující nebeský Otec, je jediným a suverénním Pánem. Víme, že Jeho jedinečný Syn, Ježíš Kristus, náš Spasitel a Pán, a zároveň náš Přítel a Bratr, na kříži přemohl moc smrti. On činí všechno nové, on otvírá brány nebeského království. On zve k následování, k aktivnímu nasazení pro dobro. Nechme se jím oslovit i na začátku roku 2024: Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého. Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým." (J.13.34,35).

            Ve fyzice se různé výpočty zjednodušují díky skutečnosti, že i ve složitých procesech se určité veličiny zachovávají, zůstávají konstantní - třeba celková energie. A protože pro někoho novoroční pohled do otevřené, byť nadějné budoucnosti může být příliš obtížný, poslyšme na závěr biblické slovo o důležitých konstantách, o nichž píše apoštol Pavel do Korintu: Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich je láska (1.Kor.13.13). A tak vědomi si této skutečnosti, vědomi si toho, že Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky (Žd.13.8), a při tom vděčně přijímajíce otevřený prostor pro lásku, pro dobro, můžeme s hluboce zakotvenou nadějí hledět vpřed ke skutečnému úběžníku dějin, jímž není ani věčný koloběh, ani tepelná smrt vesmíru, nýbrž Boží Nový svět, Boží království. "Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid a Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť první věci pominuly." A Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, činím všechno nové." (Zj.21.3-5).

Amen.

            Děkujeme Ti, Otče náš, za nedávno uplynuvší vánoční svátky, za jejich poselství o smíření, o Tvém zájmu o člověka a o celé stvoření. Děkujeme, že toto poselství znělo i do naší současnosti, otřesené válkami na Ukrajině a ve Svaté zemi a našemu chápání se vymykající strašné události na Filozofické fakultě. Děkujeme Ti, že můžeme prostřednictvím modlitby k Tobě přistupovat a důvěrně Ti svěřovat, co máme na srdci. Děkujeme Ti, že můžeme v modlitbě myslet na druhé lidí. Na prahu nového roku se neubráníme různým otázkám, jaký ten rok bude. Prosíme Tě o víru, že Ty jsi skutečným Pánem světa, že Ježíš Kristus přišel, aby svět spasil, aby jej zachránil od hříchu a jeho důsledků. Prosíme Tě, abychom ve víře v Tvůj zájem o stvoření podporovali konání dobra, abychom byli Tvými užitečnými služebníky.

            Prosíme Tě za vztahy mezi lidmi na všech úrovních. Prosíme Tě, aby v nich převládal duch vzájemnosti a spolupráce.

            Prosíme Tě za šíření evangelia. Prosíme Tě o Tvé požehnání. Amen.

2008, 2012, 2013, 2023; poslední úprava 13.1.2024