VIP
(Velikost člověka)
Vst.: 1.Kor.13.4 - 8a: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
Čt po modlitbě: Židům 13.1-7: Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´ Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!
Čt před kázáním: Lukáš 9.46-48 (Kral.) : I vznikla mezi učedníky hádka o to, kdo by z nich byl větší. Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe, a řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
Poslání: Lukáš 22.25-26 [Slova Ježíšova]: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží."
Požehnání: Nu.6.24-26 (podle Dios habla hoy): Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází/obdaří vás pokojem.
313 440 Ozvi se, Pane můj
712 200 V Tvé síle, Pane Bože můj
772 355 Kristus má v rukou celý svět
169 482 Jak rozkošné a milé
106 198 Pod ochranou Nejvyššího
Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že patříme do úžasného celku Tvého stvořitelského díla. Děkujeme Ti za zázrak života ve všech jeho formách. Děkujeme za místo, které na světě máme my, lidé, děkujeme Ti, že Ti na nás všech záleží. Uvědomujeme si, jako skvrnou na Tvém díle je lidský hřích. Děkujeme Ti, že náš Spasitel Ježíš Kristus vzal jeho tíhu na sebe. Děkujeme za evangelium a prosíme Tě, aby jeho poselství pronikalo světem a oslovovalo další lidi, aby nesloužili falešným bohům moci a peněz a poznávali, kde leží pravé hodnoty a smysl života. Děkujeme za církev ve všech jejích denominacích a prosíme Tě za ni. Prosíme za všechna bohoslužebná shromáždění. Prosíme Tě, buď svým duchem přítomen i dnes zde, mezi námi. Očekáváme, Otče, na Tebe. Amen
V rychle se měnící době se setkáváme s novými slovy a novými pojmy, často vyjadřovanými jen prostřednictvím zkratek. Dříve byla běžná praxe, že i zkratky cizích slov se hláskovaly česky, např. pro Spojené státy americké se vžilo české hláskování USA; júesej by znělo neobvykle. Leč móda se mění, zkratky se běžně hláskují anglicky, byť někdy chybně. Zkrátka je to móda, vzniká tak imidž. A tak já, ač s určitým vnitřním přemáháním, se teď zastavím u jedné takové zkratky: VIP, či - jak se běžně hláskuje: V.I.P. -very important person - velmi důležitá osoba, či asi v češtině by lépe znělo velmi důležitý člověk. Setkáváme se s ní často, sportovní stadióny mají V.I.P. vstupy, v kulturních zařízeních bývají V.I.P. salónky apod. Kdo však je velmi důležitý, že spadá do jakési zvláštní třídy či skupiny lidí? A nevyhnu se myšlence, že by se zde možná hodilo použít slovo kasta.
Při volbách mají všichni jeden hlas. Nicméně často po volbách ti, kdo byli do funkcí zvoleni či pak jimi do různých úřadů vybráni, se za ty velmi důležité považují a tak si počínají; někdy si tu svou důležitost vymáhají i s patřičnou dávkou arogance. Nezapomenutelnou pro mne zůstává příhoda, která se odehrála na Sečské přehradě asi před 60 lety. Komunistický ministr se vydal na loďce s udicemi pytlačit. Dorazil k němu v jiné loďce místní porybný a nekompromisně na ministrovi vyžadoval, aby mu udice vydal. Ministr mu s patřičnou dávkou arogance a namyšlenosti řekl, kdo je. Porybný odpověděl obdobně a při tom zdůraznil, že na vodě má své úkoly on a nikoli ministr školství. Možná i díky rozdílu ve fyzické výbavě zůstal ministr na své loďce bez rybářských prutů. Jak naložil s informací, že si je může druhý den vyzvednout na Místním národním výboru, to už jsem se nedověděl.
■
Čtený text z listu Židům jakýsi náznak určité hierarchizace obsahuje. Je zde řeč o těch, kteří nás vedli a kázali nám Boží slovo; máme se inspirovat jejich životem a vírou. V tomto textu můžeme vidět i určitou biblickou motivaci pro katolická blahořečení a svatořečení. V době, kdy se k nám zprávy z církevního světa jen obtížně a málo dostávaly, jsem měl možnost tak nějak zpovzdálí sledovat svatořečení polského františkána Maksymiliana Kolbe. Kolbe byl vězněn v Osvětimi - Březince. Když odtud jednou utekl jeden vězeň, bylo za to 10 vězňů odsouzeno k smrti hladem; mezi nimi byl i Franciszek Gajowniczek, otec početné rodiny. Bratr Maksymilian usoudil, že Gajowniczek jako otec rodiny má před sebou poslání, považoval ho za důležitějšího než sebe sama a nabídl se trest smrti přijmout místo něho. K výměně skutečně došlo, Maksymilian Kolbe v koncentračním táboře zahynul a po válce se Franciszek Gajowniczek vrátil, ovšem jen k manželce. S dětmi se už nesetkal - nepřežily sovětské bombardování.
Počínání Maksymiliana Kolbe ukazuje, kde spočívá velikost člověka. On považoval druhého za potřebnějšího, důležitějšího než sebe sama. Ježíš říká: "Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký. Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží."
My lidé máme tendence uspořádávat, hierarchizovat. Sice už prvňáčkům je vštěpováno, že nemohou sčítat jablka s botami, ale při tom se běžně počítá prospěchový průměr, kdy se sčítají znalosti z matematiky, dějepisu, tělocviku atd. A tím se vytváří hierarchie, která pro vztahy mezi žáky dobrá není. My lidé jsme na zem stavěni jako spolupoutníci a nikoli jako konkurenti.
Zebedeovi synové, Ježíšovi učedníci Jakub a Jan, patřili v hloučku dvanácti mezi nejvýraznější. Třeba se, moderně řečeno, takovými VIP cítili a chtěli jimi být navždy. V Markově evangeliu (10.35-45) čteme: Přistoupili k Ježíšovi Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?" Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě." Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena." Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
Tento příběh zaznamenal i evangelista Matouš (20.20-28); v jeho podání však není iniciativa na straně učedníků, nýbrž s ní přichází jejich matka. Hierarchizace, vydělování VIP nemá v Ježíšově vidění světa smysl. A On to potvrdil i tím, že sám se dal pokřtít, jako jeden z mnoha. Lukáš (3.21,22) o tom stručně svědčí: Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něho v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Rád vzpomínám na dva biblické studijní pobyty u dolnorakouského Heiligenkreuzu, kde přednášeli američtí profesoři. Vztah učitel - student platil v posluchárně, ale třeba po jídle na obsluze myčky a uklízení nádobí se profesoři podíleli stejně jako posluchači - a vytvářely se při tom žádoucí vztahy.
Při čtení Pavlových pastýřských epištol stojí za to sledovat vztah mezi Pavlem a adresáty listů. Pavel nepochybuje o tom, že je pro ně velmi důležitým - jako učitel, jako ten, od něhož slyšeli evangelium, kdo jim pomohl nastoupit cestu za Kristem. Avšak zároveň čtenář nezůstává na pochybách, že Timoteus, Titus i Filemon jsou velice důležitými pro Pavla. Pojem "velmi důležitý člověk" či "velmi důležitá osoba" má v biblickém pohledu na svět své místo, ovšem nikoli jako třídicí kritérium. Pavlovy pastýřské epištoly ukazují, že "být velmi důležitým" je reciproční, vzájemný vztah. A pro Pána Boha jsme všichni velice důležití. Dokázal to tím, že pro nás, pro všechny lidi, poslal na svět Pána Ježíše Krista. On zve k sobě a nabízí odpočinutí a prožívání plného života všem lidem. Boží láska - AGAPÉ - nesměřuje jen k někomu.
Připomněli jsme si některá Kristova slova. Neruší atribut "velmi důležitý", nicméně rozhodně nepřipouštějí vytváření hierarchie mezi lidmi. Tento atribut totiž patří všem lidem. Odpovídá biblickému svědectví o stvoření člověka k Božímu obrazu a o obnově vztahů Kristovým prostřednictvím. Tato skutečnost se stává východiskem i pro tvoření vztahů mezi lidmi. Lidé kolem nás, s nimiž se setkáváme, jsou pro nás velmi důležití. Vždyť v druhých lidech se setkáváme s Kristem. Jeden druhému jsme darem od Boha. A, jak už jsme si připomněli, v Božích očích jsme všichni V.I.P či VIP. Jsme jimi i ve světě raněném různými hrozbami, ve světě zmítaném lidským hříchem, nenávistí a agresívností. Ke všem nám lidem směřuje Jeho láska, na všech nás Mu záleží, pro nás všechny přišel na svět Spasitel Ježíš Kristus.
Děkujeme Ti, Otče náš, jeden za druhého. Děkujeme, že pro Tebe jsme všichni důležití. Děkujeme, že se můžeme jeden za druhého modlit, že můžeme k Tobě přicházet s problémy a bolestmi svými i druhých lidí, těch nám blízkých, i těch vzdálených, o jejichž utrpení se dovídáme ze sdělovacích prostředků. Myslíme především na lidi z Ukrajiny. Prosíme Tě za ně, prosíme za ty, kdo tam žijí v ohrožení života i za ty, kdo museli odejít. Prosíme, aby ti, kdo přišli do naší země, zde našli dobrý azyl. ■ Prosíme, aby ti, kdo rozpoutali tamní válku, si uvědomili hrůznost a nesmyslnost svého počínání.
Myslíme před Tebou na sestry a bratry v Kristu, kteří pro svou víru trpí. ■ Prosíme za nemocné, bezradné, osamělé, zarmoucené, prosíme za lidi v těžkých životních situacích. Prosíme Tě, aby radostná a osvobozující zvěst evangelia se šířila světem. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.
Prosíme, vyslyš naši společnou modlitbu: Otče náš, ...
Praha 11.02.2020; poslední úprava 12.6.2022