Uzdravení posedlého

Četli jsme jeden z novozákonních příběhů líčících uzdravení nemocného Ježíšem. Ježíš chodil a uzdravoval nemocné ... Plně se solidarizoval s lidmi, s nimiž se setkával a kteří měli problémy či bolesti. O tom svědčí evangelisté. V příbězích o uzdravení, které zaznamenali, však běžně jde ještě o něco jiného, jako třeba o příklady víry, o pravý smysl Dne odpočinutí atd. Uzdravení bývá spojeno s nabytím plného lidství, s návratem do společnosti. Uzdravení znamená pro uzdraveného zlomový okamžik. Často se odehrává v diskrétní atmosféře mezi ním a Ježíšem. Avšak ne vždy. Ježíšovo působení se netýká jen dílčích změn. On přišel spasit svět. V jednotlivých konkrétních situacích Jeho působení může vypadat jinak, než by odpovídalo našim představám.

Dnešní text nás vede do Zajordání, do krajiny Deseti měst, do blízkosti významného města Gerasy či možná spíše v souladu s podáním Matoušovým do jihovýchodního okolí Genezaretského jezera k městečku Gadaře, kde se Ježíš setkává s psychicky těžce postiženým člověkem. Ten v záchvatech šílenství měl ohromnou sílu, takže dokonce jeho zneškodňování pomocí řetězů bylo neúčinné. Našemu dnešnímu vyjadřování je poněkud vzdálený Lukášův způsob popisu příčiny psychické poruchy a jejího projevu ve chvíli, kdy nablízku byl Ježíš – Bůh sestoupivší v těle na zem; dnes mu asi moc nerozumíme a připadá nám zastaralý a nevědecký. Avšak nemysleme si, že my vše známe a všemu rozumíme. Pro vnímání rozumem neuchopitelných skutečností v naší civilizaci moc citu a schopností nemáme. A hovořit o tom, co leží mimo dosah rozumu, je vždy velice obtížné, není to každému sdělitelné a nutně je to poplatné praxi té které civilizace.

Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil." Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. (Lk.8.28-33)

Konverzace mezi Ježíšem a nečistým duchem nás vede k zamyšlení, zda tím, že zlo nepřijímáme jako něco, co reálně existuje, je nezlehčujeme, zda se nám tak neztrácí hrůznost hříchu. Těmito složitými záležitostmi se však teď zabývat nebudeme a pojďme v našem příběhu k tomu, co bylo možno vidět a popsat. Nemocný člověk byl uzdraven:

Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně (Lk.8:35)

Toto uzdravení bylo provázeno utopením stáda vepřů. Dnešní historiograf by asi mezi těmito dvěma událostmi – uzdravením posedlého a utopením stáda prasat – žádnou souvislost neviděl, jejich blízkou časovou následnost by považoval za náhodnou. Pro bezprostřední svědky však o souvislosti mezi nimi nebylo pochyb. Když dnešní člověk jejich svědectví přijme, asi ho hned napadne otázka: ?Muselo kvůli uzdravení dojít k takové ekonomické škodě? ?A jak k tomu ta nevinná zvířata přišla? Ježíš přišel především mezi Židy, pro něž prase bylo nečisté zvíře. To, že zde bylo chováno stádo prasat, se vysvětluje tím, že v Dekapoli žilo hodně pohanů, mnozí z nich byli přistěhovalci z jiných částí Římského impéria, zvláště z Řecka. Starověký Žid vnímal prase jako nečisté, tedy negativně. Proto mu ho asi líto nebylo. Systémově tehdy ještě lidé neuvažovali, takže představa byť nečistého prasete jako integrální složky božího stvořitelského díla ještě lidem byla cizí. A pro Židy uhynutí nečistých prasat ekonomickou škodou neznamenalo. Ježíš však přišel pro všechny lidi. Proto stojí za pozornost evangelistova zpráva o reakci místních lidí, pro něž jistě prasata představovala nemalou hodnotu: Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Údiv, zvědavost, bázeň přecházející ve strach ze změny, z toho, co by mohlo v Ježíšově přítomnosti následovat. Obvinění a odsouzení pro ekonomickou škodu však v evangelistově popisu události nenacházíme.

Uzdravení posedlého nebylo událostí, která by se týkala jen jeho. Na okolí měla zřetelný dosah, my bychom zde přirozeně viděli ekonomickou ztrátu, mající přirozeně i negativní ekologické a sociální důsledky: došlo k dočasnému znečistění vody v jezeře, pasáci ztratili zaměstnání, lidé – byť cizinci – přišli o potravu. Ježíšovo působení se neomezuje jen na uzdravené jednotlivce. Má širší, lze říci systémový dopad. A je pozoruhodné, že ten u gerasenských či gadarenských vyvolal bázeň a strach, a nikoli přímé protesty či odmítání.

Dnešní svět je charakterizován některými vážnými ohroženími lidského života a civilizace, jakými je např. stav a vývoj životního prostředí či růst světového terorismu. Ježíš nabízí řešení: Zve na svou cestu. Můžeme v tom vidět utopii, to ostatně není nic špatného. Je to směrník, k němuž bychom se měli orientovat, který ukazuje, jak máme žít a jednat, oč má smysl se snažit. Jistě, bez Boží odpovědi, bez Jeho přiznání se k našemu úsilí by šlo svým způsobem o marnou snahu. Avšak Bůh je stále při díle. Na Jeho díle, na lidech, na přírodě mu stále záleží. Slyší modlitby svých věrných, modlitby v tichosti, modlitby vyřčené slovy i ty, které jsou vyjádřeny činy. V souvislosti s uvažováním o dnešním evangelijním textu je docela přirozené si uvědomit, že jakmile by lidé začali měnit v duchu evangelia své priority, přestávaly by fungovat základní mechanismy naší ekonomiky. Nadmíra aut beze sporu škodí přírodě, škodí životu. A výroba aut je přitom nosným českým ekonomickým odvětvím. ... Nebo zkusme domyslet, co by se stalo, kdyby lidé začali být čestní a poctiví. O zaměstnání by přišlo nejen většina soudců, policistů a pracovníků bezpečnostních agentur a služeb, nýbrž i nepřehledné množství lidí podílejících se na tvorbě nejrůznějších mechanických i elektronických – hardwarových i softwarových - zabezpečovacích zařízení, zámečníky počínaje a vysoce kvalifikovanými softwarovými specialisty konče. Ztráta prasat byla zanedbatelnou škodou proti zisku, jímž bylo uzdravení jednoho, či podle Matoušova podání dvou, duševně těžce nemocných a nebezpečných lidí. Lidé v okolí se ovšem báli, nechtěli tímto směrem pokračovat.

Přenesme se nyní v duchu ze starověké Gadary do naší aktuální situace. Položme si otázky: ?Znamená pro nás více naše zdánlivě jakž takž fungující ekonomika nebo Boží vůle? ?Ctíme více současný kapitalismus či Hospodina Zástupů – Boha Stvořitele a milujícího Otce? Nutnost měnit zaběhanou ekonomiku by byla nedůležitá v porovnání s tou úžasnou změnou, jakou by znamenalo mohutné obracení se lidí ke Kristu. Avšak asi i mezi křesťany je v podvědomí z takové změny strach. Raději si říkáme, že něco takového je nereálné, že lidé jiní nebudou – a Pánu Bohu upíráme moc konat divy. Ježíš činí velké, nové věci. Vyzývá k pokání – ke změně myšlení a jednání, ke změně priorit a vnímání hodnot.

Uzdravený odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš (Lk.8.39b). Dělal tak navzdory tomu, že spoluobčané by raději za celou událostí udělali tečku, že žádnou novou skutečnost do svých životů nechtěli. Evangelium znamená úžasné obohacení, naplnění životů. Je poselstvím lásky, úcty, respektu, smyslu života. Avšak není něčím, co by uspávalo či vedlo do nehybných vod. Evangelium vede k aktivitě. K té patří jeho šíření, a patří k ní i práce na přetvoření ekonomického sytému. Je jasnou výzvou k pokání, k změně myšlení a jednání, k rozhodnému vykročení za Kristem. Evangeliu je cizí jakýkoli relativismus. Ví, že Bohu na člověku záleží, na jednom každém z nás. Ví, že mu záleží na celém stvoření. Proto Bůh poslal na svět Ježíše Krista, který je Cestou, Pravdou i Životem, jak čteme v Písmu ve známém 6. verši 14. kapitoly Janova evangelia. V jazycích, užívajících u podstatných jmen člen, je zde použit člen určitý, např. v anglickém překladu krále Jakuba čteme I am the way, the truth, and the life. (Já jsem ta cesta, ta pravda a ten život.) Nejde tedy o nějakou cestu, o jednu z cest, nýbrž o jednoznačně určenou cestu, pravdu, život. To je On, náš Pán a Spasitel, a zároveň náš Přítel a Bratr Ježíš Kristus, který s láskou zve: Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. Já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly (J.10.9,10b).

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že bereš na sebe naše viny, naše bolesti a těžkosti, že činíš vše nové a nás zveš k novému, plnému životu. Děkujeme Ti, že nám ukazuješ, kde jsou pravé hodnoty, kam má smysl orientovat osobní snažení a usilování. Prosíme Tě o pevnou víru, že stojí za to zřeknout se všech překážek v cestě za Tebou a ve výhledu k Tvému království, které v Tobě a skrze Tebe vstupuje i na tento krásný svět. Amen