Soud a milost

Vstupní slovo 1.J.4.7-10:

Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Čtení Mt.24.3-27,29-31,36-44:

Když (Ježíš) seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!" Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec. Když pak uvidíte `znesvěcující ohavnost´, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu; a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny. Tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, tu je Mesiáš nebo tam´, nevěřte! Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to už předem. Když vám řeknou: `Hle, je na poušti´, nevycházejte! `Hle, v tajných úkrytech´, nevěřte tomu! Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. - Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.

30  Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým. - O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Text Mt.12.31,32:

Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

Závěrečné čtení Zj.22.1-5,21:

A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.  -  Milost Pána Ježíše se všemi.

Boží soud je pojem, který se téměř ztratil nejen v běžném jazyce, nýbrž i v jazyce církevním či teologickém. Dnešní čtení z 24. kapitoly Matoušova evangelia, nazývané evangelijní apokalypsa, nám jej však připomíná. A to ne nějak akademicky. Přináší hrozný, děsivý obraz budoucnosti, k níž svět a lidstvo spějí, či ● mohou spět. Ukazuje strašnou zkázu země. Nebudou při ní zničeni všichni. Pro někoho je naděje. Ti, kdo mají být spaseni, budou po bolestech a utrpení ze země vzati a dokončení hrůz uchráněni. Lidský hřích už dosáhl takové míry, že už to dál nešlo, že - antropomorficky řečeno - Bohu už došla trpělivost. Je tu podobnost s dobou, kdy žil Noe, kdy prostřednictvím potopy Bůh učinil přítrž rozmáhajícímu se hříchu. Starozákonní potopa neznamenala jen zkázu, nýbrž i očištění, obnovení stvoření.  V evangelijní apokalypse čteme, jak na svět přichází Boží soud a s ním záchrana věrných v druhém Kristově příchodu, tedy nastolení nového pořádku věcí, návrat k bezhříšnému rajskému stavu.

O Božím soudu čteme i v další kapitole Matoušova evangelia, kde je zapsáno známé podobenství o posledním soudu. Na jedné straně jsou odsouzení, na druhé zachránění. Kritériem je jednání vůči lidem v nouzi. Pro mnohé na té i oné straně je výsledek soudu překvapením. V tomto podobenství, podobně jako v evangelijní apokalypse, nemáme důvod nevnímat obě skupiny, tedy na jedné straně odsouzené, na druhé straně zachráněné, jako srovnatelně velké.

Soud je důsledkem hříchu. A soudu se týkají i čtená slova z 12. kapitoly Matoušova evangelia (v.31,32):  "Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." Zde skupina těch, jimž nebude odpuštěno, tedy kteří nutně ponesou důsledek hříchu, se jeví jako docela okrajová. Co je "hřích proti Duchu svatému"? Jinde v Písmu se o něm nemluví. Snad mu můžeme rozumět jako vědomému odmítnutí či znevažování Boží milosti, jako uvažování "Mohu jednat špatně, Bůh mi stejně odpustí". Všechno ostatní bude odpuštěno. Martin Komárek ve své knize "Bůh nezná budoucnost" (Praha, Prostor 2008) v této souvislosti klade otázku, zda se tedy setkáme  v nebi třeba i s Hitlerem. - Z dvou zločinců ukřižovaných s Ježíšem jednomu bylo odpuštěno - tomu, který na kříži uvěřil a vyznal svou vinu, druhému nikoli - ten se však na kříži vědomě rouhal.

Je před námi Boží soud, vyvážené rozdělování zachráněných a odsouzených, či je Boží milost tak veliká, že až na nějakou marginální skupinu bude odpuštěno všem, tedy téměř všichni budou zachráněni? Asi není snadné vyvarovat se kladení takovýchto otázek, nicméně ony mají zůstat nezodpovězeny. Písmo svědčí o tom, že čas spěje, že dějiny směřují k jakémusi úběžníku, o němž víme, že znamená Kristovo vítězství, avšak konkrétní představu o něm nemáme. Víme, že Boží láska, Boží odpuštění přesahují všechny naše možné představy. Víme však také, že Bůh má v ošklivosti jakýkoli hřích, že nic nečistého, nesvatého nemá v Božím království místo. Vytvářet si konkrétní, hmatatelné představy Boží budoucnosti není na místě. V Desateru čteme (Ex.20.4-6): "Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání." My jsme vyzýváni k lásce k Bohu i k bližnímu, k plnění Boží vůle, k následování Krista. Imperativ nevytvářet si modely oné budoucnosti, která sahá za hranice tohoto světa, má hluboký smysl v tom, že jde o věci, které my lidé na tomto světě nemůžeme pochopit. Boží budoucnost totiž přesahuje naše zkušenosti i představy, přesahuje naši lidskou omezenou logiku, která je sice prověřena každodenní zkušeností - jenže teď uvažujeme o věcech, které se oné každodennosti vymykají, které jdou až za obzor našeho rozumového a o zkušenost se opírajícího poznání. Boží odpouštějící láska a Boží soud - to se v naší logice nedá současně pochopit, a přesto obě tyto skutečnosti patří nerozlučně ke křesťanské víře. Boží láska, vyjádřená především v Ježíši Kristu, je zářící konstanta, která dává smysl a náplň našim životům. Ta záře vynikne na pozadí Božího soudu. Jak ten bude konkrétně vypadat, nevíme a ani vědět nemáme; není to naší věcí. Biblické svědectví o něm je vybídkou k vzepření se zlu, k nasazení pro dobro. Jistota Boží lásky vede výhledu směrem k Božímu království. Tam pro zlo, pro hřích není místo. Kde se projevuje ovoce Ducha sv., vstupuje Boží království do tohoto světa. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal.5.22,23). Věčnost můžeme prožívat již na této zemi, sdílejíce při tom Pavlův výhled (1.Kor.2.9): "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují."

Boží milost a Boží soud. To jsou dvě důležité skutečnosti. Ze statického hlediska je můžeme vnímat paralelně vedle sebe - a případně uvažovat o jejich logické neslučitelnosti. Jenže víra v Krista, cesta za ním vnáší do našich životů radostnou dynamiku, orientuje nás k Jeho konečnému vítězství, k Božímu království, takže můžeme spolu s apoštolem Pavlem vyznat (Ř.8.38,39): Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Amen.