Den odpočinutí

 

 

Vstupní slovo: Mt.11.28-30 (Kr.): Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké

Čtení ze SZ (1): Gn.1.31-2.3 (B21): Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

Čtení ze SZ (2): Ex.20.1-5a,7-17 (Ek)

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.

5  Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. ...[7] Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."

 

Evangelium: Mk.2.23-28

Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"

27  A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

28  Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."

 

Závěrečné slovo: 1.Pt5.6,7,10ac,11a,14b,11b: Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu. Amen.

 

Písně:

441  Svatá doba, Páně den

178  Krásná je modrá obloha

442  Pane, dnešek je den chvály

346  Buď Tobě sláva

443  Přijď, králi věčný náš

 


Děkujeme Ti, Otče náš, za tento den, Den Páně, Den odpočinutí. Děkujeme Ti za možnost přerušit všední rytmus života a orientovat své mysli a svá srdce vzhůru, k Tobě. A v tomto období myslíme na blížící se Velikonoce, na Kristovu oběť za naše hříchy, na Tvou lásku k nám a zájem o nás a o celé stvoření. Děkujeme Ti, že velikonoční poselství nekončí křížem, nýbrž vrcholí poselstvím o slavném Kristově vzkříšení, o Jeho vítězství nad zlem a smrtí.

Děkujeme Ti za Tvůj Zákon, který nám ukazuje, jak máme žít, abychom prožívali plné lidství, abychom ve světě plnili své poslání a prožívali radost z toho, že jsme Tvými dětmi, že Tobě na nás, na jednom každém z nás osobně záleží.

Děkujeme Ti za Církev a prosíme Tě o požehnání pro ni. Prosíme, buď svým Svatým Duchem přítomen v jejích bohoslužebných shromážděních, prosíme, aby v nich zaznívalo jasné slovo evangelia. Prosíme Tě, aby se tato osvobozující zvěst o Tvé lásce, o Tvém zájmu o stvoření a o smyslu bytí šířila světem.

Amen

(5. postní neděle 2012)

 

Četli jsme text známý jako Desatero Božích přikázání. Jako o deseti slovech o něm čteme v Ex.34.28 a v Dt.10.4, nicméně významových sloves použitých v rozkazovacím či přikazovacím smyslu zde najdeme dvanáct. Gramatická forma použitá v jednotlivých překladech se liší. Ani v běžném životě příkaz nebývá vždy vyjádřen rozkazovacím způsobem a na druhé straně rozkazovací způsob nemusí vždy znamenat příkaz či rozkaz. Představme si nadřízeného, který posílá svého pracovníka na služební cestu a říká mu: "Projednej ty a ty body smlouvy, a až to bude hotové, zajdi si posedět na městskou horu do výletní restaurace a vlakem v 15 hodin se vrať domů." Kdyby místo rozkazovacího způsobu zde použil obyčejný oznamovací způsob spojený s budoucím časem či modálním slovesem, "Projednáš ty a ty body smlouvy, a až to bude hotové, můžeš si zajít posedět na městskou horu do výletní restaurace a pak vlakem v 15 hodin pojedeš domů," mělo by jeho sdělení stejný význam. Při tom ● projednat smlouvu zaměstnanec musí - to je skutečně příkaz, ● jít posedět na kopec do restaurace je jen dobře míněná rada, a tedy žádná povinnost, nýbrž informace o tom, co je dobré, co stojí za to, a konečně ● určený vlak pro návrat vyjadřuje dobu, kterou zaměstnanec může vykazovat jako strávenou na služební cestě.

V živých jazycích se někdy liší způsob tvoření rozkazovacího způsobu v kladné a v záporné větě. V záporu bývá imperativ málo obvyklý. Tak i ve čteném ekumenickém překladu deset příkazů v záporném tvaru je vyjádřeno pomocí budoucího času, kdežto zbývající dva v kladném tvaru slovesa pomocí rozkazovacího způsobu. Kromě příkazu úcty k rodičům jde o výzvu pamatovat na den odpočinku. A nad tou, tedy v našem evangelickém číslovaní nad čtvrtým přikázáním, se budeme dnes blíže zamýšlet.

Příklad s vysláním zaměstnance na služební cestu odpovídal situaci, kdy se oba zúčastnění znají, kdy jeden ví, co od druhého může očekávat. Slepě poslušný zaměstnanec, který by o nadřízeném nic nevěděl, by si mohl myslet, že jít posedět do restaurace je zrovna tak jeho povinností jako projednat smlouvu, a ač by se mu třeba nechtělo, tak by tam šel. (V takovémto případě by si ovšem asi netykali.) Tedy totéž sdělení nemusí být interpretováno stejně, záleží na vztahu jeho autora a adresáta, tedy na vztahu subjektu a objektu.

A my teď máme před sebou text s dvanácti rozkazovacími slovesy, jímž k člověku, ke stvoření, mluví sám Stvořitel. Žádný obdobný vztah mezi autorem a jeho dílem jinde nenajdeme. Snad jakousi snahu po jeho vytvoření můžeme najít v dílech science fiction, například v některých povídkách Isaaka Asimova, či i v Čapkově R.U.R., v nichž jde o vztah tvůrce - člověka, konstruktéra, a jeho díla - oživeného robota. Nicméně přes velkou myšlenkovou hodnotu zmíněných literárních děl ● inspiraci pro uvažování o Božím vztahu k člověku v nich hledat nemůžeme.

Člověk obdařený svobodnou vůlí dostává v Desateru základní pravidla pro jednání. Dovídá se, co je a co není dobré a správné. Dobré a správné je přijímat sedmý den, den odpočinku, jako svatý. ¿Co to však znamená?

Ve starém Židovstvu se vytvořila složitá a přísná pravidla, jak Den odpočinutí světit. Ta způsobila, že se sobota stala spíše břemenem než radostí. Ježíš, ten, který přišel naplnit Zákon, oněm násilně a uměle vytvořeným pravidlům o sobotě nevyhověl. Jasně ukázal, že smysl sedmého dne je jinde než ve složitých a zotročujících pravidlech pro nicnedělání. V povědomí učitelů a vůdců židovského národa totiž chybělo to podstatné, co zdůrazňoval Ježíš: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. A v tomto duchu můžeme uvažovat obecně o poslání Božích přikázání. Lidská svobodná vůle je úžasnou skutečností v Božím stvořitelském díle. Člověk ovšem nemusí tápat; dostává od svého Stvořitele směrníky ukazující, jak má jednat, co je dobré a co je špatné. Tyto směrníky jsou obsahem Desatera Božích přikázání.

Jedním z nich je právě i výzva k svěcení sedmého dne. Přečtu ji ještě jednou, tentokrát z překladu Bible 21:

Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.

Při opakování Zákona, v Deuteronomiu, se odůvodnění svěcení sedmého dne nespojuje se stvořením, nýbrž s vyvedením z Egypta:

Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den.

V obou případech smysl sedmého dne, dne odpočinutí, je spojován s Božím vztahem ke stvoření; ve znění uvedeném v Exodu jde o stvoření jako celek, kdežto v Deuteronomiu jde speciálně o jednu jeho část, o Boží vyvolený lid. Den odpočinutí vyjadřuje, že Bohu na stvoření záleží, že mu záleží na Jeho lidu, tedy, z pohledu Nové Smlouvy, že mu záleží na Církvi.

Bůh viděl, že vše, co učinil, je velmi dobré. Písmo svědčí o tom, že Bůh po šesti stvořitelských dnech sice odpočinul, ale neupadl do jakési pasivity. Ježíš o něm vyznává (J.5.17): "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." Nicméně i k Boží aktivitě patří zastavení, odpočinutí, snad můžeme říci, že při tom jde i o vyjádření Boží radosti z toho velmi dobrého, co učinil. Tak můžeme rozumět slovům, která jsme dnes četli z knihy Genesis. Sedmý den, den odpočinutí, je dnem radosti ze stvoření, dnem, kdy můžeme ●  odpočívajíce od každodenních povinností ● obracet své mysli vzhůru a prožívat vztahy, s druhými lidmi, s přírodou. Je dnem zastavení, příležitostí usměrnit naše usilování a směřování. To je potřebné. V této souvislosti mi přicházejí na mysl Komenského slova: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." Přikázání světit sedmý den vyjadřuje, že my nemusíme kvaltovat, že se smíme zastavit, zamyslet, ztišit, obrátit svou mysl vzhůru, prožívat tajemství života, tajemství stvoření. Osvobozuje od jha každodenních povinností. Den odpočinutí je tak důležitou součástí řádu stvoření.

 

Během historie byl smysl Božích přikázání zkreslován a deformován. Ona nejsou omezujícími nařízeními despotického boha, nýbrž jsou dobrými radami, jimiž láskyplný nebeský Otec upravuje vztahy, a tak vede ke svobodě. Desatero je jádrem Zákona - toho s velkým "Z". Ježíš Kristus jej přišel naplnit. Desatero je tak směrníkem k završení Božího stvořitelského díla spasením, směrníkem ke Kristu. On se staví proti dezinterpretaci a zneužívání Zákona a ukazuje na jeho skutečný smysl. Před delším časem jsem četl výklad Desatera nadepsaný "Deset velkých svobod". Žít v souladu s Božími přikázáními přináší svobodu. Zákon se koncentruje v přikázáních lásky: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Miluj svého bližního jako sám sebe (Mk.12.30,31 - Bible 21). Láska a svoboda spolu úzce souvisejí.

Na památku největší události dějin - <slavného Kristova vzkříšení, k němuž došlo ráno prvního dne po sobotě> - většina křesťanů přijímá v sedmidenním cyklu jako Den odpočinutí právě první den po sobotě, neděli, jejíž název v některých živých jazycích tomuto významu odpovídá. Místo naší NEDĚLE, etymologicky vyjadřující pasivitu, nicnedělání, je v ruštině VOSSKRESENJE - vzkříšení, či např. v italštině DOMENICA - den Páně. ● Den odpočinutí je vzácnou příležitostí přerušit ono každodenní kvaltování a nenahrazovat je jiným kvaltováním, nýbrž zastavit se, obrátit svou mysl vzhůru, modlitebně se soustředit a myslet na Boha Otce Stvořitele a celé jeho krásné dílo, prožívat radost ze spasení. Boží zájem o nás, vyjádřený především v Kristu, je úžasnou skutečností v našich životech. Všední starání ji však z našich myslí vytlačuje. Sedmý den se můžeme soustředit na to nejdůležitější. Ve svém horském kázání náš Pán říká (Mt.6.25-34):

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

A tak odložme v Den Páně každodenní starání a obraťme své mysli vzhůru k nebeskému Otci, který v Kristu sestoupil k nám lidem, abychom mohli plně prožívat své časné životy s výhledem k slavné Boží věčnosti.

 

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že nám ukazuješ pravý význam Božího zákona. Děkujeme za dar neděle, Dne odpočinutí, a prosíme Tě, řiď naše myšlení i jednání tak, abychom tímto darem nemrhali, ale v dobrém jej užívali pro náš osobní vnitřní růst i pro šíření Tvého evangelia.

Amen.