Sčítání

Vstup.:    Ř.8.28a,31b (B21)   

SZ čtení:  1.Par.21.1-8

NZ čtení:  Ef.6.10-17

Závěr.:    Mt.6.31-33,28.19,20, 1.Kor.13.13

Ř.8.28a,31b (B21):

Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. Když je Bůh s námi, kdo proti nám!?

1.Paralipomenon 21.1-8:

Proti Izraeli pak povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izrael. David tehdy řekl Joábovi a velitelům vojska: "Jděte, sečtěte Izrael od Beer-šeby až po Dan. Potom se vraťte a sdělte mi jejich počet." Joáb ale namítl: "Hospodin kéž rozmnoží svůj lid nastokrát! Můj pane a králi, nejsou to snad všechno tvoji poddaní? Proč to chce můj pán udělat? Proč má být na Izrael uvalena vina?" Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se vydali projít celý Izrael. Když se vrátil do Jeruzaléma, předal Davidovi seznam lidu: Celý Izrael čítal 1 100 000 bojeschopných mužů; Juda čítal 470 000 bojeschopných mužů. Joáb ale mezi ně nezapočítal Leviho a Benjamína, protože se mu králův rozkaz příčil. Ani Bohu se ten rozkaz nelíbil, a tak udeřil na Izrael. "Spáchal jsem veliký hřích!" volal pak David k Bohu. "Prosím tě ale, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák."

Ef.6.10-17:

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´.

Mt.6.31-33,28.19,20:

Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

2.Kor.13.13:

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi námi. Amen

Písně 189   Hrad přepevný

      426   Tvá, Pane Kriste, věc to je

200   V Tvé síle

      427   Pro Krista v boj

      484   Buď žehnán svazek ten

Čtený starozákonní text nás přivádí do doby krále Davida, do časů, kdy se lid izraelský zabydloval v zaslíbené zemi a vedl boje proti místním národům. Ač šlo o zemi zaslíbenou, tedy Bohem zaslíbenou, David podlehl Satanovu našeptávání a rozhodl se udělat si představu o bojové síle svého lidu, a proto nechal sečíst bojeschopné muže. Podle paralelního textu z 2. knihy Samuelovy toto našeptávání bylo důsledkem Božího hněvu vůči Izraeli. ● David jakoby sám úplně zapomněl na svou rannou zkušenost, kdy v Boží síle - navzdory všem odhadům a kalkulacím - zvítězil nad pelištejským obrem Goliášem. A také jakoby zapomněl, že stojí v čele Božího lidu, že celé dobývání Zaslíbené země není bojem jako jiné boje, a tedy se vymyká obvyklé válečnické praxi. Rozhodl se udělat inventuru svých sil, aby mohl kalkulovat, zda a jak vést boj. Alternativou zřejmě pro něho byla rezignace - rezignace na přijetí Božího zaslíbení. Sčítání beze sporu vyžadovalo velké prostředky a hodně času schopných lidí. Pověřil jím předáky lidu, mezi nimi i svého skvělého, tvrdého a nekompromisního vojevůdce Joába. Tomu se ovšem královo nařízení vůbec nelíbilo. Na rozdíl od Davida si v této situaci uvědomoval, že mají vést boj v síle Hospodinově, a tak že nejde o počet bojovníků, o měřitelné parametry vojska, nýbrž o věrnost Hospodinu. Nicméně královský příkaz je královský příkaz, a tak se sčítalo. Příkaz byl splněn z velké části, avšak nikoli 100procentně: kmeny Levi a Benjamin sečteny nebyly. Joáb a jeho druhové si s plnou vážností uvědomovali, že tady David šlápl vedle. A nakonec to došlo i samému Davidovi: "Spáchal jsem veliký hřích!" volal pak David k Bohu. "Prosím Tě ale, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák." (1.Par.21.8 - B21). Trestu za tento hřích se David nevyhnul.

Jak rozumět starozákonním zprávám o bojích Božího lidu, to zůstane asi vždy aspoň zčásti nezodpovězenou otázkou. Jako křesťané stavíme na evangeliu Ježíše Krista, nazývaného též Knížetem pokoje. Evangelium je obsaženo v Novém Zákoně. Součástí evangelia je mír, pokoj, nenásilí. Nový Zákon ovšem na Starý Zákon navazuje, Ježíš sám jej znal a četl ● a vyznává, že nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit. V přijímání starozákonních zpráv o válčení nám velice pomáhá apoštol Pavel. Svému blízkému spolupracovníku Timoteovi píše: Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky (1.Tim.6.12). A ve čteném textu z listu do Efezu píše o boji, jímž procházejí křesťané, jímž prochází církev. Starozákonní příběhy o bojích jsou jakýmsi předobrazem duchovního boje, boje víry, a pro tento křesťanský boj má co říci i Davidova a Joábova zkušenost. Ukazuje, že kalkulace, kvantifikování síly, k boji Božího lidu nepatří.

Protagonisty našeho starozákonního příběhu jsou David a Joáb. Joáb byl zkušený a kvalifikovaný vojevůdce a měl důležitou zkušenost s bojováním v síle Hospodinově. Na králi Davidovi spočívala hlavní odpovědnost za celý izraelský lid a při tomto pocitu odpovědnosti dost pochopitelně chtěl vědět, na co si může troufnout. Nechtěl dělat nezodpovědná rozhodnutí. V našem příběhu však onu odpovědnost bral, moderně řečeno, příliš sekulárně, zapomněl na vertikální rozměr existence člověka a národa, v jehož čele stál, nepočítal s Hospodinem. ● Určitou analogii těchto dvou úloh můžeme hledat a nacházet i u Božího lidu Nové smlouvy. > Duchovní vedení, kázání evangelia na straně jedné, > správa církve na straně druhé. Pokušení kalkulovat, aplikovat pozemské prognostické metody na církev a její budoucnost je veliké. V kontextu dnešního způsobu myšlení a uvažování o světě je snad docela přirozené situaci zmapovat a kvantifikovat. Samo o sobě to nemusí znamenat hřích, porovnatelný s oním Davidovým. Jde však o váhu, která je takto získaným informacím přikládána. Je totiž třeba stále pamatovat na to, že zatímco všechny tyto údaje se dějí <> ve smysly poznatelném světě, vlastní poslání církve jej přesahuje. Kdyby měla být její cesta běžnými prostředky popsatelná a předvídatelná, ztrácela by církev své poslání. Její budoucnost nezávisí na způsobech financování jejího provozu ani na jiných ekonomických parametrech, záleží na věrnosti Kristu. Církev je dílem Božím, jak po dvou tisíciletích potvrzuje úvaha moudrého farizea Gamaliela, zapsaná v závěru 5. kapitoly Skutků apoštolských na adresu apoštolů: "Pochází-li toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit - nechcete přece bojovat proti Bohu."

Už delší dobu významným politickým a společenským tématem jsou církevní restituce. A je to téma velice komplikované, jehož optimální řešení se asi najít nedá. Velice sympatické je, že jednotlivé církve našly cestu ke konsensu a že došlo i k dohodě s vládou. V dnešní rozhádané době, kdy se téměř každý chce zviditelnit, to bylo něco úžasného. Tento stav však netrval dlouho a objevilo se cosi divného, temného, jakoby z některých politických kruhů vyvstala přímo snaha nedohodnout se. V takto rozvířené situaci je pochopitelné, že se v křesťanských církvích uvažuje o tom, co bude, až dojde k nějaké změně stávajícího stavu, ať už k té dohodnuté nebo k nějaké jiné. Uvažuje se, kalkuluje se. Ti, kdo jsou zaměstnáni správou církve, hledají správné řešení. Je to situace jiná, než byla Davidova. David nemusel hledat správné rozhodnutí, on měl vědět, že jím je spoléhání na Hospodina. Sestry a bratři odpovídající za chod církví musejí odpovědi na možnosti a varianty nabízené ze strany státu hledat a nacházet. Ale přesto do této dnešní situace má Davidova sčítací zkušenost hodně co říci. Být věrnými Hospodinu, jít za Kristem, to je to opravdu důležité. Důležitost světských zákonů, týkajících se hospodářského zajištění církví, či obecněji upravujících postavení církví v našem státě, je nepoměrně menší. Bojuj ten dobrý boj víry ... (1.Tim.6.12) Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. (Ef.6.12,11). Jsme volání k boji, k zápasu se zlem. K tomuto duchovnímu je třeba sil. Pán Bůh je svým věrným dává, ale nikoli neomezeně, a tak by se neměly vyčerpávat v záležitostech méně důležitých. David, místo aby hledal sílu u Hospodina, tak sčítal bojeschopné muže, a tak zhřešil. ¿Nesnažíme se i my v naší církevní praxi o různá kvantitativní vyjádření, např. o návštěvnosti bohoslužeb, počtu křtům účasti u Večeře Páně apod., která nejen že mohou zbytečně vyčerpávat, ale i zavádět na scestí? Třeba by ony číselné údaje, kdyby nebyly zjišťovány a registrovány, spontánně rostly.

Zkušenost říká, že při cestě po úzké lávce nebo v případě provazochodce jdoucího po laně to chce nerozptylovat se tím, co je momentálně vlevo či vpravo, nýbrž je třeba hledět k cíli. A tato zkušenost má co říci i pro cestu víry. ● Pán Ježíš říká: Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází (Mt.7.13,14). K udržení rovnováhy na této úzké cestě je dobré nerozptylovat se pohledem vlevo či vpravo, nýbrž hledět vpřed, na Krista, k cíli - k nebeskému království.

Žijeme v světadíle, jenž kdysi dostal přívlastek "křesťanský", avšak stále více se jeho obsahu vzdaluje. Evropa je dnes misijním polem. Naši sousedé, naši spoluobčané, kolegové, spolupracovníci potřebují slyšet evangelium. Svět se zmítá ve velkých problémech. Kristus nabízí jejich řešení. On vede k pokoji, k dohodě, ke spolupráci. On učí, že pravé hodnoty nejsou v moci, síle či majetku, ale v lásce, v nasazení pro pokoj, v odpouštění, ve sdílení s druhými. On zve k následování, k plně lidskému životu v harmonii s celým stvořením, směřující k pravému cíli, tam, kde bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit, hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno, tam, kde nebude noc, takže nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků (volně Zj.22.3-5).

Praha, březen a září 2013