Paradox Ducha

 

Vstupní slovo: Sk.1.7,8: (Ježíš řekl apoštolům:) Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Čtení ze SZ: 1. Král.3.5-9a:  V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát." Šalomoun odvětil: "Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Čtení z epištoly: 1.Kor.12.1-12:  Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.  Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.  Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet", a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", leč v Duchu svatém.  Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;  rozdílné služby, ale tentýž Pán;  a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.  Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.  Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,  někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,  někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.  To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.  Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 

Čtení z evangelia: J.16.8-15   On (Přímluvce, Utěšitel) přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:  Hřích v tom, že ve mne nevěří;  spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;  soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.  Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.  On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.  Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

Závěrečné slovo: Ef.6.18,23-24: V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny sestry a bratry. Pokoj vám i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.

 

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní sváteční bohoslužebné shromáždění. Děkujeme Ti za Církev, jejíž začátek o prvních letnicích po slavném Kristově vzkříšení si dnes připomínáme. Děkujeme Ti za Ducha svatého, který tehdy zvláštním, mocným způsobem sestoupil mezi shromážděné učedníky a kterého dáváš svým věrným; jehož prostřednictvím sám Kristus ve světě působí.

Prosíme Tě, nauč nás o Ducha svatého prosit, nauč nás na Něho očekávat. Prosíme Tě, aby se v Církvi uplatňovaly Jeho dary a projevovalo Jeho ovoce.

Vyznáváme, že často spoléháme na své síly a své schopnosti a nehledáme Tvou vůli, neočekáváme na Tvé vedení. Děkujeme Ti, že i přes tuto naši nevěrnost Ty jsi s námi, sestupuješ k nám a miluješ nás. Děkujeme Ti za Pána Ježíše Krista, v Němž jsi tak mocně projevil a projevuješ svůj stálý zájem nejen o nás lidi, nýbrž o celé stvoření. Děkujeme Ti za společenství s Ním, které můžeme mimořádným způsobem prožívat u Večeře Páně, k níž se dnes chystáme přistupovat.

Prosíme Tě o požehnání pro všechna shromáždění Tvé Církve. Prosíme Tě, buď svým svatým Duchem přítomen i zde mezi námi.

Amen.


Slavíme dnes Svatodušní neděli, svátek letnic. Připomínáme si seslání Ducha svatého na svět, nesmírně důležitou událost, která znamenala založení církve. Zároveň si připomínáme, že prostřednictvím Ducha sv., Ducha Utěšitele, je Kristus přítomen na světě mezi svými učedníky. Po svém vzkříšení a před svým nanebevzetím říká (Lk.24:49): "Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí s výsosti." Když žil v lidském těle, činil mocné skutky. A v době, kdy se Jeho pozemské působení blížilo k závěru, řekl svým učedníkům:  Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. (J.13.11-13).

Moc s výsosti. Činění velkých skutků. To je úžasné zaslíbení! Jistě, hrozí tak nebezpečí pýchy a zneužití moci. Avšak to by tam už nebyl Duch sv. Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání, píše apoštol Pavel galatským křesťanům (5.22). Tichost zahrnuje i pokoru. Na jedné straně moc, na druhé straně pokora. V tom je paradox Božího působení, paradox Ducha sv. Ježíš Kristus, pokorný Beránek Boží, (muž bolesti,) je definitivním vítězem. Ježíšovi nepřátelé tento paradox bezděky vyjádřili před křížem slovy: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže (Mt.27.42). Víme, že On zvítězil, avšak jinak, než odpovídá lidským představám. Boží působení se do lidské logiky nevejde. Působení Ducha sv. provázejí moc i pokora.

Prosba o Ducha sv. a neustálé očekávání na něho patří k vnitřnímu životu křesťana. Bůh skrze Ducha dává rozdílná obdarování. V letničních hnutích, zdůrazňujících dary Ducha, bývaly tradičně nejnápadnějšími dar mluvení jazyky a dar uzdravování. Uzdravování tvořilo i významnou část Ježíšových mocných činů v době Jeho pozemského působení. Tehdy prakticky neexistovala lékařská věda. Mnohé z nemocí, s nimiž si lidé tehdy vůbec nevěděli rady, dnes lékaři běžně léčí a pomáhají nemocným k uzdravení. Jiné nemoci si ovšem zas lidé vytvářejí – kouřením, alkoholizmem, drogami, znečišťováním životního prostředí, dopravními nehodami, uspěchaným způsobem života atd. A jsou tu i jiné bolesti, nespadající do kategorie zdraví a nemoci, které s sebou dnešní doba přináší, a k nimž mají co říci další dary Ducha sv. Apoštol Pavel ve 12. kapitole svého 1. listu do Korintu kromě jiných píše o darech proroctví a rozlišování duchů.

Proroctví není věštěním budoucnosti, nýbrž výzvou k očekávání na Hospodina, k obrácení mysli k Němu. Je slovem, které srozumitelně a pravdivě zobrazuje současnost, a do této situace přináší svědectví o Boží suverenitě, o tom, že Jemu patří budoucnost. Dnes se často skutečný stav věcí různě zakrývá a překrucuje, panuje všeobecný strach nazývat věci pravými jmény. Zřetelné pozvání ke Kristu navzdory náboženské svobodě slyšet nebývá. Dnešní svět potřebuje jasné prorocké slovo. O ně je třeba prosit. To ovšem také znamená vynakládat úsilí k poznávání současného světa s jeho vztahy a vazbami. Bůh stvořil člověka k svému obrazu, tedy i k tomu, aby se aktivně podílel na Jeho díle, aby spolutvořil, aby vytvářel kladné hodnoty.

Rozlišování duchů nám připomíná Šalomounovu prosbu o moudrost, o to umět rozlišit dobro a zlo. Nebývá to jednoduché, jak by se při povrchním přístupu mohlo zdát. Víme, jak ve velkém se dnes šíří různé dezinformace. A kolikrát v Písmu čteme o tom, že lidé tápali, když rozvažovali, zda to či ono je dobré či zlé, zda je to z Boha či z ďábla! Šalomoun po moudrosti toužil, usiloval o ni uvědomuje si při tom, že získat ji není v jeho síle, že skutečná moudrost je darem od Hospodina. Šalomoun žil zhruba tisíc let před Ježíšovým působením na zemi. Jeho touha po moudrosti, po rozlišení dobrého a zlého, může a má inspirovat i nás, kteří z Nového Zákona víme o darech Ducha sv., a tedy i o daru rozlišování duchů.

Dobro a zlo bývají ve skutečnosti spolu složitě nepřehledně promíchány.  Najít, jak v dané situaci jednat, co je v dané situaci dobré a dobru sloužící a čeho je třeba se vyvarovat, nebývá jednoduché a zpravidla se to nevejde do všelijakých pokynů, směrnic, vyhlášek či zákonů. Dobro nelze nadekretovat a zlu nelze předpisy zabránit. Víme, jak v novozákonní době se o to svým způsobem snažili farizeové a zákoníci, a jak Pán Ježíš ukazoval, že takto založená morálka je nedostačující – tím vůdčím principem musí být láska. Tu staví Pavel na první místo mezi ovocem Ducha sv. Už jsme si připomněli, že "ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání" (Gal. 5.22,23a). Bez ovoce není působení Ducha. A láska je mezi ním uvedena na prvním místě. Absence lásky tedy znamená absenci Ducha sv. A jak má láska vypadat? O tom Pavel píše Korintským křesťanům jen o kousek dál – ve známé 13. kapitole. Láska není jen cit, vyžaduje zapojení celé osobnosti, i rozumu, vůle, schopností. K lásce patří i v pokoře a vědomí vlastní nedostatečnosti prosit o duchovní dary, jimiž si můžeme vzájemně sloužit. A v dnešním zmateném a bezradném světě, který neví, kudy kam, kde je tak těžké se orientovat, je velmi důležité prosit o dar proroctví, o sílu a odvahu podívat se pravdě v tvář, vidět pod zorným úhlem věčnosti skutečnost takovou, jaká je, a ukázat na ni v tomto smyslu druhým lidem. Je velmi důležité prosit o dar umět rozlišit dobro a zlo. Prosit o sílu, o moc Ducha bojovat proti zlu, jak nabádá Pavel v dopise efezským křesťanům (6.10-13):

  A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 

Zlo jsme si zvykli někdy zlehčovat. To je však jen potvrzením skutečnosti, že pokušitel se ve světě cílevědomě angažuje. S velkou tvrdostí nám to ukazuje válka na Ukrajině. Postavit se proti zlu vyžaduje přijmout Boží výzbroj, přijmout meč Ducha, tedy přijmout moc Ducha sv. Moc, která znamená zároveň pokoru. Moc, kterou Kristus nabízí svým věrným, i proto aby mohli plnit poslání, které dává v Kázání na hoře (Mt.5.14,13) "Vy jste světlo světa. Vy jste sůl země.", k čemuž však dodává: "jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali."

O letnicích seslal Kristus Ducha sv. na zem. Založil církev. Nabízí svého Ducha. Svět potřebuje jasné prorocké slovo. Svět potřebuje světlo a sůl. Svět potřebuje evangelium. Boží budoucnost je otevřená. A týká se nejen mimozemských, mimorozumových oblastí. Bohu Stvořiteli na stvoření záleží. Čeká na modlitby svých věrných, modlitby vyvěrající z celých osobností. Svatodušní svátky mohou být úžasnou vzpruhou pro vnitřní život, novým impulsem k pokání, k životu s Kristem, k prosbě o Ducha sv. s jeho ovocem i dary. Připomínají nám, že Bůh je stále při díle, že stále platí to, co apoštol Pavel psal svým současníkům:  Neboť je psáno: "Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh" (Ř.14.11). Proto Bůh Ježíše vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před Jeho jménem sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus je Pán (Fp.2.9-11).

 

Soustřeďme se ke krátké modlitbě:

Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že jsi založil o prvních letnicích po svém slavném vzkříšení církev. Děkujeme Ti za Ducha sv. a prosíme Tě, otevři nás Jeho působení. Prosíme Tě o skutečnou pokoru, spojenou s vědomím moci Ducha sv., s vědomím toho, že Ty, náš Spasitel a Pán, Ty, skrze něhož je učiněno vše, co je, jsi jedinou cestou, absolutní pravdou a pravým životem. Amen.


Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že můžeme k Tobě přicházet s problémy a bolestmi svými, svých blízkých, svých rodin a sborů, svých přátel; děkujeme Ti, že Ti v modlitbě můžeme předkládat i to, co se týká lidí obecně, že před Tvou tváří můžeme myslet na celé stvoření. Prosíme Tě za vztahy mezi lidmi i za naše vztahy k mimolidské části stvoření. Prosíme Tě, abychom se z Tvého stvoření nevydělovali, prosíme, aby z našich vztahů zmizelo násilí, prosíme, abychom uměli rozlišovat dobré a zlé.

Prosíme Tě, Otče, za šíření evangelia, onoho radostného poselství o Ježíši Kristu, který je tou pravou cestou, i pravdou, i životem.

Amen.

 

Praha 2008 – 2015 – 2022 (poslední úprava  4.6.22)