Odpuštění

Vst.: J.8.11,12: Ježíš ženě řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš." Pak znovu promluvil: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."

Čt. po modlitbě: Mt.18.21-35 (ČEP)

21 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"

22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

23 "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.

24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven.

25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.

26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´

27 Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.

28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´

29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´

30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.

32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;

33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´

34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. -

35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

Čt. před kázáním: Mt.6.12

KRAL: A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim

ČEP: A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

Poslání: Fp.4.4,5 (ČEP)

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Požehnání: Nu.6.24-26 (podle Dios habla hoy)

Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází/obdaří vás pokojem.

Písně:

711 Mne zajmi, Pane můj

326 Ježíš hříšné přijímá

320 Já chtěl bych, Bože můj

330 Odpusť

416 Tvé požehnání, dobrý Otče

Modlitba pro předvelikonoční období:

Děkujeme Ti, Otče náš, za toto předvelikonoční období, kdy se více než jindy naše myšlenky soustřeďují k poselství Velikonoc, především ke Kristovu slavnému vzkříšení, k vítězství nad zlem, nad smrtí, ale také k onomu přetěžkému utrpení, jímž On musel projít, k tomu, že pro naše viny prošel smrtí na kříži. Chceme se dnes zamýšlet nad odpuštěním. Vděčně si připomínáme Tvou milost, Tvé odpuštění, a uvědomujeme si, že tato Tvá milost je drahou milostí, že stála život zcela nevinného, svatého Ježíše Krista. Prosíme Tě, dej nám sílu odpouštět těm, kdo nám ublížili, a tím zvěstovat poselství o Tvé lásce, o Tvém zájmu o člověka, o záchraně v Kristu.

Děkujeme Ti za Církev, děkujeme za sestry a bratry v Kristu, za možnost se scházet, společně se zamýšlet nad poselstvím Písma, společně zpívat, modlit se a Tebe oslavovat. Děkujeme Ti i za toto dnešní shromáždění a prosíme Tě, buď svým Duchem s námi.

Amen.

Modlitba pro povelikonoční období:

Děkujeme Ti, Otče náš, za toto povelikonoční období. Myslíme na poselství těchto svátků, především na Kristovo slavné vzkříšení, na Jeho vítězství nad zlem, nad smrtí, ale také na ono přetěžké utrpení, jímž On musel projít. ⨀ Chceme se dnes zamýšlet nad odpuštěním. Vděčně si připomínáme Tvou milost, Tvé odpuštění, a uvědomujeme si, že tato Tvá milost je drahou milostí, že stála život zcela nevinného, svatého Ježíše Krista. Prosíme Tě, dej nám sílu odpouštět těm, kdo nám ublížili, a tím zvěstovat poselství o Tvé lásce, o Tvém zájmu o člověka, o záchraně v Kristu.

Amen.

Koncem minulého roku jsem dostal dvojí impuls, abych se někdy v kázání zamyslel nad odpuštěním. První byl spíš formální, druhý však vedl k hlubšímu zamýšlení, co to odpuštění je. ⨀ Ke každodennímu čtení Písma používám internetovou příručku Mana, a na jeden říjnový den tam připadl dnešní čtený text z Matoušova evangelia. Do krátkého zamyšlení v Maně se požadavek odpustit sedmdesátkrát sedmkrát nedostal. Znamená to opravdu odpustit 490krát, nebo jde vyjádření požadavku umět za den odpustit 70krát a 7krát, tedy 77krát? Díval jsem se do různých překladů Písma a jednoznačnou odpověď jsem nenacházel. Český studijní překlad zmiňuje, že možná je obojí interpretace. Ode mne šlo spíš o jakýsi akademický zájem; uvážíme-li, že den má 24 hodin, myslím, že jak omezení počtem 490, tak i počtem 77 vyjadřuje neexistenci nějaké hranice pro odpouštění. A, konec konců, číslu 7 byl dáván význam plnosti či neexistence omezení. Jeho dvojí výskyt v Ježíšově odpovědi tento význam ještě zesiluje. – Druhý popud zamyslet se nad odpouštěním vznikl při jedné online diskusi, kdy přišla řeč na to, že někdy pro někoho může být obtížné před Večeří Páně vyznat odpuštění všem, kdo se proti nám, či speciálně proti němu či ní, provinili. Uvědomil jsem si, že ono vlastně není snadné vyjádřit, co to odpuštění je. A při tom jde o něco v našich životech nesmírně důležitého. Předem se omlouvám, že se nebudu pokoušet nějakou definici odpuštění formulovat, nejen proto, že bych to asi nezvládnul, nýbrž i proto, že při odpuštění či odpouštění nejde jen o to, co se odehrává mezi lidmi, nýbrž, a především, o něco, co probíhá mezi člověkem a Bohem, a na tyto věci, které přesahují pozemské záležitosti, naše vyjadřovací prostředky nestačí.

Ona otázka na počet odpuštění, kterou jsme četli v Matoušově evangeliu, se týká obecně provinění člověka vůči člověku. Na to Pán Ježíš navazuje podobenstvím, v němž jde o odpouštění dluhů , což je beze sporu téma sice stále velice aktuání, nicméně pojem odpuštění chápeme v daleko širším smyslu; ano, dluhy mohou být předmětem odpuštění, nicméně sloveso odpouštět má pro přímý předmět širší obor. V českých překladech modlitby Páně jsme zvyklí na předmět viny. Řecky neumím, a tak jsem se aspoň podíval do několika dalších překladů, jaký předmět zde k slovesu odpustit uvádějí. New English Bible a Dios habla hoy ⨀ po doslovném překladu do češtiny mají ⨀ Odpusť nám to špatné, co jsme udělali, jako jsme odpustili těm, kteří nám ublížili. Ve většině překladů se však jako přímý předmět slovesa odpustit v modlitbě Páně vyskytují ony dluhy. Nahlédl jsem také do dvou dalších španělských překladů, jejichž český převod zní shodně Promiň nám naše dluhy, jako i my jsme prominuli našim dlužníkům, ovšem v jednom z nich, pořízeném latinskoamerickými překladateli, je doplněna zajímavá poznámka, že jde o morální dluhy nebo o hříchy. Jde skutečně o odpuštění toho, čím nám druhý člověk ublížil, čím nás poškodil. Může jít i o dluhy v dnešním ekonomickém smyslu slova, nicméně pokud se v souvislosti s odpuštěním v Bibli mluví o dluzích, jde o pojem daleko širší.

V modlitbě Páně prosíme Boha o odpuštění. Paralelně k tomu stavíme to, jak my odpouštíme. V dnešním podobenství jsme četli o vysoce postaveném člověku, který moc potřeboval, aby mu pán odpustil jeho veliký dluh. Přitom nebyl s to odpustit malé dluhy svým dlužníkům. Slyšeli jsme, jak to s ním dopadlo. Jeho tvrdá neochota odpouštět ho připravila o velkorysou pánovu nabídku.

Umíme my odpouštět? Co to znamená? Jak už jsem zmínil, nejde mi o vyčerpávající definici odpuštění. Odpuštění je velkorysý akt. Vysoce postavený služebník v našem podobenství nebyl s to odpustit – a nebylo mu odpuštěno. V Písmu se však setkáváme i s nepodmíněnou velkorysostí odpuštění. Pán Ježíš se na kříži modlí za své vrahy: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. To jsou slova Toho, který přišel vzít lidský hřích na sebe. Znějí jednoduše, ale jsou vyřčena na kříži, tedy v přetěžké situaci.

Z Boží milosti přijímáme odpuštění. "Odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží jest život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem", tak překládají kraličtí poslední verš 6. kapitoly Pavlova listu do Říma. Ono odpuštění přichází skrze potupnou Ježíšovu smrt na kříži. Dietrich Bonhoeffer píše o drahé milosti. Prožívat a plně přijímat Boží milost, Boží odpuštění znamená příjmout Krista, vzít vážně jeho nauku, jít za ním, prožívat Jeho utrpení, Jeho ukřižování – a i Jeho vzkříšení, vítězství nad mocí zla. Odpuštění je úžasné, ale není něčím samozřejmým. Předměty odpuštění mohou být různé a záležejí i na místě a době. Odpustit útěk otrokovi – to je něco, s čím se dnes už nesetkáváme, ale co ve starověku bylo možné. Křesťanu Filemonovi utekl otrok Onezimus. Dostal se do vězení, tam se setkal s apoštolem Pavlem, a stal se z něho křesťan. Viděno tehdejšími zákony, Onezimus se vůči Filemonovi těžce provinil. Pavel ho posílá zpět, věří, že mu Filemon odpustí, ale ví, že odpustit není snadné, a proto píše Filemonovi velice promyšlený, zdvořilý a uctivý dopis. Nad proviněními vůči druhým lidem nelze mávnout rukou, nelze jejich odpuštění brát jako samozřejnost. Ve čteném evangelijním textu dlužníci prosili o odpuštění. Pavel vyjadřoval prosbu, aby Filemon odpustil jeho žáku a bratru ve víře Onezimovi. ■ Krista následující věřitel Filemon – to slovo věřitel teď používám vzhledem k zobecněnému chápání slova dluh – si ovšem uvědomuje, kolik mu bylo odpuštěno, že ⨀ i za jeho viny ⨀ šel Kristus cestou kříže, a vědom si této skutečnosti se dívá na to, co mu druzí dluží, čím se proti němu provinili, a je připraven odpustit.

Napadá mne, jak by jednal Filemon s navrátivším se Onezimem, kdyby nebylo Pavlova listu. Mohl by si být vědom toho, kolik on sám od Krista dostal, a Onezima netrestat. Ale – pokud by v tom případě Onezimos sám se skutečným, neformálním vyjádřením prosby o odpuštění nepřišel – zůstalo by mezi nimi něco temného, nejasného; ač oba byli křesťané, bratrský vztah by asi neprožívali. Odpouštění je vztah mezi provinivším se a odpouštějícím. Bohu na modlitbách svá provinění vyznáváme. Od Něho odpuštění přijímáme. A vyznání a prosba o odpuštění patří i k proviněním mezi lidmi navzájem. Odpuštění je třeba prožít. Připomíná to známý starozákonní příběh o setkání Jákobových synů v Egyptě. Josef svým starším bratřím odpouští, ale nejde o jednorázový akt, nýbrž o delší dobu trvající proces. ⨀ Proviněním se na tomto světě nevyhneme. Ale měla by být něčím výjimečným. V 1. Petrově epištole čteme (1.15,16) Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy. Je přece psáno: "Buďte svatí, neboť já jsem svatý." V dnešním vstupním slově jsme slyšeli závěr Janova vyprávění o ženě přistižené při cizoložství. Provinila se proti Božímu zákonu. Zasloužila smrt, jak připomíná Pavel už zmíněnými slovy Odplata za hřích jest smrt (Ř.6.23). Ježíš jí odpouští, avšak klade jí na srdce: Už nehřeš. On vzal naše hříchy na sebe, avšak zároveň vyzývá, abychom už nehřešili. Otevřel nám lidem přístup do hříchem ztraceného ráje, do nebe, kam ovšem hřích nesmí. Hřích na cestu k onomu vzácnému cíli, k Božímu Novému světu nepatří. Hřích ničí lidský život. Slova "už nehřeš" platí jak pro vztah k Bohu, tak i k druhým lidem. Z Božích rukou přijímáme odpuštění. A odpouštění je i důležitou součástí vztahů mezi lidmi. Odpouštění je součástí pohledu k nebi. Tím nosným činitelem v našich životech má být láska. Z celého složitého Zákona Ježíš Kristus zdůrazňuje (Mk.12.30,31): "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. Miluj svého bližního jako sám sebe". Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.

Amen.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že nás zveš na svou cestu. Děkujeme za to, že Tvým prostřednictvím poznáváme skutečné životní hodnoty, které přesahují hranice pozemského života. Děkujeme za poselství o Tvém vítězství nad mocí zla. Děkujeme za otevření přístupu do Božího Nového světa, kde hřích nemá místo. Děkujeme za církev, za rodiny, za přátele. Děkujeme, že už na této Zemi smíme prožívat mnoho krásného. ■ Prosíme Tě za nemocné, za bezradné, za zarmoucené, za ty, kdo se nacházejí v těžkých životních situacích. ⨀ Prosíme Tě i za ty, jimž je svěřeno důležité rozhodování týkající se obce, oblasti či státu. ⨀ Prosíme Tě za ty, kdo nepoznali, co je láska. ⨀ Prosíme, aby Tvé evangelium se šířilo světem, aby oslovovalo i ty, kdo jsou zaslepeni svou sebejistotou či samospravedlností.

Očekáváme, náš drahý Spasiteli, na Tebe. Voláme k nebeskému Otci Tvými slovy: Otče náš ...

Praha, leden, únor 2024; poslední úprava 25.4.2024