Obrácení
Vstupní slovo: Mt.11.28-30:
28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Čtení po modlitbě: Sk.26.9-18:
(z obhajoby apoštola Pavla v Cezareji před loutkovým králem Agrippou)
9 Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského.
10 A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to.
11 Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.
12 A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením velekněží do Damašku.
13 Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou.
14 Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.´
15 Já jsem se zeptal: `Kdo jsi, Pane?´ A Pán řekl: `Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
16 Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.
17 Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám,
18 abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.´
Čtení před kázáním: Mk.5.1-13,18-20:
1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
2 Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.
3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
4 Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
6 Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
7 a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"
8 Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"
9 A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je `legie´, poněvadž je nás mnoho."
10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
11 Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.
12 I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"
13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
18 Když pak Ježíš vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.
19 Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
20 Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
Poslání: 2.Kor. 5.14-17:
14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;
15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.
16 A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.
17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Požehnání: Fp.4.7 (SNC): Bůh vás naplní klidem, jaký si nedovedete ani představit. Stačí jen důvěřovat Ježíši Kristu.
Písně
[246.1,2 Pane, dnešek je den chvály]
275 Přijď, Králi věčný náš
743 Blíž Tobě, Bože můj
[698 Dobře staví]
772 Kristus má v rukou celý svět
712 V Tvé síle, Pane Bože můj
314 Za dar Slova, Bože milý
Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za to, že jsme se mohli sejít v tomto bohoslužebném shromáždění. Děkujeme za to, že se můžeme k Tobě společně modlit: slovy, v duchu, písněmi. Děkujeme, že můžeme společně naslouchat Tvému evangeliu a zamýšlet se nad ním, nad oním radostným poselstvím o Kristově vítězství nad mocí zla. Děkujeme Ti, že Ti na jednom každém z nás nás záleží. Prosíme Tě, aby tato osvobozující zvěst se šířila světem, aby další a další lidé přijímali pozvání na Kristovu cestu, aby prožívali krásu a bohatství Tvého Nového světa. Prosíme Tě, veď nás tak, aby naše svědectví o Kristu byla věrohodná.
Prosíme Tě za všechna shromáždění Tvé Církve, ať už probíhají v rámci kteréhokoli církevního společenství či organizace. [6.10.24] Myslíme dnes zvláště na setkání mládeže naší církve ve Svitavách.
Prosíme Tě o Tvé požehnání. Očekáváme, Otče, na Tebe. Amen.
Před setkáním s Ježíšem žil ve svém světě, ve světě temném a strašně omezeném. Jeho život byl neradostný, bezperspektivní. Z vnějšku bylo možno říci, že šlo o určitou formu vězení. Neměl tušení, co je plně prožívaný lidský život. Byl ovšem v tom svém světě zabydlen, nic jiného neznal, žádnou změnu si neuměl představit, a tak ani nic měnit nechtěl. Aniž by o to stál, setká se s Ježíšem. Setkání s Ježíšem je nesmírně významná událost. V životě našeho postiženého dochází při tom k radikální životní změně, k životnímu zlomu. Jeho životní prostor se rázem úžasně rozšíří, stává se z něho nový člověk, můžeme říci, že se dostává z vězení na svobodu.
Aniž by si to uvědomoval, před setkáním s Ježíšem žil ve smutném, stísněném životním prostoru. ¿Jak vypadá dnes životní obzor běžného člověka, který se s Ježíšem nesetkal? ¿Člověka, který se pohybuje jen v životní horizontále, který nepřekročil hranice rozumem poznatelného materiálního světa? Ježíš Kristus přišel, aby nám lidem otevřel přístup k Bohu. Aby tak nekonečně rozšířil svět, v němž žijeme. Orientuje lidské myšlení k životní vertikále. Přináší prostor pro lásku, prostor pro svobodu.
V některých evangelikálních kruzích se klade velký důraz na obrácení či znovuzrození jako na jednorázový osobní akt, který bychom snad mohli přirovnat k setkání gerasenského postiženého s Ježíšem. Ten o potřebě takového zlomu mluví v rozhovoru s Nikodémem (J.3.2-10).
Nikodém přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? ⨀ Ve 3. verši čteme zřetelně: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
Při setkání s Ježíšem onen muž z Gerasy prožil znovuzrození. Z člověka žijícího na samém okraji společnosti se stal horlivý Ježíšův následovník.
Časově lokalizovatelné znovuzrození prožil i apoštol Pavel. Četli jsme část jeho obhajovací řeči před loutkovým izraelským králem Agrippou II., kterou pronesl v Cezareji v režii římského místodržícího Porcia Festa. Pavel patřil do vyšší společnosti, byl farizeus, jemuž se dostalo nejlepšího vzdělání, chtěl sloužit Bohu, ano Bohu Abrahamovu, Izákovu a Jákobovu, Bohu praotců, ale před zlomovou životní událostí si neuvědomoval, že je to Bůh živý a stále aktivní. A tak ty, kdo Boží působení vnímali, pro něž Bůh nebyl jen nějakou relikvií, pronásledoval. ⨀ Bůh v Ježíši Kristu sestoupil mezi lidi. Pavel se s ním setkal při zvláštní události u Damašku. Bylo to v době, kdy už Ježíš na Zemi nepobýval. Pavel před Damaškem prožil opravdové, úplné obrácení, prožil znovuzrození. Stal se služebníkem živého, aktivního Boha, stal se horlivým kazatelem evangelia Ježíše Krista, toho, v Němž Bůh sestoupil mezi lidi, a tak prokázal svůj zájem o stvoření, prokázal svou Lásku.
V našich sborech se o znovuzrození hovořívá poměrně málo. Já jsem krátce po svých 14. narozeninách ve vinohradském baptistickém sboru na výzvu vyjádřit povstáním rozhodnutí jít za Ježíšem reagoval kladně. To bylo chápáno jako přiznání ke znovuzrození či obrácení. Pro mne to byla skutečně událost nesmírně důležitá; osobně jsem vyjádřil touhu jít za Kristem. O půl roku dříve jsem byl konfirmován, konfirmace pro mne znamenala hodně, nicméně byl jsem tehdy jedním z třiceti a datum konfirmace bylo předem určené. ⨀ I po onom shromáždění v baptistickém sboru jsem ovšem zůstával člověkem, hřešícím, potřebujícím Boží milost, potřebujícím znovu a znovu slyšet Kristovo volání či pozvání a radujícím se z poznávání poselství Písma, z prožívání jeho zvěsti.
Pán Bůh je stále živý a aktivní. Poselství o Jeho příchodu na svět v Ježíši Kristu je známo už dva tisíce let. Mnozí jsme prošli od narození křesťanskou výchovou, od útlého dětství jsme vyrůstali v prostředí církve, a i my starší věkem přes tehdejší vnější ateistický tlak jsme byli rádi ve svých sborech, cítili jsme, že se s pravdou setkáváme tam a ne v neživotných protináboženských doktrínách, přinášených navíc často hodně nepřesvědčivě tehdejší školou. Ale jakási neživotnost hrozí i církevnímu prostředí. Kristus žije, a má nám stále co říci. Volá nás k sobě, ano i nás, kdo jsme jeho pozvání už slyšeli a přijali. Dokud jsme na světě, hřích se nás dotýká, a tak Ježíšovo pozvání k novému životu je stále aktuální. Znovuzrození, obrácení nemá nějaké standardní schéma. Pro někoho může být spojeno s jednorázovým prožitkem, nicméně pro všechny se nabízí jako důležitý stále probíhající proces, který obohacuje naše životy, který stále rozšiřuje náš životní prostor. Připomeňme si Ježíšova slova z rozhovoru s Nikodémem: Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. ⨀ Vážím si toho, co jsem jako čtrnáctiletý mladík ve vinohradském baptistickém sboru prožil, a jsem vděčný za to, že můj životní obzor, výhled k Boží budoucnosti, se obohacuje stále, když se snažím naslouchat Ježíšovu volání. Mění se vnímání světa, mění se vnímání hodnot. To, co se stalo u jezera v Gadaře či v Gerase, bylo z klasicky ekonomického hlediska velikou ztrátou. Ztráta takového množství prasat a k tomu strašné znečištění vody! Ale to kladné – získání jednoho či dvou lidí pro Boží království – bylo mnohem důležitější.
Rád si připomínám svědectví evangelisty Lukáše (Lk.17.20-21): Když se farizeové Ježíše otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!". Království Boží, které symbolizuje slavnou Boží budoucnost, je mezi námi! John Bertram Phillips dokonce překládá: The kingdom of God is inside you – království Boží je ve vás [či uvnitř vás]. V Božím světě se přítomnost s budoucností prolínají. A tak i my, jeden každý z nás, můžeme opakovaně přijímat pozvání k novému životu a prožívat stále více a více ze slavné Boží budoucnosti. Boží Nový svět se otvírá. Máme do něj přístup, očištěni od hříchu Kristovou obětí. To je završením Božího stvořitelského díla.
Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi nám otevřel přístup do nebeského království. Amen.
Praha 11.09.2024, poslední úprava 07.10.24