Na počátku

Vstupní slovo ● Zj.21.5-7: Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."  A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.

SZ čtení ● Genesis 1.1-4,31,2.1:  Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. ● Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

Epištola ● Židům 1.2-11a: V tomto posledním čase k nám Bůh promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!´ A jinde se praví: `Já mu budu Otcem a on mi bude Synem´. A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: `Ať se mu pokloní všichni andělé Boží! ´. O andělech je řečeno: `Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň. O Synovi však: `Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy´. A dále: `Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš;

Evangelium ● Jan 1.1-5:  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Závěrečné slovo ● Kol.3.2-4,Zj.22.21: Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy. ●  Milost Pána Ježíše se všemi námi. Amen .

Písně:

534 Ó Bože, spáso zašlých dob

615 Bůh první slovo má

539 Má Pán Ježíš, má mě rád

297 Slyš, jaká to libá píseň

685 I když se rozcházíme

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, za toto bohoslužebné shromáždění. Děkujeme Ti, že můžeme spolu se sestrami a bratry v Kristu vzhlížet k Tobě, uvědomovat si Tvou velikost a slávu, a při tom prožívat Tvou lásku. Děkujeme Ti za všechno krásné a příjemné, co můžeme prožívat.  Děkujeme Ti za obohacující setkávání s lidmi. Děkujeme, že jsi s námi i v těžkých chvílích, že nám dáváš sílu a naději. 

Děkujeme Ti, že Tě můžeme, byť jen zčásti, poznávat. Uvědomujíce si plynutí času myslíme na to, že Ty jsi i Pánem času, že u Tebe se minulost a budoucnost setkávají. Děkujeme Ti za poselství o Pánu Ježíši Kristu, vítězi nad mocí zla, nad smrtí, který je počátek i konec všeho bytí. Myslíme na to, že jsi v Něm přišel mezi nás lidi na tuto zem, a tak jsi potvrdil, že Ti na jednom každém z nás, na celém Tvém stvoření skutečně záleží. Prosíme Tě, aby nás tato jistota provázala i v budoucnosti. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Předložkovým spojením "Na počátku ..." začínají dvě biblické knihy – Genesis a Janovo evangelium. Obě ona biblická místa jsme četli. Vazba "na počátku" se v Písmu vyskytuje častěji, zpravidla jde o počátek nějaké činnosti či nějakého období. Na těchto dvou místech jde, můžeme říci, o "absolutní" počátek. Podobně je tomu v čteném oddíle z epištoly k Židům, kde jde o odvolávku na začátek Geneze.

Kniha Genesis hovoří o počátku existence hmotného, smysly vnímaného či vnímatelného světa či vesmíru. Nejde v ní o popis ve smyslu dnešní vědy, nýbrž o vyjádření Boží stvořitelské iniciativy. Božím tvůrčím nástrojem je Slovo, které je skryto ve spojení "Řekl Bůh". ● Už před řadou roků mě zaujala kniha amerického profesora biochemie a známého spisovatele především knih žánru Science fiction Isaaca Asimova Na počátku – v originále In the Beginning. Kniha je pojata jako systematický komentář k prvním 11 kapitolám Bible. Ač ateista, přistupuje tento židovský vědec, narozený nedlouho po 1. světové válce na rusko-běloruském pomezí, k Písmu s velkou úctou a hodnotí biblické podání mnohem výše než texty z jiných kultur zabývající se podobnou tematikou. Ukazuje na to, že otázka po počátku vede k další otázce, lidskými prostředky nezodpověditelné, totiž co bylo před počátkem. Čtenáře Asimov nenechává na pochybách, že důrazy Bible jsou zcela jiné než důrazy vědy.

Počáteční kapitoly Bible nám připomínají, že Bůh je vysoko nad stvořením. Stvoření jako Boží dílo je dobré, má smysl, člověk je jeho nedílnou a velmi důležitou součástí. Z Geneze se dovídáme o poslání člověka (Gn.1.27,28,2.15-17): Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (2.15) Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

Zdrojem určitých nedorozumění se stal imperativ "panujte". Další, ve skutečnosti starší slova Geneze jej vysvětlují. Člověk má to, co Bůh stvořil, obdělávat a střežit, tedy pečovat o stvoření a dále je vzdělávat.

V počátku je zpravidla obsaženo určité nasměrování. Striktní determinismus, který byl charakteristický pro vědu v 18. a 19. století, dokonce tvrdil, že v počátku je obsažena veškerá informace o dalším vývoji každého systému, tedy i vesmíru. Bohu tak přiřadil roli jakéhosi hodináře, který ten úžasný vesmírný stroj nanejvýš sestrojil – stvořil, ale už do něj nezasahuje. Pro svobodnou vůli člověka v tomto způsobu uvažování není prostor. A co horšího, není tam prostor ani pro Boha z biblického svědectví – Boha živého, milujícího, ale i trestajícího.

Dnešní přírodověda si už uvědomuje, že svět – ten svět, který Bůh stvořil - není deterministický. Budoucnost není předem dána. Člověka Bůh obdařil svobodnou vůlí. ¿Jak člověk využije to, že byl stvořen k obrazu Stvořitelovu?  Bůh vybavil člověka schopnostmi. Člověk může poznávat – ale s rozmyslem. Člověk může tvořit, ale má tak činit, aby to bylo ve prospěch celého stvoření. Jíst ze stromu poznání dobrého i zlého mu bylo zapovězeno. Z pozice vědce–křesťana o poslání zodpovědně poznávat a poznání rozumně užívat hovořil v televizním pořadu Uchem jehly s Pavlem Klineckým biochemik a někdejší předseda AV ČR prof. Václav Pačes. ● Jestliže člověk správně a moudře poznává Bohem stvořený svět, rostou i možnosti jeho vhledu do vztahu mezi ním a Stvořitelem.

Nový Zákon vzniká v helénském prostředí s velice rozvinutým způsobem myšlení. Člověk je s to vnímat celek bytí hlouběji než v době vzniku Geneze. A především: Proběhl onen dějinný zlom – Ježíšův život mezi lidmi. Lidský život tak dostává novou dimenzi, o níž mluví Ježíš v rozhovoru se samařskou ženou: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou." A tak nad starozákonním poselstvím "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi", tedy 'stvořil materiální svět, ten dostupný – zemi se vším, co je na ní, i ten vzdálený – nebe'  zní ono úžasné Janovo: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To není popření toho, co čteme v knize Genesis, ale je to ještě hlubší pohled. Slovy Janova Prologu "Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest" jsou propojeny a završeny všechny starozákonní uvozovací věty "I řekl Bůh".

Ve fyzice jsou nesmírně důležité dva termodynamické zákony. Ten první hovoří o zachování: energie v materiálním světě zůstává stejná, jen může přecházet z jedné formy na jinou. Tento fyzikální zákon souzní s povzdechem starozákonního kazatele, který v onom neustálém koloběhu přeměn vidí jen a jen marnost. Druhý zákon se týká směřování, celková energie izolovaného systému se zachovává, ale jeho volná, využitelná energie se může jen zmenšovat. Roste neuspořádanost. Vesmír směřuje do stavu tepelné smrti. To zní ještě pesimističtěji než zmíněná slova kazatelova. ● ¿Co však bylo na počátku? ¿Nasměrování onoho směřování k tepelné smrti, k zániku? ¿Kde se však vzala ona uspořádanost, které v materiálním světě ubývá? ¿A podobně se lze ptát, jak je tomu s volnou energií? ● Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Devětkrát čteme v první biblické kapitole "řekl Bůh". Bůh je vysoko nad stvořením, jehož součástí je i druhý termodynamický zákon. Boží tvoření mu nepodléhá. Náš vnímaný čas směřuje odněkud někam. Ten je však jen jakýmsi průmětem Božího času, jehož se ona jednosměrnost s růstem chaosu a ubýváním volné energie netýká. V Božím čase tepelná smrt nemá místo. Bůh je stále při díle. Je dárcem života. Život se neomezuje na lidskými prostředky poznávaný materiální svět, v němž platí druhý termodynamický zákon s tepelnou smrtí vesmíru, se zánikem řádu, se zánikem života. ● Díky Ježíši Kristu můžeme vzhlížet k Božímu království, k ráji, k věčnému životu. 

Bůh stále tvoří. Onen Počátek, ono Slovo, to není jen nějaká historická skutečnost, nacházející se někde v minulosti na orientované přímce našeho vnímaného času. To je všeobjímající současnost, to je sám Bůh. ● Minulost a budoucnost nejsou symetrické. Už proto, že Stvořitel dal lidem svobodnou vůli. Člověk se může rozhodovat mezi dobrem a zlem. Rozhodnutím pro dobro se člověk stává spoluúčastníkem Božího tvoření s horizontem, jímž je Boží věčnost, k níž smíme ve víře díky Kristově oběti vzhlížet. A tak naše uvažování o počátku, o Slovu, jímž je sám Bůh, o počátku, který můžeme i právě teď, v současnosti prožívat, můžeme zakončit pohledem neomezeně vpřed, tedy opět k Bohu, který v Kristu sestoupil k nám lidem, abychom my mohli věčně žít s ním. A i tento eschatologický výhled vpřed je spojen s dneškem, s naší současností. Boží království vstupuje mezi nás. Prostor ráje, hříchem uzavřený, se z Boží milosti lidem opět otvírá, jak připomíná známá vánoční píseň "Slyš, jaká to libá píseň". Zpíváváme ji o vánocích, nicméně si teď ještě jednou jejím prostřednictvím připomeňme tu vzácnou skutečnost, že Ráj se opět otvírá.

[Píseň 297 Slyš, jaká to libá píseň]

1. Slyš, jaká to libá píseň rozléhá se po nebi.

Andělů to svaté sbory Pána Boha velebí.

Je to píseň o radosti, jež je všemu stvoření:

Sláva Bohu na výsosti, síla, moc i spasení.

2. Pokoj, v lidech zalíbení! / Ráj se opět otvírá; /

k lidskému zas pokolení / Bůh své ruce prostírá. /

Narodil se z čisté panny / v městě Davidově dnes /

smírce dávno zvěstovaný, / prorok Boží, Král a kněz.

3. Ej, nuž pojďme, jemu služme, / v něm svou radost mějme jen, /

až nám v jasné nebes říši / plný vzejde slávy den! /

Tam již běd a hříchů prosti / nové začnem chválení: /

Sláva Bohu na výsosti, / síla, moc i spasení.

Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že v našich pozemských životech před nás stavíš otevřenou budoucnost, že nám dáváš prostor rozhodovat se, že volbou toho, co je dobré, se můžeme podílet na Tvém úžasném tvůrčím díle. Zároveň si uvědomujeme, kolik našich lidských rozhodnutí pro zlé věci působí na světě porušení a zkázu. Myslíme před Tebou na různá napětí, podezřívání a osočování, která mezi lidmi na světě jsou. Prosíme Tě za vztahy mezi civilizacemi. Uvědomujeme si a vyznáváme, jak se naše euroamerická civilizace odklonila od Tebe, a tak ztratila základ a vnitřní náboj. Prosíme Tě o duchovní probuzení, prosíme Tě, aby hlas Tvého evangelia pronikal nejrůznějšími oblastmi lidské existence.

 Prosíme Tě za nemocné, zarmoucené, bezradné. Prosíme Tě za lidi v oblastech největších napětí a konfliktů. Prosíme za naše sestry a bratry v Kristu, kteří pro víru trpí. Prosíme Tě za všechny, kdo očekávají na naše modlitby. Ty víš, kdo koho máme na mysli. [Ticho]

Otče náš ...

Praha, říjen 2014; poslední úprava 11.4.2016