Modlitba Páně

 

Vstup: Žalm 117  Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

Čtení: Kol.3:9-17 (Ek.)  Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky 10 a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. 11 Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. 12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. 16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. 17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Text: Mt.6.7-13 (Kr.)  Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že mnohomluvností svou to způsobí, aby byli uslyšáni. 8 Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prve nežli byste vy ho prosili. 9A protož vy takto se modlete: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. 10  Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. 11 Chléb náš vezdejší dej nám dnes. 12 A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim. 13 A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky. Amen.

Závěrečné slovo:  1.Tess.5.16-24,28 (Ek.) Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s [vámi] námi.

 

Písně:

 

312   Přišli jsme, ó Ježíši

187   Svou oslav Pána písní

284   Nuž Bohu děkujme

581   Stvoř srdce čisté, Bože, mi

314   Za dar slova, Bože milý

 

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za dnešní den, za toto bohoslužebné shromáždění. Děkujeme Ti za Tvůj zájem o svět, o nás lidi, za Tvé slavné vzkříšení z mrtvých, za vítězství nad mocí temnoty, nad smrtí, děkujeme za seslání Ducha svatého, Ducha Utěšitele, Ducha pravdy. Děkujeme, že jsi založil Církev, aby svědčila o Tobě, o Tvém učení a o Tvé oběti za nás všechny. Uvědomujeme si a vyznáváme, že naše svědectví je často mdlé a nevýrazné. Prosíme Tě, naplň nás opravdovým nadšením pro Tvou věc, prosíme Tě, aby naše životy byly svědectvím o Tobě jako o pravé cestě, hluboké pravdě a skutečném životě.

Děkujeme Ti, že navzdory naší slabosti  poselství o Tvé lásce zní světem. Děkujeme Ti za všechna shromáždění Tvé Církve a prosíme Tě za ně. Prosíme Tě o Tvé požehnání.

Amen.

 

Nebývá obvyklé zvolit jako text kázání Modlitbu Páně, a pokud ano, tak zpravidla jde o některou její část, některou její prosbu. Dnes ji máme před sebou jako celek. ¿Napadlo vás někdy porovnávat s ní strukturu našich modliteb, třeba těch, které zaznívají v našich shromážděních?  Zmínil jsem se o jejích prosbách. ¿Uvědomili jste si však, že se v ní - ve vzorové modlitbě - ani jednou nevyskytují slova prosím, prosíme? A totéž platí o slovesech děkuji, děkujeme.  Při tom z mnoha míst v Písmu víme, že díky a prosby mají být podstatnou součástí našich modliteb. Evangelista Matouš zaznamenal slova našeho Pána:  Proste, a bude vám dáno (Mt.7.7). Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!  (Mt.9.38.)  A apoštol Pavel ve svých epištolách píše: Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu (Fp.4.6).  Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci (Kol.3.17).  V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu (Kol.4.2).  Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás (1.Tess.5.18). 

A ještě další věc nás může - aspoň v používaném českém textu, jak v kralickém, tak i v ekumenickém překladu - v modlitbě Páně zarazit. Jsou to slovesné tvary. ● Posvěť, přijď, buď či staň se jsou tvary rozkazovacího způsobu pro druhou osobu jednotného čísla, předpokládající podmět ty. Zde však máme podměty Tvé jméno, Tvé království, Tvá vůle. Jazyky, které používají konjunktiv či subjunktiv, zde mají slovesa v tomto tvaru. Jednoduché je to v esperantu, kde rozkazovací způsob a konjunktiv splývají. Český překlad Bible pro 21. století se rozkazovacímu způsobu ve 2. osobě vyhýbá a používá modernější a lépe znějící - byť pro nás zde poněkud nezvyklé - vyjádření pomocí částice ať: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí Tvé jméno!  Ať přijde Tvé království! Ať se stane Tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.

V dalších částech modlitby je gramaticky rozkazovací způsob 2. osoby na místě; oním "Ty" je zde sám nebeský Otec. Forma modlitby Otče náš je tak jiná, než tomu bývá v našich, našimi slovy pronesených modlitbách.

V Písmu v jednom podobenství nacházíme dvojici modliteb, v nichž jedna vyjadřuje dík Bohu, druhá má tvar rozkazovacího způsobu směřujícího k Bohu:  Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl [Ježíš] podobenství:  "Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.  Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: `Bože, děkuji Ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů...´ Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: `Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!´ Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn (Lk.18.9-14a).

Ježíš v tomto podobenství přitakává modlitbě výběrčího daní, která žádné výslovné vyjádření díků či proseb neobsahuje. Farizeův formální dík při tom odmítá. Věty s rozkazovacím způsobem nemusejí vyjadřovat příkaz či rozkaz, nýbrž také přání, které je vlastně vyjádřením prosby; jde o stručnější vyjádření vět, které by jinak začínaly částicí kéž. V některých českých gramatikách se dokonce hovoří  o přacích větách. Výběrčí daní v Ježíšově podobenství vyjadřuje pokorné, ze srdce vyvěrající přání, aby se Bůh nad ním slitoval; absence slůvka prosím zde snad dokonce ještě vztah pokory a vědomí viny zdůrazňuje.

Když se modlíme Chléb náš vezdejší dej nám dnes.  A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim, tak nejen prosíme o denní chléb a o odpuštění vin, nýbrž zároveň nebeskému Otci děkujeme, že nám dává denní chléb, že nám odpouští naše provinění. Aniž by se zde nějaký tvar sloves prosit či děkovat vyskytoval, jde zde jak o prosbu, tak i o dík. Věřím, že to všeobecně tak vnímáme. A i další klausule Otčenáše, k jejímuž tradičnímu překládání do živých jazyků před časem vyjádřil výhradu papež František, je vlastně zároveň vyjádřením prosby i díků. Zatímco v kralickém překladu zní  "I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého", moderní překlad Slovo na cestu uvádí v souladu s Františkovou ideou "Chraň nás před pokušením  a vysvoboď nás z moci zlého."

Vraťme se však ještě k začátku modlitby Páně. Vyjadřujeme zde přání, která v materiálním světě nemají obdoby, totiž aby Boží jméno bylo ve stvoření, resp. mezi lidmi svaté, aby přišlo Boží království. Přání, aby bylo zlo překonáno, aby se svět přiblížil Bohu, aby zavládl Boží mír, aby Boží království pronikalo naší pozemskou současností, tak, jak o tom mluví Pán Ježíš v jedné své odpovědi farizeům (Lk.17.20,21): "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;  ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!" Modlitba Páně nás tak vede do úzkého vztahu s nebeským Otcem, k vnitřnímu ztotožnění s Jeho vůlí, s Jeho láskou, podporuje v nás touhu přijmout Krista do svých srdcí a jít Jeho cestou, touhu žít pro Boží království.

Pán Ježíš formuluje slova modlitby, kterou díky a prosby prostupují, aniž by byly výslovně vyjádřeny.  My to tak neumíme. Děkujme v našich modlitbách slovy, a při tom zároveň také srdcem. Dík znamená určitý vnitřní stav. Farizeovo děkování ve zmíněném podobenství bylo povrchní a za ním bylo tvrdé, necitlivé srdce bez jakékoli skutečné vděčnosti. Prosme v našich modlitbách slovy, a zároveň při tom prožívejme vědomí závislosti na našem nebeském Otci, který je dárcem všeho dobrého. Hledejme Boží vůli. Směřujme svými přáními, modlitbami  i činy k nebeskému království. K tomu nás vede i vzorová modlitba, již nám ve svém Kázání na hoře předkládá sám Ježíš Kristus.

Apoštol Pavel vyzývá tesalonické křesťany "Bez přestání se modlete".  Modlit se můžeme nejen slovy, nýbrž i tím - a především tím -, jak žijeme, myslíme a jednáme. Celé naše životy mohou a mají být vyjádřením toho, oč se modlíme v Modlitbě Páně:  "Posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé". 

          Na závěr nechme zaznít Ježíšovu modlitbu ve znění překladu Slovo na cestu:

          Náš nebeský Otče, vzdáváme čest Tvému svatému jménu. Ujmi se vlády, ať se děje všechno podle Tvé vůle jak v nebi, tak na zemi. Dej nám chléb i dnes a odpusť nám naše provinění, tak jako my odpouštíme těm, kteří nám ublížili. Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého. Vždyť Tobě navždy patří vláda, moc i sláva. Amen.

 

Děkujeme Ti, Otče náš, že můžeme na modlitbě být ve spojení s Tebou, že můžeme v modlitebním soustředění prožívat vděčnost, že Ti můžeme předkládat problémy své, svých blízkých, našich sborů, církve, národa či státu, kontinentu či celého světa. Děkujeme Ti, že můžeme poznávat krásu a harmonii Tvého stvořitelského díla a prosíme Tě, abychom my i druzí lidé je přijímali s vděčností a obdivem. Prosíme Tě, uč nás jednat v jeho zájmu.

Prosíme Tě za nemocné, zarmoucené a sklíčené, za bezradné a osamělé. Prosíme Tě za ty, jimž jsou svěřena závažná rozhodování, za obecní a krajská zastupitelstva, za vlády a parlamenty. Prosíme Tě za pokoj a smíření mezi státy a národy, mezi vyznavači různých náboženství, mezi nejrůznějšími skupinami lidí. Prosíme Tě, aby se kritériem pro rozhodování stalo všeobecné dobro a nikoli okamžitý peněžní či mocenský zisk.

Prosíme Tě za církve. Prosíme Tě, abychom se my, kdo se hlásíme ke Kristu, uměli přijímat v lásce, v úctě a s porozuměním. Děkujeme Ti za evangelium a prosíme Tě, aby zaznívalo celým světem až do nejzazších koutů lidské existence.

Amen.

Praha 16/02/2018; poslední úprava 5/2/2024