Ježíš v Nazaretě

Vstup:   Žalm 1 (kral.)

Čtení:   Sk. 5.33-42

Text:    Lk. 4.14-30

Závěr:   Zj.21.1-7,22.21

Pro nás, kdo jsme v církvi vyrůstali, patří dnešní čtení z evangelia mezi ty biblické texty, které známe z nedělní školy či z náboženství. Přibližuje nám Palestinu Ježíšova pozemského života a Ježíše jako člověka, který tam před dvěma tisíciletími vyrůstal a působil. Vytváření obrazu Ježíše jako člověka žijícího mezi lidmi a komunikujícího s lidmi je velice prospěšné pro každého, kdo chce jít Jeho cestou, kdo chce být Jeho učedníkem, ať již žije v kterékoli době a na kterémkoli místě na světě.

Přestože čtený příběh je situován do míst vzdálených přes 2600 km a do doby vzdálené dva tisíce let, stojí za to si jej převést do naší aktuální situace. Četli jsme, že Ježíš podle svého obyčeje přišel v sobotu do synagogy. Nelze při tom nemyslet na to, jak je to dnes s obyčejem křesťanů chodit v neděli do kostela. Rádi argumentujeme tím, že dělat něco ze zvyku není dobré, že člověk má jednat z vnitřního přesvědčení, a realita je taková, že pro mnohé křesťany není samozřejmostí být v neděli v kostele. Konec konců, ono to zas nic tak nového, moderního není. Již v epištole k Židům čteme: A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje (Žd.10.24,25).

Ježíš v synagoze četl a vykládal Písmo. Tuto možnost měl každý dospělý Žid. Nemohlo by to být inspirací pro naše shromáždění? K této otázce se ještě vrátíme.

V Lukášově líčení je nápadné, jak se měnil vztah synagogálního shromáždění k Ježíšovi – od jasného nadšení na začátku až k rozpakům a odmítání na konci. Tento posun svým způsobem připomíná to, co se odehrálo na konci Ježíšova pozemského života, kdy projevované veřejné mínění se změnilo od úžasného nadšení při Ježíšově triumfálním vjezdu na květnou neděli do Jeruzaléma až k hrůznému velkopátečnímu "Ukřižuj!" Ve skutečnosti nemusí jít ani tak o to, že by se jedinci od Ježíše odvraceli, nýbrž o růst zášti a touhy zviditelnit se u těch, kdo Ho nechtějí přijmout a vychládání, ztrácení nadšení Jeho příznivců a obdivovatelů.

Ježíšovo vystoupení v synagoze rozhodně bylo pro mnohé, kteří mu byli přítomni, přelomovou životní událostí. Mohli si uvědomit, že Písmo není jen nějakou dekorací patřící k náboženskému životu, nýbrž zřetelným oslovením a živou výzvou do aktuální situace. A je celkem přirozené při této příležitosti hledat podobnosti mezi shromážděním v tehdejší synagoze a v dnešním křesťanském kostele. Musíme si při tom být vědomi dvou podstatných rozdílů:

1.Společnost v Palestině na přelomu věků byla nábožensky homogenní; chodit do synagogy se týkalo prakticky všech jejích příslušníků. V dnešní evropské společnosti jsme my, křesťané již zřejmě menšinou, a ještě jsme rozděleni do různých církví a denominací.

2. Lukáš nás uvádí do situace, kdy do synagogy přišel Ježíš: zcela jedinečný, neopakovatelný, Bůh v lidské podobě.

Tento druhý rozdíl neznamená, že bychom neměli nechat tuto perikopu promlouvat do naší současnosti. Ježíšovo působení na Zemi sice nemůže mít plnou obdobu, ale už evangelista Jan nám zaznamenal Jeho slova: Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému (J.14.12). V dnešních křesťanských shromáždění sice Ježíš není přítomen fyzicky, avšak podle svého zaslíbení je přítomen prostřednictvím Ducha sv. A svým učedníků dává vzácné a odpovědné pověření: Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa (Mt.5.13a,14a).

Důvodem, proč měl Ježíš možnost mít slovo v nazaretské synagoze, nebyla Jeho mimořádnost, nýbrž prostě bylo běžné umožnit příslušníkům Židovského národa číst posvátné texty a připojit i výklad. My v našich shromážděních podobnou praxi nemáme a odvoláváme se při tom na potřebu řádu, o jehož přítomnosti ve starých židovských synagogách ovšem nemůže být pochyb. ?Není podtextem strach ze změny, z něčeho nového, strach z působení Ducha sv.? ?Neuzavíráme se před Ježíšem, který činí nové všechno? ?Nebojíme se velkých Božích věcí, které by změnily naše životy, třeba v duchovní i světské oblasti, odůvodňujíce to nutností bránit se hrozbě falešných učení? Ta však nemají trvání. To věděl a na to poukazoval už moudrý rabín Gamaliel.  Bývá nám smutno, že je nás málo. Otázka, co dělat s nepoužívanými, a tedy vlastně nepotřebnými kostely, netíží jen nás v České republice. Evangelium ovšem má sílu oslovovat. Jde o to, jestli my, dnešní mdlí křesťané, tuto sílu neotupujeme. Různí odborníci ve společenskovědních disciplínách nám přinášejí analýzy vývoje společnosti. Současný člověk v naší civilizační oblasti je v mnohém směru jiný než byl člověk ve starověké římské provincii. A snad potřebuje evangelium, onu radostnou zvěst o smyslu a cíli života, ještě více než přímý adresát Ježíšových promluv v době Jeho pozemského působení. Církev, Boží lid, mu je má nést a při tom si sloužit evangeliem navzájem. Ježíš činí všechno nové. Ne ve smyslu měnící se společnosti, nýbrž jako vyjádření přechodu z cesty hříchu na cestu k nebeskému království. Jeho výzva k pokání, ke změně platí stále. Strnulost křesťanského života a strach z nových věcí mohou být důsledkem přehlížení této obnovující a očišťující výzvy.

Naše dnešní společnost je nábožensky nehomogenní. V novozákonní době prakticky všichni obyvatelé Judeje a Galileje svým způsobem patřili do synagogy. To se o dnešních Češích a českých kostelích říci nedá. Avšak evangelium tu je pro všechny. Pán Ježíš trpěl a zemřel i pro ty, kteří ke kostelu necítí žádnou vazbu. Jeho vítězství nad zlem se týká i jich. To je úžasná skutečnost, kterou mají naši spoluobčané právo zřetelně slyšet.

Před prázdninami jsem dostal dopis od jednoho bratra, kterým reagoval na to, že při synodní radě byla založena komise pro otázky životního prostředí, a speciálně pak na návrh připomínat si ve sborech Den Země. Dopis byl zřejmě poznamenán autorovou poněkud zkreslenou představou o záměrech a cílech komise. Přesto však jeho myšlenka, že by bývalo lepší založit jakousi iniciativu pro skromný životní styl, mne oslovila. Svědectví o Kristu vydáváme především svými životy. Jestliže jsou plny rozporů, nesouladu teorie s praxí, jestliže nejsou žity v pravdě, pak je celé naše svědectví mdlé a nepřesvědčivé. Život v pravdě znamená určitou formu radikalismu. Znamená to rozhodnout se podle pravdy. A to mj. znamená opustit vnitřně sporný systém konzumních hodnot. Bohatství Božích darů je veliké, avšak omezené. Bereme-li si jich moc, na někoho nezbude. Svou velkou náročností škodíme celému stvoření.

V chvalozpěvu 24 starců v Janově zjevení (Zj.5.9,10) čteme: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí. Ježíš svůj lid vykoupil i ze světa konzumu. My nemusíme praxi svého okolí podléhat a jeho hodnoty kopírovat. Kristus přináší hodnoty vyšší, lepší, pro něž stojí za to žít. Společná shromáždění Církve Kristovy nabízejí vzácnou příležitost si vzájemně sloužit, sdělovat si zkušenosti a dojmy z cesty za Kristem. [Příležitostí, která často zůstává nevyužita.]  Do společenství křesťanů směřují Pavlova slova:

Bez přestání se modlete. Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši, aby se tak dálo od vás. Ducha neuhašujte, proroctvím nepohrdejte, všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od všeliké zlé tvárnosti se varujte. On pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž. Věrnýť jest ten, jenž povolal vás, kterýž také i učiní to (1.Tess.5.17-24)

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za svědectví evangelistů o Tvém životě mezi lidmi na Zemi. Děkujeme Ti za ujištění, že se svými věrnými jsi po všechny dny až do skonání světa. Prosíme Tě o živou víru, o opravdové nadšení pro Tvou věc. Prosíme Tě, veď nás tak, abychom nekoketovali s pseoudopravdami a s pseudohodnotami tohoto světa, ale abychom viděli pravdu v Tobě a pravé hodnoty tam, kde Ty sám je nám lidem ukazuješ. Prosíme Tě o duchovní probuzení, prosíme Tě, aby Tvé evangelium naplňovalo svět, aby se šířilo až do nejhlubších koutů naší lidské existence.

Amen.