Dvojí počátek

Vst.: J.1.1-5

1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

2  To bylo na počátku u Boha.

3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

4  V něm byl život a život byl světlo lidí.

5  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

 

Po modlitbě: Gn. 1.1-4,31-2.3

1  Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2  Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

3  I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.

4  Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

31  Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

2.1  Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

2  Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

3  A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

 

Před kázáním: J.3.1-12

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.

2  Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."

3  Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

4  Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."

5  Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

6  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.

7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.

8  Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

9  Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"

10  Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?

11  Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.

12  Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?

 

Poslání: Kol. 1.15-19 SNC (Jedinečné svědectví o jedinečném Kristu)

15 Kristus je obrazem neviditelného Boha.
Existoval dříve, než bylo cokoliv stvořeno.
16 Jen díky jemu a kvůli němu bylo stvořeno vše,
    říše pozemská i nadpozemská,
    svět viditelný i neviditelný s jeho bytostmi.
17 V něm má všechno svůj začátek i své trvání.
18 On je hlava těla, totiž své církve.
On je počátek nového života,
    protože je první, kdo sám zvítězil nad smrtí.
19 V něm je od věčnosti plnost všeho božství.

 

Požehnání: Nu.6.24-26 (Aron, volně podle Dios habla hoy):

Kéž vám Hospodin žehná

      a chrání vás;

ať se na vás Hospodin

     dívá s radostí

a ukazuje vám Svou laskavost;

ať se na vás Hospodin

     dívá s láskou

a provází/obdaří vás pokojem.

 

Písně

Číslování podle Evangelického zpěvníku 2021, v závorkách podle EZ 1979/2000

2891 (1611) Tebe, Bože, chválíme

244 (166)  Pán Bůh je přítomen

749 (426)  Tvá, Pane Kriste, věc to jest

711 (383)  Mne zajmi, Pane můj

755 (611)  Není lepší na tom světě

416 (489)  Tvé požehnání, dobrý Otče

 

 

Děkujeme Ti, Otče náš, za život v jeho úžasné šířce i hloubce, děkujeme za to, že se neodehrává jen v materiálních rozměrech dostupných našemu smyslovému a rozumovému poznávání, že je přesahuje a pro Pána Ježíše Krista nám dáváš nahlédnout dále, až k eschatologickému horizontu, k Tvému Novému světu – k Tvému království. Děkujeme Ti za víru, za lásku, za naději. Děkujeme za evangelium, za radostné poselství o smyslu bytí, o Tvém zájmu o celé Tvé stvoření, tedy i o jednoho každého z nás. Uvědomujeme si tuto vzácnou skutečnost, i když myslíme na probíhající válku na Ukrajině, na ten hrozný akt nenávisti a násilí. Děkujeme Ti za všechny projevy solidarity s trpícími. Děkujeme Ti, že Ti na nás záleží, děkujeme, že nás posíláš nést evangelium všemu stvoření Děkujeme Ti za Církev a prosíme Tě za ni. Prosíme o požehnání pro její službu těm, kdo kvůli válce museli opustit své domovy. Očekáváme, Otče, na Tebe. Amen.

 

Poslyšme ještě čtení z 3. kapitoly Janova evangelia ve znění překladu Slovo na cestu:

 1 Jedním z předních Židů byl Nikodém, člen nejvyšší židovské rady. Patřil do skupiny farizejů, kteří přísně dodržovali všechny náboženské předpisy. Ten jedné noci vyhledal Ježíše a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel poslaný od Boha. Kdyby za tebou nestál sám Bůh, nemohl bys dělat takové zázraky, jaké jsi nám ukázal.“ Ježíš mu řekl: „Víš, na čem záleží? Na tom, aby se člověk znovu narodil, protože jinak se nestane občanem Božího království.“ „Znovu se narodit v mém věku?“ podivil se Nikodém. „Cožpak se někdo může vrátit do matčina těla a narodit se podruhé?“

Ježíš vysvětloval: „Jestliže se s člověkem nestane zásadní proměna a není na něm patrný nový život z Ducha a jestliže není na znamení toho pokřtěn, nemůže vstoupit do Božího království. Život zrozený z člověka je tělesný. Teprve Boží Duch v člověku probouzí duchovní život. Nediv se mým slovům, že se musíte znovu narodit. Ovšem s Duchem svatým je to jako s větrem: Nemůžeš ho ovládat, ale pozoruješ jeho účinky. Tak se člověk znovu narodí z Ducha.“ Nikodém se zeptal: „Jak toho všeho dosáhnu?“

10 „Jsi učitelem Božího národa a toto nevíš?“ podivil se Ježíš. 11 „Věř mi, že mluvím o tom, co vím, a svědčím o tom, co jsem viděl. Vy ovšem moje slova neberete vážně. 12 Když nechápete to, co se týká člověka, jak porozumíte tomu, co se týká Boha?“

 

Sympatický a vzdělaný farizeus Nikodém přišel za Ježíšem, raději v noci, tajně, aby se od Něho něco dověděl. Návštěva rozhodně nebyla marná. A tím, že evangelista Jan o ní zachoval svědectví, byla přínosem nejen pro Nikodéma, nýbrž pro celou, v té době ještě neexistující, Církev. Nikodém, vážený občan, slyší něco pro něho zcela nepochopitelného, totiž že se musí znovu narodit. Zrození je spojeno s tajemstvím života. Nabízí se uvažovat o vztahu početí a zrození, avšak tím bychom se asi dostali mimo základní linii Ježíšova rozhovoru s Nikodémem, kde se o početí nemluví. Zde jde o život pozorovatelný , a ten začíná zrozením. To Nikodém věděl. Teď však slyší, že jedno narození nestačí. To je přece nepředstavitelné! "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš to však staví jako podmínku vstupu do Božího království. Nové zrození je něco, co přesahuje náš rozum. Ovšem totéž platí i o Božím království. My tato Ježíšova slova určená předně Nikodémovi známe. Víme, že bývají v církvi různě chápána. Někteří křesťané uvádějí na den či dokonce na hodinu přesně okamžik svého znovuzrození. Jiní to chápou jako povlovný proces, související se stále probíhajícím pokáním – měněním myšlení a jednání při působení Ducha svatého. Slova Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha  nám naznačují, že to někdy může být tak, jindy onak. Působení Ducha se nedá popsat nějakou šablonkou. Sám vnímám ono nové narození jako dlouhodobý proces. Přitom v jednom evangelizačním shromáždění jsem veřejně vyznal, že chci v životě jít Kristovou cestou. Datum si pamatuji, rozhodně to byla pro mne významná chvíle, ale věřím, že ono nové narození probíhalo už před tím, zvláště na konfirmačním cvičení, a probíhá i po celých dalších více než 63 roků. Z Janova evangelia víme, že nové narození je velice důležitou skutečností v lidském životě. Nicméně týká se vztahu člověk–Bůh či člověk–Kristus a do vztahu člověk–člověk se jen promítá: druzí lidé jsou našimi sestrami a bratry před Boží tváří.  A tak nad otázkami "Jsi znovuzrozený?", "Kdy jsi prožil své znovuzrození?" mívám určité rozpaky. Ježíšova slova adresovaná Nikodémovi svědčí o důležité skutečnosti, totiž že plný život, směřující nikoli k zániku, nýbrž k Božímu království, přesahuje oblast našeho rozumového poznání, přesahuje to, co jsme schopni smysly vnímat a pak rozumem analyzovat a přidávat k oné velkolepé stavbě lidského poznání. Přesahuje ovšem i možnosti mezilidského sdělování. Nový život je život v Duchu a z Ducha.

Narozením začíná život jednotlivce. Četli jsme dnes z Písma dva oddíly, začínající slovy Na počátku. Týkají se počátku celého bytí. Můžeme mezi nimi vidět souvislost: V první biblické knize čteme několikrát Řekl Bůh a evangelista Jan píše, že na počátku bylo Slovo. A přidává, že to slovo bylo u Boha, ba dokonce tím slovem byl sám Bůh. Další kontext vede ke ztotožnění Slovo – Kristus. Přijímáme-li trojiční učení, věříme-li, že Kristus je Bůh, není v tom žádný rozpor. Tento pohled do prvních veršů Janova evangelia použili tvůrci moderního dnešnímu čtenáři vstřícného novozákonního překladu Slovo na cestu, z něhož jsme už slyšeli svědectví o setkání Ježíše s Nikodémem. Osobně jej mám velice rád, ovšem v prologu k Janovu evangeliu ona slova Na počátku postrádám.

1-3 Kristus existoval od věčnosti,
    byl stále s Bohem Otcem
    a byl to Bůh sám.
On byl tvořícím Božím Slovem,
    kterým vše vzniklo a trvá.
Je zdrojem všeho života
    a pro lidi světlem na cestě k Bohu.
To světlo přemáhá temnotu světa,
    ale ta ho nikdy nepřekoná.

Příběh o stvoření je na začátku Bible ve dvou různých verzích. My si dnes všímáme té pravděpodobně novější, zapsané v první a počátečních třech verších druhé kapitoly knihy Genesis. Vznik smysly poznatelného světa je tam rozdělen do šesti fází – stvořitelských dnů, po nichž následuje sedmý den – den Stvořitelova odpočinutí. Druhou verzi pak nacházíme ve zbytku druhé kapitoly. A již ve třetí kapitole čteme o lidském hříchu – o oné hrozné skvrně na krásném Božím díle. Písmo pak svědčí o tom, že toto porušení harmonie ve stvoření nemá poslední slovo – Bůh tvoří dále a posílá mezi lidi svého jedinečného Syna Ježíš Krista – Spasitele, Vykupitele. Jeho dílo se týká celého světa či vesmíru. Člověku se v Kristu otevírá možnost nového života, nového zrození.

V líčení počátku podle Genese můžeme vidět jakousi obdobu tělesného narození, vztaženou ovšem k celému bytí, Janovo svědectví o počátku je pak obdobou nového zrození, kde bytí je prodchnuto Boží přítomností, Božím Duchem. Čas u Boha není tím lineárním časem, který my vnímáme, ono naplnění Božího díla v Kristu se jistě týká i doby před Ježíšovým působením na Zemi, ono se týká všech dob a všech míst, avšak my, kdo žijeme v době s kladným letopočtem a máme k dispozici svědectví o Něm, o tom, co On vykonal, máme velké privilegium: Onu vzácnou informaci o Kristu máme, a tak se nám dostává pozvání k novému narození.

Počátek z Janova evangelia není nějakou konkurencí počátku z Geneze. Ukazuje na Boží tvůrčí dílo obohacené o duchovní rozměr. Svědčí o tom, že Bůh je stále při díle, jak připomíná evangelista Jan (5.17), když cituje Ježíšova slova: Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji. Nové zrození, o němž Ježíš hovoří s Nikodémem, neznevažuje zrození v biologickém smyslu, ale obohacuje lidský život o duchovní rozměr, o pohled k Božímu Novému světu, v Bibli zpravidla označovanému jako Boží království, v německých překladech to bývá Gottesreich či Gottes Herrschaft, v ukrajinských Царство Боже [Carstvo Bože]. Tento Boží Nový svět přesahuje možnosti našeho rozumu i našich smyslů, nicméně v Kristu přichází do našeho světa, mezi nás lidi. Přichází i do dnešního rozbouřeného světa, v němž pozorovatelně jakoby vítězila nenávist. Evangelista Lukáš (17.20-21) o této úžasné skutečnosti vydává svědectví:

Když se farizeové [Ježíše] otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!"  

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! – píše Pavel do Korintu. Boží Nový svět je mezi námi a je nám otevřen. To je úžasná skutečnost.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste,  za naplnění našich životů, za vše nové, co činíš, děkujeme Ti za otevření přístupu k Bohu. Amen.

Děkujeme Ti, Otče náš, za dar modlitby, za to, že k Tobě smíme přicházet s tím, co máme na srdci, s radostmi i bolestmi. Děkujeme Ti, že před Tebou můžeme myslit na druhé lidi, na naše bližní, ve vědomí, že Tobě na nás všech opravdu záleží. Prosíme Tě za ty, kdo jsou ohrožováni válkou. Myslíme před Tebou na Ukrajinu a její občany, na ty, kdo museli opustit své domovy i na ty, kdo zůstali ve vlasti, žijí v těžkých podmínkách ohrožováni na životech. Prosíme i za ty, kdo jsou ve službě agrese a nenávisti, aby si uvědomili, v čem spočívá skutečný lidský život. Prosíme za všechny, kdo ztratili někoho blízkého, kdo zůstávají bezradnými. Prosíme, žehnej všem snahám o sblížení lidí, ulamuj hroty nejrůznějších mezilidských napětí a sporů, na všech možných úrovních. Prosíme Tě, aby pozvání na krásnou cestu k nebesům jasně znělo světem. Očekáváme, Otče, na Tebe. Amen

Praha 15.1.2022, poslední úprava 19.3.2022