Dvojí KOSMOS

(Den Země)

Vst.: Zj.5.9,10 (kral.): A zpívali píseň novou, řkouce: Hoden jsi vzíti knihy a otevříti pečeti jejich. Nebo jsi zabit, a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží, a budeme kralovati na zemi.

Čtení ze SZ: Jz.24.14-15 (ek.): Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu. Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.

Epištola: 1.J.2.15-17 (ek.): Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

Evangelium: Mt.5.3-9,6.19-21,24,7.13,14 (kral.): Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. (6.19) Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez kazí, a kdežto zloději nevykopávají ani kradou. Nebo kdežť jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše. (7.13) Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.

Záv. slovo: Fp.4.4-7,19,20,23 (ek.): Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (19) Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků... Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen.

Písně

519 Přihotov se, duchu můj                   

181 Věčný Bože, Stvořiteli

178 Krásná je modrá obloha

179 I hvězdy a Slunce                  

559 Ó ujmi ruku moji

Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní den, (22.04.2012 - v roce 2012 připadá Den Země na neděli)

=který jako Den Země obrací naši pozornost ke kráse a celistvosti Tvého díla, k zázraku a bohatství života na Zemi,

=který jako první den po sobotě nás orientuje k velikonočnímu divu vzkříšení, ke Kristovu vítězství nad zlem, k pronikání života na Zemi s Tvým královstvím.

Děkujeme Ti za druhé lidi, za živou i neživou přírodu.

Děkujeme Ti, že život přesahuje smysly vnímaný a vnímatelný svět.

Děkujeme za prostor pro rozhodování, za prostor pro konání dobra.

Děkujeme Ti, že nám ukazuješ, kde jsou pravé hodnoty.

Prosíme Tě, veď nás v jednotlivých rozhodovacích situacích tak, aby naše rozhodování odpovídala Ježíšovu učení, aby byla v souladu s Tvou vůlí.

Prosíme Tě o silnou víru, která by se promítala do našeho myšlení a jednání.

Děkujeme Ti za evangelium, za radostné poselství o záchraně, o smyslu. Prosíme Tě, aby jeho pozvání na Kristovu cestu znělo celým světem až do nejhlubších míst lidské existence. Prosíme Tě, žehnej shromážděním své církve. Prosíme Tě, buď svým duchem přítomen i zde, mezi námi.
Amen.

 V snad nejznámějším biblickém verši, v 16. verši 3. kapitoly Janova evangelia čteme:

Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J.3.16).

Bůh tak miloval svět, že obětoval svého jedinečného Syna. Svět je dílem Božích rukou. A je a zůstává předmětem Boží lásky. Jako takový je přirozeně vnímán pozitivně. A při tom ve čteném oddíle z 1. Janovy epištoly je něčím negativním, nežádoucím, před čímž jsme jako její čtenáři varováni. ?Není v tom spor?

Kraličtí překladatelé překládali slovem svět dvě různá řecká slova: KOSMOS a AIÓN; to druhé, AIÓN, značí něco dočasného, pomíjivého, je to ono latinské saeculum, od něhož odvozujeme adjektivum sekulární; v ekumenickém překladu je pro ně použito české slovo věk; k němu onen negativní nádech patří. Jenže oddíl z 1. Janovy epištoly jsme četli z ekumenického překladu. Shodně s řeckým originálem je tam použito totéž slovo jako v citovaném svědectví z Janova evangelia o úžasné všeobjímající Boží lásce, lásce, jejímž předmětem je svět. Kdybychom chtěli přijímat Písmo jako jakýsi formální axiomatický systém, jako strohý zákoník, a používali na ně striktní logická pravidla, asi bychom zde spor našli. Nicméně Písmo není takovým východiskem lidské dedukce a jeho předmět se vymyká našemu chápání a zákonům naší logiky. Jeho svědectví směřuje k celému člověku, nejen k jeho rozumu s deduktivními schopnostmi; je třeba je číst s otevřeným srdcem, s vnitřní touhou přijmout Boží oslovení. Pojmům v něm se vyskytujícím můžeme a musíme rozumět v závislosti na kontextu. A ten naznačuje, že svět-KOSMOS v první Janově epištole a svět-KOSMOS ve třetí kapitole Janova evangelia neznamenají úplně totéž.

První dvě biblické kapitoly alegoricky líčí stvoření, počátek existence onoho úžasného Božího díla – světa, kosmu, universa. Třetí kapitola Písma pak přináší svědectví o jeho porušení lidským hříchem. Proč Bůh připustil vstup hříchu na scénu světa? Proč dopustil takovou skvrnu na tom, co stvořil? Nevíme, nejsme s to tomu porozumět. Každopádně hřích, zlo vnášejí do světa kontrast. Vedle zla si uvědomujeme hodnotu dobra. Vedle hříchu vyniká svatost. Usilovat o dobro, stavět se nekompromisně proti hříchu – to dává směr a naplnění našim životům.

Lidský hřích přišel na svět. Hřích ovlivnil, v negativním smyslu změnil svět. Moc hříchu je však dočasná. Na věčnosti nemá místo. Boží stvořitelské dílo svět převyšuje, svět je jen jeho částí – částí narušenou hříchem. Právě to, co hřích v něm porušil, to, co je dočasné – a pro ten současný svět specifické, nazývá autor první Janovy epištoly prostě světem. Staví před čtenáře do protikladu pomíjivé a věčné. Pomíjivému je radno se vyhýbat, rozhodně nemá smysl se pro ně angažovat; smysluplné je orientovat se k tomu, co je věčné, a o to usilovat. S podobnou dvojí volbou se setkáváme i na jiných místech v Písmu. Úryvkem z knihy Jozue jsme si připomněli volbu, před níž stáli Izraelité na prahu Zaslíbené země. A v kázání na hoře se s takovou bipolárností setkáváme několikrát.

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. - Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení (Mt.6.19-21,24,31-34).

Člověk se rozhoduje pro to, co má pro něho větší hodnotu:

Budeš sloužit Hospodinu – nebo cizím bohům?

Budeš sloužit Bohu Otci – nebo mamonu?

Dáš přednost nepomíjivému pokladu v nebi – či pomíjivému pokladu na zemi?

Dáš přednost Bohu – či majetku?

Zvolíš úzkou cestu k životu – či širokou cestu k zahynutí?

=> Co má pro tebe větší hodnotu?

Jde jak o rozhodování na významných křižovatkách života, tak i o ono neustálé každodenní drobné rozhodování. V Sheldonově knize "V Jeho šlépějích" se setkáváme s myšlenkou klást si v každé rozhodovací situaci otázku: Jak by na mém místě jednal Ježíš? K hodnotám a rozhodování směřují i Ježíšova blahoslavenství. Spolu s dalšími Ježíšovými výroky přinášejí základ pro vytváření hodnotového systému, který je diametrálně odlišný od toho běžného, podporujícího vytváření zkáze podléhajícího pokladu na zemi a výběr široké k zahynutí směřující cesty. Na to, že naší civilizací běžně přijímané hodnoty nejsou perspektivní, poukazoval nejednou na základě sociologických a přírodovědeckých analýz první a poslední československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek, muž, který se uměl dívat na vztahy ve světě, na vztahy mezi člověkem a prostředím v širokých a hlubokých souvislostech. Jako základ pro lidské jednání doporučuje alternativní hodnoty. Jan Keller, Fedor Gál a Pavol Frič o nich píší v útlé knížce Hodnoty pro budoucnost. Jde o hodnoty, které jsou v souladu s tím, co učí Ježíš. Ježíšovy hodnoty jsou však nejen pro budoucnost, nýbrž dokonce pro věčnost. Ježíš vede k volbě služby Hospodinu, pokladu v nebi, úzké cesty; vede k angažovanosti pro Boží království, k činění vůle nebeského Otce.

Ježíšova cesta je úzká. Její volba vyžaduje jasné rozhodnutí, vycházející z víry, že On má skutečně pravdu: ● že nelze sloužit dvěma pánům, ● že tichost a nenásilnost jsou opravdu pro lidskou existenci lepší než tvrdost a křiklounství, ● že čistota srdce a nikoli tvrdé lokty je klíčem k plnému životu, ● že smysl má usilovat nikoli o časné zkáze podléhající poklady, nýbrž o ty věčně, dotýkající se Božího království.

Bůh miluje svět. Proto poslal na svět Svého jednorozeného Syna. On, Ježíš Kristus, ten, skrze Něhož je učiněno vše, co je, náš Spasitel a Pán, a při tom i náš Přítel a Bratr, nabízí svou úzkou cestu, zve na ni. Cestu, na níž hřích nemá místo. On orientuje lidské mysli od pomíjivého k nepomíjivému, On osvobozuje od závislosti na nepravých hodnotách. On přináší vykoupení od toho, co člověka na zemi svazuje, aby mohl žít plný život přesahující hranice tohoto světa, život, v němž se spojuje časnost s věčností. On přemohl hřích, a tak v Něm, v Jeho blízkosti ● ono negativní hříchem vyvolané ladění světa z Janova dopisu ustupuje do pozadí  ● a v celé své kráse vyniká onen dobrý Bohem stvořený svět, planeta Země, náš pozemský domov – předmět Boží lásky, o němž svědčí biblická zpráva o stvoření hned ze samého začátku Písma, která pokračuje a vrcholí novozákonním poselstvím o superioritě lásky, o spasení, o záchraně, o smyslu bytí.

Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J.3.16).

Vyjádřeme nyní dík za krásu stvoření spolu se sv. Františkem z Assisi jeho Sluneční písní:

Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,

Tvé jsou chvály, sláva a čest

a každé dobrořečení.

Chválen buď, můj Pane,

všemi svými tvory,

zvláště pak bratrem Sluncem,

který dává jasný den.

Je krásný, mocně září.

Vše to má od Tebe.

Chválen buď, můj Pane,

sestrou Lunou, a hvězdami.

Na obloze jsi je vytvořil

jasné, vzácné a krásné.

Chválen buď, můj Pane,

bratrem větrem, a vzduchem,

a mračny, a každým počasím,

jimiž obživuješ všechny své tvory.

Chválen buď, můj Pane,

sestrou vodou.

Je užitečná, a pokorná, a vzácná,

a cudná.

Chválen buď, můj Pane,

bratrem ohněm,

jímž dáváš světlo do noci.

Je krásný, a veselý, a mocný, a silný.

Chválen buď, můj Pane, naší matkou Zemí,

která o nás pečuje a nás živí.

Dává vzrůst rozmanitým plodům,

zeleným bylinám  a barevným květinám.

Chválen buď, můj Pane,

těmi, kdo pro Tvou lásku odpouštějí

     a snášejí nemoci a utrpení;

blahoslavení jsou, kdo činí mír,

ti od Tebe, Nejvyšší,  získají korunu.

Chválen buď, můj Pane,

naší sestrou tělesnou smrtí,

jíž žádný žijící člověk

nemůže uniknout;

běda těm,

   kdo umírají ve smrtelných hříších;

blahoslavení jsou,

   kdo budou zastiženi při plnění

   Tvé nejsvatější vůle,

jimž druhá smrt neuškodí.

Chvalte a dobrořečte mému Pánu,

a děkujte Mu,

a služte Mu s velikou pokorou.

Děkujeme Ti, Otče náš, za poselství o Tvé lásce k světu. Děkujeme Ti, že Ti na nás lidech navzdory našemu hříchu záleží.

Děkujeme Ti, že k Tobě můžeme přicházet s problémy a bolestmi svými i svých bližních, nám fyzicky blízkých i vzdálených, žijících podobně jako my i těch, jejichž způsob života se od našeho výrazně liší.

Prosíme Tě za naši českou společnost, prosíme Tě za ty, kdo rozhodují, aby si počínali odpovědně a respektovali lidskou důstojnost i potřeby celého stvoření.

Prosíme Tě za nemocné, za zarmoucené, za bezradné. Prosíme Tě za lidi bez domova či bez zaměstnání. Prosíme za ty, jimž se nedostává lásky, za ty, kdo nemají přátele. Prosíme Tě za ty, jejichž život probíhá jen v dimenzích materiálního světa.

Prosíme Tě za šíření evangelia. Prosíme, pomáhej nám, kdo se k Pánu Ježíši Kristu hlásíme, aby naše svědectví bylo věrohodné, abychom těm, kdo se namáhají a jsou obtíženi břemeny, zřetelně tlumočili pozvání k Němu, pozvání k odpočinutí duším.

Jeho slovy k Tobě voláme: Otče náš ...

Poslední úprava 22.04.2012