Co bude

Vstupní slovo: 1.Kor.2.9:  Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.

Čtení po modlitbě: Mt.22.23-30: V ten den přišli za Ježíšem [za Ním] saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: "Mistře, Mojžíš řekl: `Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´ U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. Naposledy ze všech zemřela ta žena.  Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"  Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé"

Čtení před kázáním: J.3.16 (SNC): Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. (B21 upr.)  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.

J.17.3 Ježíšova slova z velekněžské modlitby (SNC): Kdo chce věčně žít, musí poznat Tebe jako jediného pravého Boha a mne jako toho, kterého jsi poslal. (B21) A to je ten věčný život – aby poznali Tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

Poslání: 1.J.1.1-5:   Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.

Požehnání (Aronovo): Nu.6.24-26:  [Podle Dios habla hoy] Kéž vám Hospodin žehná  a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin  dívá s láskou a provází/obdaří vás pokojem

 

Písně

245  Svatá doba, Páně den

342  Kristus je má síla

549   Buď Tobě sláva

749   Tvá, Pane Kriste, věc to je

416   Tvé požehnání

 

Děkujeme Ti, Otče náš, že jsme se mohli sejít v tomto bohoslužebném shromáždění. V období mezi Velikonocemi a Letnicemi nás provázejí myšlenky na tu úžasnou zvěst velikonoční neděle, na Ježíšovo vzkříšení a vítězství nad mocí zla. Vděčně si uvědomujeme, že poselství Velikonoční neděle přesahuje možnosti lidského rozumu a poznání, že tehdy, mimo zájem veřejnosti, došlo k nejdůležitější události v historii lidstva a světa. Děkujeme, že nám dáváš nahlédnout za hranice rozumového poznání prostřednictvím víry, lásky a naděje. Děkujeme, že v Pánu Ježíši Kristu přicházíš k nám, že Ti na jednom každém z nás záleží. Děkujeme za dar modlitby, děkujeme ze světectví Písma o tom, že jsi stvořil člověka k svému obrazu, že nám dáváš svobodnou vůli, že se můžeme rozhodovat a jednat, a prosíme Tě, aby naše rozhodování i jednání bylo ve prospěch dobra, aby bylo v souladu s Tvou vůlí.

Prosíme Tě o Tvou přítomnost zde s námi. Očekáváme, Otče, na Tebe.

Amen.

Jsou skutečnosti, které nebývají předmětem mezilidského sdělování. I když máme údajně svobodu slova, skutečnost je přece jen o trochu jiná. O některých věcech se nemluví, aby se neporušila tak zvaná politická korektnost. Rozsah tabuizovaných témat je ovšem větší. Patří mezi ně i to, co se nazývá posledními věcmi člověka – tělesná smrt a s ní související otázky, tedy i věčnost a věčný život. A je dost pravděpodobné, že tím, že se o nich nemluví, nebývají ani častým tématem našich úvah, nebývají častým předmětem našich modliteb.  Sám jsem si sice po celý život uvědomoval, že nikdo z nás nevíme dne ani hodiny, nicméně v praxi jsem si dlouho představoval ještě značný časový horizont před sebou. V roce 2020 se kvůli kovidu změnil způsob života, mně v té době našli zhoubný nádor a zemřeli mi bratr a bratranec, oba mladší než já. A tak jsem vnitřně zažil, že i můj fyzický život nejenže měl kdysi v posledním půlroce druhé světové války svůj počátek, nýbrž patří k němu i konec, od něhož mě dělí nepoměrně kratší časový úsek než od počátku; jeho délku ovšem neznám. V apoštolském vyznání víry vyznáváme: Věřím ve vzkříšení těla a život věčný. A i když o těchto slovech z kréda – a nejen o těchto – běžně nehovoříváme, rád bych dnes tuto komunikační bariéru překročil.  Nepůjdu za ni daleko, ono to ani rozumně nejde. Určitou hranici přináší i druhé  přikázání z desatera  (Ex.20.4):  Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.  Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. V kralickém překladu: Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.  Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti.   Ono zobrazení či zpodobnění nemusí být jen materiální, může jít i o modely myšlenkové, tedy o představy. Před nějakými 60 roky jsem se příležitostně pohyboval mezi křesťany, kteří se nevyhýbali úvahám ani hovoru o tom, co bude po fyzické smrti. Někteří zastávali názor, že okamžitě následuje život s Kristem v nebi, odpovídající Ježíšově odpovědi jednomu z těch, kteří s ním byli ukřižováni, jiní v souladu např. s 15. kapitolou Pavlova 1. listu do Korintu očekávali vzkříšení na konci věků, a ty představy o vzkříšení byly dost různé. Není naší věci dělat si představy, jsme povoláni k víře. Zrovna tak nám nepřísluší hledat odpověď na otázku, zda ten či onen je či není spasen. Když se Petr zvědavě ptal, co bude s Janem, Ježíš mu odpovídá: Co tobě po tom. Ty pojď za mnou. A tato Jeho slova směřují i k jednomu každému z nás.

Důležité je, že Písmo sv. svědčí o úžasné naději, kterou pro budoucnost  Ježíš Kristus přináší. Nenacházíme tam ovšem nějaký jasný, jednoznačný obraz toho, co bude po fyzické smrti. Autoři biblických knih vhlédli hluboko do tajemství vztahu mezi člověkem a Bohem. Před posláním   poznávat stvořený svět stojíme v průběhu času stále; dnes toho o něm, o jeho fungování víme nepoměrně více než věděli lidé ve starověku, v době, kdy vznikaly biblické knihy, a snad si také nepoměrně více uvědomujeme, kolik toho nevíme. Smysly a rozumem poznatelný svět, který nám představuje věda, je jiný, než jakým je svět našich představ. Na začátku 20. století Albert Einstein objevil vzájemnou provázanost prostoru a času a po deseti letech ukázal, že tento časoprostor je křivý, přičemž zakřivení působí hmota. Prostor a čas tedy souvisejí s hmotou. Tedy místo trojrozměrného rovného prostoru a lineárního uspořádaného času tu je křivý čtyřrozměrný časoprostor.  Asi před sto lety Werner Heisenberg zpochybnil možnost objektivního poznání či popisu ve vědě. Od té doby se v poznatelném světě objevují další dimenze. A při tom si uvědomujeme, že existuje bohatá duchovní oblast, která leží mimo smysly a rozumem poznatelný materiální svět. Dveře do ní pootevírá matematika. Výrazně o ní svědčí Písmo, když hovoří o Božím království, či – moderněji vyjádřeno – o Božím Novém světě. Podobně jako materiální dimenze jsou spolu provázány, i tato duchovní dimenze, již si dovolím nazvat nultou, je s těmi poznatelnými provázaná. Připomínám, že nula nemusí znamenat "nic" či "něco nedostatečného", např. v teorii dělitelnosti je nula dokonce největším číslem. Nultá dimenze je významnější než ty ostatní. O souvislosti či provázanosti duchovní dimenze s těmi, které vnímáme svými smysly, čteme v Písmu na různých místech. Jedním z nich, a hodně výrazným, jsou slova Pána Ježíše o tom, že Boží království je mezi námi. Ona nultá dimenze je bohatě strukturovaná a zůstává mimo možnosti rozumového zkoumání. Nahlédnout do ní můžeme vírou. Materialisté její existenci odmítají, a tak celé bohaté jsoucno vidí jen omezeně.

Lidský život přesahuje hranice materiálního světa. Jeho podstatná složka se odehrává právě v oné nulté dimenzi. Její úloha se zdůrazní znovuzrozením, o němž hovořil Pán Ježíš se vzdělaným a moudrým farizeem Nikodémem, jemuž při tom otvírá pohled do oblasti, která mu do té doby byla skryta (J.3.1-12).

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.

2  Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."

3  Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

4  Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."

5  Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

6  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.

7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.

8  Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

9  Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"

10  Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?

11  Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.

12  Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?

Pozemský život jednoho každého z nás jednou skončí. Konec se týká materiálních dimenzí života. Zůstane průmět do oné nulté dimenze. Co to znamená? Současné poznání světa spojuje jednosměrně plynoucí čas s hmotou. Ani tyto představy nemusejí být konečné. Nezávisle na stavu poznání se z Písma dovídáme, že ono překročení hranice časného života přináší osvobození od břemene hmoty a znamená vykročení za hranice fyzického světa, za hranice lineárního jednosměrného času, v řeckém Novém zákoně označovaného χρονος, do oblasti bohatého Božího času, v Písmu v náznacích označeného řeckým slovem καιρος, do bytí, kde není hřích. V souladu s našimi možnostmi nás do něj uvádějí některé eschatologicky orientované texty z Písma. Jedním z nich je začátek poslední biblické kapitoly, 22. kapitoly knihy Zjevení (1-5):  A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.  A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit,  budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.  Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. Tato slova v rámci možností našeho chápání naznačují slavnou Boží budoucnost.

Ty nejhlubší věci leží mimo oblast vědění. Patří mezi ně i to, co se týká života po tělesné smrti. Jsou předmětem víry. K ní nás zve Pán Ježíš Kristus. Zve nás k lásce, zve nás k naději. Zve nás, abychom šli Jeho cestou, abychom ho následovali. On je ta Cesta, i Pravda i Život. A na Jeho cestě můžeme myslet na slova apoštola Pavla, která jsme slyšeli na začátku bohoslužby: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. A to znamená více než jakékoli rozumové poznání.

Díky, náš nebeský Otče, díky, Pane Ježíši Kriste.  Amen

 

Děkujeme Ti, Otče náš, že se můžeme k Tobě obracet s problémy a starostmi svými i druhých lidí, že víme, že Ti na nás lidech záleží. Myslíme před Tebou na nemocné, zarmoucené, osamělé, bezradné, na ty, kdo jsou v obtížných životních situacích. Myslíme na národ Ukrajiny, na ty, kdo ztratili někoho blízkého, na ty, kdo museli opustit své domovy i na ty, kdo žijí v neustálém ohrožení agresorem. Prosíme Tě za ně a prosíme i za ty, kdo se dopouštějí násilí, kdo jsou ve službách agrese, aby si uvědomili, kde je smysl lidského života, kde spočívají pravé hodnoty. Prosíme Tě o mír, nejen o klid zbraní, ale o biblický Šálom, znamenající spočinutí u Tebe.

Prosíme o požehnání pro zvěstování evangelia, prosíme, aby se ono radostné poselství šířilo světem až do nejzazších koutů lidského bytí.

Otče náš …

Praha 14.1.2023, poslední úprava 12.5.2023