Alfa a Omega
Úprava kázání původně určeného pro Mezinárodní ekumenické společenství
pro bohoslužbu na Jarově 26.4.2015, 4 dny po Dni Země
Vstupní slovo: J. 1.1-5
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
[Alternativa:] Ž.24.1-5: Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.
Ž.148
1 Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
3 Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
4 Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
5 chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
6 on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
7 Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
8 oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
9 horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
10 zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
11 králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
12 jinoši i panny, starci i mladí.
13 Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
14 Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.
Kol.1.13-20
13 On (Otec | Bůh) nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.
14 V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů:
15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,
16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá,
18 on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem.
19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat,
20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.
Závěrečné slovo: Fp.4.4-7
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Písně
441 Svatá doba, Páně den (5)
178 Krásná je modrá obloha (8 kr.)
219 Hory, doly, stráně (6 kr.)
179 I hvězdy a slunce (4)
180 Vše má, Bože, chválit Tebe (4 kr)
Děkujeme Ti, Otče náš, za dnešní neděli, za to, že jsme se mohli sejít, abychom se společně zamýšleli nad Tvým slovem a hledali Tvou vůli. Děkujeme Ti za planetu Zemi - náš časný domov. V úžasu a v pokoře si uvědomujeme zázrak života. Děkujeme Ti, že součástí života na Zemi je i lidská svobodná vůle. Vyznáváme, že ji často používáme ke škodě Tvého stvořitelského díla, že se zpronevěřujeme poslání, které nám dáváš, že vedeni sobectvím, chamtivostí a bezohledností jednáme proti životu a proti fungování oněch úžasných mechanismů, jimiž jsi náš časný pozemský domov vybavil. Prosíme Tě, veď naše myšlenky i činy, naše rozhodování a jednání v duchu lásky k Tobě i k našim bližním, v duchu prvotního poslání člověka na Zemi. Děkujeme Ti, že se můžeme k Tobě obracet, že se můžeme k Tobě modlit, že smíme vědět, že Tobě na nás osobně záleží. Prosíme Tě za práci Církve, za šíření evangelia. Očekáváme, Otče, na Tebe.
Amen.
22. dubna jsme oslavili Den Země. V dnešním kázání se ještě svým způsobem za ním ohlédneme.
První dvě kapitoly Bible poeticky líčí stvoření světa či vesmíru. Součástí Stvoření je i člověk, obdařený schopností myslet a poznávat. Prostřednictvím smyslů a rozumu můžeme my, lidé, toto veliké Boží dílo - byť jen zčásti poznávat. A toto poznávání schopnost myslet dále rozvíjí. V novověku je patrný výrazný posun od vnímání jednotlivostí k uvažování o souvislostech. Po dlouhá staletí církev kladla důraz na vztah mezi Bohem a člověkem. Mimolidská část bytí se z úvah vytrácela. Tento přístup se zřetelně projevil v Descartově klasifikaci, v níž člověk stojí na jedné straně a všechno ostatní, živá i neživá příroda na straně druhé. Člověk si sám sebe uvědomuje : Cogito, ergo sum - myslím, tedy jsem, či snad spíše poznávám, tedy jsem. Člověk v Descartově obrazu jako jediný má duši a jen jeho se týkají Boží zaslíbení. Descartes byl hluboce věřící člověk; žil ovšem před 4 staletími.
Během novověku se rozvinulo systémové myšlení. Věci neexistují samy o sobě, důležité pro ně jsou vztahy. I ono Descartovo Cogito, ergo sum by sotva mělo smysl, kdybychom své myšlení či poznávání nemohli sdílet s druhými lidmi. Naše vlastní já se uskutečňuje nerozlučně s našimi blízkými - či bližními, a i s celým prostředím, v němž žijeme a které nás obklopuje. Někdo nedokážeme ono své já oddělit od domova, patří k němu rodiny a přátelé, pro většinu z nás je jeho součástí mateřský jazyk, v němž myslíme a vyjadřujeme to nejhlubší, co vyjádřit lze. A něčí já může být neoddělitelně spjato třeba s pejskem či s kočičkou. Avšak nejen to. K našemu vlastnímu bytí patří spousta různých dalších vztahů a vazeb - s lidmi, s přírodou, se zdroji obživy a dalších životních potřeb atd. A samozřejmě i s lidmi, jež ani neznáme, avšak produkty jejichž činnosti užíváme, ať už v materiálním či duchovním slova smyslu. A zas i každý z nás ovlivňuje druhé lidi i svět kolem sebe. Vztahy jsou zrovna tak jako objekty součástí Bohem stvořeného světa. Na ten se dnes už nedíváme jako na souhrn jednotlivostí, případně s člověkem na jeho vrcholu, nýbrž jako na harmonický, bohatým předivem vztahů a závislostí propojený celek. Biblická zpráva o stvoření nekončí šestým dnem. Sedmý den se, {antropomorficky řečeno,} Bůh ze svého díla - z kosmu či universa raduje. Svět tedy není pouhým souhrnem jednotlivostí, nýbrž hluboce provázaným systémem. Z nenáboženského hlediska tuto skutečnost skvěle vystihuje britský vědec James Lovelock ve své teorii Gaia, která vede k probuzení či prohloubení obdivu k onomu úžasnému Božímu stvořitelskému dílu. Čtený text z Pavlova listu do Kolos, podobně jako [známý] prolog k Janovu evangeliu, nás do jeho tajemství a krásy uvádějí ještě hlouběji než začátek knihy Genesis. V pozemsky vnímané posloupnosti událostí bylo někdy v hluboké minulosti Boží dílo porušeno lidským hříchem. Před dvěma tisící lety Kristus vzal lidský hřích na sebe, vnesl jej na kříž. Věříme, že přestože hřích se stále na světě projevuje, definitivní vítězství patří Kristu, který přemohl moc hříchu. Ten minulý slovesný čas je zde na místě. Minulost, přítomnost a budoucnost se vzájemně prolínají. Boží čas je totiž jiný než ten náš lidský, který vnímáme a prožíváme a který je jen jakýmsi průmětem Božího času do orientované časové přímky našeho vidění světa. Pozemský život Ježíše Krista proběhl na přelomu věků před dvěma tisíciletími, ale ve skutečnosti se v Něm spojuje Počátek a Konec, jak od Něho ve svém vidění slyší Jan: "Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec", a jak o Něm píše Pavel ve čteném textu do Kolos (1.15-20):
On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.
On přišel, aby nás přivedl zpět k Bohu (1.Pt.3.18), aby nám znovu otevřel hříchem uzavřené brány ráje, aby obnovil hříchem přetrhané vztahy a vazby, tedy i (● v novověku tak poškozenou ●) vazbu mezi člověkem a přírodou. Potřeba obnovy těchto vztahů je jednou z nosných myšlenek, které vedly amerického publicistu a filantropa Johna McConnela k myšlence slavit každoročně Den Země, a tak vést co nejširší okruh lidí k obdivu a vědomí odpovědnosti za svět a ve světě. Křesťanům má Den Země připomenout, že je to sám Kristus, kdo obnovuje vztah mezi člověkem a Bohem, a tedy i Jeho dílem. On vrací člověka na místo, které mu náleží, tedy na místo toho, kdo má o stvoření pečovat a k dobrému je vzdělávat. On přináší smíření - nejen smíření mezi lidmi, ale i smíření s ostatní přírodou. Dosah Ježíšova díla přesahuje hranice Božího lidu staré i nové smlouvy. Jeho význam je doslova kosmický, a Den Země [, který u nás slavíme 22. dubna,] nám tuto úžasnou skutečnost připomíná. Mysleme na ni tím více v situaci, kdy naše civilizační oblast přestává být křesťanskou. Vědomi si této skutečnosti a při tom myslíce na dnes čtené Pavlovo svědectví o Kristu si položme otázky:
● Jsme my, kdo se ke Kristu hlásíme, Mu opravdu věrni? Věříme Mu?
● Nesvazujeme evangelium s naší církevně kulturní tradicí? Umíme do našeho přístupu k lidem, ke světu promítnout tu úžasnou skutečnost, že Kristus přišel pro všechny lidi, že má své ovečky i jinde než v organizovaných církvích a společnostech křesťanů?
●● Kristus přišel pro celý svět, pro všechny lidi a i pro celou mimolidskou část světa - pro živou i neživou přírodu. Přináší smíření a obnovu vztahů. V cestě za ním, v pokání - tedy ve změně myšlení a jednání, v přijetí Jeho hodnot leží i řešení problémů životního prostředí. V něm je tedy i naděje pro planetu Zemi - pro náš časný, pozemský domov. A tak si ještě připomeňme Jeho slova ze závěru jeho pobývání na Zemi: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Amen.
Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že nás stavíš do tohoto světa a máš pro každého z nás své poslání. Děkujeme Ti za naše bližní, děkujeme Ti za vztahy, do nichž nás stavíš. Prosíme Tě, veď naše myšlení i jednání, abychom usilovali o dobro - pro druhé lidi, pro přírodu, pro celý svět, abychom přispívali k míru, k onomu pravému, Tvému míru na tomto světě. Veď nás, abychom kolem sebe šířili lásku, pokoj a naději.
Prosíme Tě za nemocné, za zarmoucené, opuštěné, bezradné. Prosíme Tě za ty, jimž se ztrácí smysl života a mnohdy si to ani neuvědomují. Prosíme Tě za šíření evangelia, za šíření touhy po Tobě, po spasení, po Tvém království.
Děkujeme Ti za všechny, kdo se zasazují o dobro a nehledí na svůj problematický osobní zisk. Prosíme Tě, žehnej všem dobrým snahám.
Vyslyš, prosíme, naši společnou modlitbu: Otče náš ...
Praha leden až duben 2015