Osmý den stvoření
Vstupní slovo: J.18.36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."
Čtení po modlitbě: Gn.1.27-31, Gn.2.15-17 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. ⨀ Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Čtení před kázáním – evangelium: J.14.23-27,16.33: Ježíš [mu] odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! ⨀ To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
Poslání: Zj.21.1-4 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo."
Požehnání: Nu.6.24-26 Kéž vám Hospodin žehná a chrání vás; ať se na vás Hospodin dívá s radostí a ukazuje vám Svou laskavost; ať se na vás Hospodin dívá s láskou a provází/obdaří vás pokojem. (Podle Dios habla hoy)
Písně
204 Má duše Boha velebí
222 Radujte se v Pánu vždy
749 Tvá, Pane Kriste, věc to je
313 Ozvi se, Pane můj
712 V Tvé síle, Pane Bože můj
Děkujeme Ti, Otče náš, za to, že můžeme poznávat Tvé úžasné tvůrčí dílo a obdivovat se jeho kráse a fungování. Děkujeme, že i my k němu patříme, děkujeme Ti za dar svobodné vůle a prosíme Tě, abychom tento dar v dobrém užívali vědomi si toho, že jsi nás, lidi, stvořil k Svému obrazu. Prosíme Tě o sílu a odhodlání postavit se proti zlu, proti ďáblu. Nerozumíme tomu, proč tady zlo je. Uvědomujeme si, že mnohému nerozumíme, že mnohému nemůžeme rozumět. Děkujeme za to, že Pán Ježíš Kristus zlo přemohl, že nad ním zvítězil. Děkujeme za otevření přístupu do Tvého Nového světa.
Prosíme Tě o požehnání pro toto shromáždění. Amen.
Dnešní čtení z Geneze je částí známého biblického vyprávění o stvoření. Slyšeli jsme v něm: Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Tomu v Bibli předchází sedmkrát: A Bůh viděl, že je to dobré. Boží stvoření je dobré. Je to úžasný zázrak, který zaslouží obdiv. K němu první stránky Písma vedou. Obdiv patří neživé i živé přírodě. ¿Umíme se divit? ¿Vnímáme život jako zázrak? Často a rád se dívám na stromy a obdivuji se jejich úžasné kráse, která v nich je, aniž by záležela v nějaké popsatelné symetrii. ⨀ Po stvoření člověka Bůh odpočinul. Radoval se ze stvoření, z jeho fungování, z harmonických vztahů v něm.
Po prvních dvou biblických kapitolách následuje kapitola třetí, která nás od oné krásy a harmonie vede do drsné reality. Na scénu vstupuje lidský hřích. Do dobrého stvoření vstoupilo zlo. ¿Proč Bůh dopustil takovou ránu na svém díle? Myslím, že upřímná odpověď na tuto otázku je, že nevíme. Uvědomuji si, že zlo tvoří jakési kontrastní prostředí pro dobro.
Hřích vstoupil do světa. Pán Bůh nám dal svobodnou vůli. To je úžasný dar. Můžeme se vědomě proti hříchu postavit. A vzácným darem je také rozum, možnost poznávat a uvažovat. Tento dar můžeme a máme k dobrému užívat. Špatné však je, když je zneužíván. První hřích souvisel s tím, že člověk chtěl vědět více, než mu náleželo, více, než jaká byla Boží vůle. Dnes poznáváme nesmírně mnoho. Lidé si někdy myslí, že všemu rozumějí, chtějí na všechno mít odpověď. Lidské poznání je však omezené. Člověk je součástí stvoření; Stvořitel je vysoko nad ním. To, co psal apoštol Pavel římským křesťanům před téměř dvěma tisíci lety, je stále aktuální: ¿Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "¿Proč jsi mě udělal takto?" ¿Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Ř.9.20-21). Myslím, že tato jednoduchá Pavlova úvaha nám pomůže přijmout skutečnost, že mnohému nerozumíme a nebudeme rozumět, že tomu prostě rozumět nemůžeme. Nerozumíme, proč je tu hřích, nerozumíme, proč dochází k přírodním katastrofám – i k těm, jež sotva můžeme chápat jako důsledek hříchu.
Dnešní svět je složitý. Člověk už poznal nesmírně mnoho. Je smutné, že přes všechno vědění a všechny zkušenosti jsou na světě lidé, kteří jsou s to rozpoutat války. Varující je však také to, že člověk své poznání zneužívá i jiným, jak se někdy říká mírovým, způsobem. Nepříjemná klimatická změna je asi do značné míry způsobena lidskou činností. Setkal jsem se se strašnou úvahou, že úbytek přírodních příležitostí pro zimní sporty bude nutno kompenzovat obřími klimatizovanými sportovními halami. Lidské vědění a poznání dává člověku schopnost taková monstra zkonstruovat. Že by to znamenalo další nežádoucí změny klimatu, další ničení toho, co Pán Bůh stvořil, o tom se mlčívá.
Člověk poznává nesmírně mnoho. Avšak na některé skutečnosti zapomíná či je ignoruje. Smíme žít v lidské společnosti, kde jeden druhého potřebujeme. Jsme do světa postaveni jako spolupoutníci či spolupracovníci, a nikoli jako konkurenti či sokové. Jsme zváni k společné péči o ono úžasné Boží dílo, jehož jsme součástí. Z konkurence jako užitečného ekonomického prostředku se stala hrůzná ideologie. Stala se z ní modla, předmět úcty v dnešním světě. ■ Mnozí lidé odmítají Boha, odmítají vše, co leží mimo naše poznávací možnosti. Centrální roli místo lásky, která našimi smysly vnímaný svět přesahuje, v jejich myšlení získávají peníze; ty se z užitečného prostředku směny staly abstraktním monstrem. Tito lidé existenci Pavlova hrnčíře ignorují a pohybují jen ve světě jím vyrobeného hrnce.
Druhá kapitola knihy Genesis začíná slovy, která jsou vlastně dokončením první kapitoly (Gn.2.1-3): Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Tím ovšem Boží dílo nekončí. Bůh je stále činný, jak svědčí Pán Ježíš, když říká (J.5.17): Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem (Gn.1.27a). Člověk se má podílet na úžasném tvůrčím díle. Na přelomu druhé a třetí třetiny minulého století vyšla zajímavá, avšak dnes již zastaralá kniha Herberta Schradera Osmý den stvoření. Autor tam ukazuje na úžasné objevy, které udělal převážně ve 20. století člověk, a obrazně v nich vidí osmý den stvoření. Objevy jsou v souladu s právě připomenutým posláním člověka. Svobodná vůle je úžasný dar. Lze ji ovšem použít nejen k dobému, nýbrž i ke zlému. Člověk nejen že svou činností obohatil lidský život, on také zvládl rozpoutat dvě světové války, i mimo válečný stav dokázal vraždit ve velkém, a také svým zcela bezohledným ignorováním poznatků o přírodě hodně zdevastoval svůj pozemský domov. Neupírám Herbertu Schraderovi dobrý úmysl poukázat na úžasné věci, které člověk, obdařen rozumem a svobodnou vůlí, dokázal, ale myslím, že stavět tyto skutečnosti do řady s Božím stvořitelským dílem není na místě.
Schraderův termín osmý den stvoření mě však oslovuje. Po sedmi stvořitelských dnech ⨀ v Genezi čteme o lidském hříchu. Stvoření tak dostalo ránu. Starý zákon i historie ukazují trvající hrůzu hříchu. Hřích ovšem nemá poslední slovo. Už starozákonní lid očekával Spasitele. Neuměl si ho ovšem představit. ⨀ Bohu na jeho díle záleží, Bůh stvořený svět miluje. Proto do něj poslal Svého Jediného, Jedinečného Syna. Tím završuje dílo stvoření. V Janově evangeliu čteme: Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze Něho spasen (J.3.16,17). Kristus přemohl moc hříchu. Svým pozemským životem ukázal, jak má plný vpravdě lidský život vypadat. Ukázal, kde spočívají skutečné hodnoty, o něž má smysl usilovat a jimiž je dobré se řídit. Ukázal, že má smysl usilovat o dobro a jednat dobře. Jeho hodnoty ovšem přesahují hranice smysly poznávaného materiálního světa. On učí o Božím království, o Božím Novém světě, a zve na cestu životem, která tam směřuje. Evangelista Jan nám zaznamenal Jeho slova, která jsme slyšeli na začátku: Moje království není z tohoto světa (J.18.36). Materiální svět, kde teď žijeme a který poznáváme, je jen jakýmsi průmětem úžasného Božího světa, světa, který není předmětem rozumového poznání, nýbrž k němuž vede víra, láska a naděje. ⨀ Do světa, který přesahuje kategorie prostoru a času, do světa, kam už nesmí hřích, jsme z Boží milosti zváni. ■ Otevření tohoto Božího Nového světa, v dějinách vyjádřené událostmi před dvěma tisíci lety na východním pobřeží Středozemního moře, avšak vymykající se jakémukoli geografickému či časovému vymezení, vnímám jako 8. den stvoření. Krásné a dobré dílo stvoření vrcholí v Ježíši Kristu, našem Pánu a Spasiteli, v Tom, jehož smíme nazývat Přítelem a Bratrem.
Díky, náš nebeský Otče, díky, Pane Ježíši Kriste, díky, Duchu svatý. Amen.
Děkujeme Ti, Otče náš, za ujištění, že Ti na nás záleží. Děkujeme za poselství Písma o tom, že Ty jsi láska. Prosíme Tě, abychom si tyto vzácné skutečnosti uvědomovali, prosíme Tě, naplň naše nitra láskou k Sobě i k druhým lidem. Děkujeme Ti za naše rodiny, sbor, církev, za náš národ a prosíme Tě za ně. ⨀ Prosíme Tě za nemocné, opuštěné, zarmoucené, bezradné. Prosíme Tě za ty, kdo jsou v těžkých životních situacích, na něž těžce doléhá zlo válečných konfliktů. ⨀ Prosíme Tě za ty, kdo dosud nepoznali Tvou lásku, kdo nepoznali Krista. Prosíme Tě o Tvé požehnání pro zvěstování evangelia. Očekáváme, Otče, na Tebe. . ■ Amen.
Praha 12.04.2024; poslední úprava 29.04.2024